Česko – knihovnická velmoc

09-10-2015

V Česku v těchto dnech opět probíhá týden knihoven. Tentokrát s heslem Zažijte knihovnu jinak. Jak? To už v rozhovoru pro rubriku Panorama vysvětlí Roman Giebisch předseda Svazu knihovníků a informačních pracovníků České republiky.

"Naše profesní sdružení, Svaz knihovníků a informačních pracovníků letos pořádá už 19. ročník Týdne knihoven. Každý ročník má jiné motto. My jsme se letos rozhodli připravit akce, které jsou netypické pro knihovny. Chceme, aby knihovny působily primárně ve veřejném prostoru, takže jsme se dohodli, že budeme budovat takzvané sousedské komunitní knihovničky. Celá řada knihoven buduje knihovničky ve vestibulech nádraží Českých drah, na veřejných prostorech svých měst. Chceme, aby se knihovníci a knihovny prezentovaly primárně na veřejnosti a lidem, kteří nejsou našimi čtenáři. Chceme, aby se stali našimi návštěvníky, aby k nám chodili, a snažíme se opravdu nějakým netradičním způsobem upozornit na služby knihoven, které dnes už nejsou pouze tradiční. Nejsme jen půjčovny knih, ale z knihoven se stávají opravdu instituce kulturní, instituce pro celoživotní vzdělávání."

Jaký mají ty méně tradiční služby knihoven ohlas?

Foto: ČT24Foto: ČT24 "Letos se nám podařilo podepsat smlouvu s Českými drahami o spolupráci na projektu, který se jmenuje Kniha do vlaku a vznikl v Městské knihovně v Mikulově. Knihovna v Mikulově chtěla své služby nabízet v místě, kde projde nejvíce lidí, což je samozřejmě vestibul nádraží. Po různých peripetiích se jim podařilo otevřít první knihovničku. Protože knihovny působí celostátně, tak jsme se rozhodli, že se k tomu připojí i knihovny v dalších městech a knihy tak mohou cestovat. Knihovničky ve vestibulech nádraží jsou populární, oblíbené, lidé si rádi čtou a spojení kniha a vlak je naprosto ideální."

Mají knihovníci tendenci a vůbec touhu čtenáře vychovávat? Nebo je jim jedno, jaké knihy si lidé půjčují?

Foto: Archiv Radia PrahaFoto: Archiv Radia Praha "Je to takový dlouhodobý boj uvnitř knihoven, jestli kupovat ty mainstreamové tituly, to co lidé chtějí. Vždycky se objeví krátkodobé hity, jako bylo třeba Padesát odstínů šedi. Když se objeví takový titul, tak jej chtějí všechny ženy z toho města a knihovna má dva tři výtisky. Knihovny se ale snaží budovat své kmenové fondy na literatuře, která má nějakou kvalitu, je dlouhodobá. Musíme ale uspokojit i požadavky na mainstreamové tituly. Knihy se na pultech knihkupectví ohřejí velmi krátce, titulů vychází v Česku každý rok 19 tisíc. To je obrovské množství. Většinu vydávají státní organizace, univerzity...Knihy po půl roce nebo roce zmizí z pultů a knihovny jsou tak trochu archivy a působí jako paměťová instituce, kde se lidé mohou vrátit ke knihám, které už nekoupí. Antikvariáty pomalu mizí a knihovna je tak ideálním místem, kde se můžete vrátit ke knize, kterou jste si nekoupila."

Můžete shrnout polistopadový vývoj v knihovnictví?

Foto: Andrea FajkusováFoto: Andrea Fajkusová "My jsme si mysleli, že v devadesátých letech, po rozpadu okresních systémů, začnou knihovny ve velkém zanikat. Překvapilo nás, že to vůbec není pravda. V České republice funguje velmi dobře cca 6 tisíc veřejných knihoven, jsme opravdu světovou knihovnickou velmocí, knihovny jsou téměř ve všech obcích a městech České republiky a řada politiků a zřizovatelů si uvědomila, že v těch malých obcích je často knihovna takovým posledním kulturním stánkem, kde se mohou lidé scházet. Dnes knihovny působí opravdu jako komunitní centra. Kolegové z malých obecních knihoven, jsou to neprofesionální pracovníci a dělají ve svých knihovnách kolikrát fantastické věci, dělají to proto, že je to baví, lidé to chtějí a komunitu v malých obcích tak stmelují."

09-10-2015