Jak vyvézt českou hudbu do zahraničí

25-07-2015

Czech Music Crossroads je ve své podstatě předváděcí a prodejní akce, která je určena pro zahraniční hudební odborníky, promotéry i novináře. Vyvézt současnou českou hudbu je těžší, než prodat na zahraniční trhy průmyslovou produkci. Což vůbec neznamená, že Češi nemají zahraničním posluchačům co nabídnout. O tom, jak je možné propagovat českou hudbu v zahraničí, jsme mluvili s Petrem Dorůžkou, jedním z organizátorů akce.

Petr Dorůžka, foto: archiv Radia PrahaPetr Dorůžka, foto: archiv Radia Praha Jaká je současná situace? Dostává se česká hudba do zahraničí? Pokud ne na velká pódia, tak alespoň do klubů?

„Jsme na startovní pozici, možná je to takový druhý start. Když se podíváme zpět, tak před 25 lety, když se otevřely hranice, tak na Západě vzniknul velmi spontánní zájem o české, nebo tehdy československé skupiny a spousta jich vyjížděla. Jenže tehdy nebyla žádná infrastruktura, nebylo moc agentur, které by ty cesty podporovaly a především nebyla žádná podpůrná organizace, jaké známe ze západoevropských zemí, a sice „export office“. Organizace, která by z veřejných peněz podporovala výjezdy ven jako investici do budoucna, která se samozřejmě vrátí, protože ty kapely se tam prosadí a dál už jezdí na základě zájmu ze zahraničí. Dnes jsme v situaci, kdy hledáme podpůrné mechanismy pro vývoz kultury, která má šanci v zahraničí zaujmout.“

Po zkušenostech z loňské i letošní přehlídky můžeme mluvit o nějakých konkrétních výsledcích, o skupinách, které dostaly pozvání do zahraničí a upozornily tam na sebe?

„Vím, že vloni byli nejúspěšnější Clarinet Factory, a že tato akce jim pomohla najít partnery, například v Izraeli. Letos ještě nemáme zpětnou vazbu, ale ohlasy byly.“

Je možné českou hudební nabídku nějak roztřídit podle žánrů nebo říct, kdo má největší šanci se v zahraničí prosadit?

„Těch žánrů je několik. Nevím, jestli se dá vytvořit nějaká hierarchie, protože každý žánr má jiné cílové publikum. Máme tu velmi silnou, velmi schopnou generaci mladých jazzových hráčů, což je zajímavé české specifikum. Pak tu máme skupiny z Moravy, které navazují na tradici cimbálových sestav s klarinetem a houslemi. Myslím, že to je zatím ne úplně využitá příležitost. Zatím se ta hudba pohybovala ve folklórní oblasti, která zajímá lokální publikum, ale není schopná konkurovat ve světě, kde obdobné žánry vytvořily velmi životaschopné propojení se současnými vyjadřovacímí hudebními prostředky. To je druhá oblast, a tou třetí je alternativní, elektronická hudba.“

Můžete být konkrétní a někoho sám doporučit našim čtenářům a posluchačům?

„Napadá mě skupina Dálava, která prezentuje moravské kořeny v kontextu úplně jiné kultury. Julia Úlehla, která žila v New Yorku, a teď myslím žije někde v Kanadě, pravnučka známého moravského folkloristy a také přírodovědce Úlehly. Ona vytvořila duo s elektrickým kytaristou z New Yorku Aramem Bajakianem, který pochází z úplně jiné kultury. Jedná se vlastně o přesazení hudebních kořenů do zcela jiného světa.

25-07-2015