Tři generace zvonařství Manoušek

20-04-2019

Zvony mají dlouhou tradici, ale dnes tomuto řemeslu v České republice hrozí zánik. Petr Rudolf Manoušek je jedním z posledních zvonařů v zemi. Navzdory všem potížím pokračuje v rodinném řemesle.

Foto: Ondřej TomšůFoto: Ondřej Tomšů

Petr Rudolf Manoušek (vpravo), foto: Ondřej TomšůPetr Rudolf Manoušek (vpravo), foto: Ondřej Tomšů O svaté Velikonoční sobotě se opět naplno rozeznívají zvony. Řada z nich vděčí za svůj sytý zvuk šikovným rukám pana Manouška a jeho pomocníků.

„Najděte nám jinou věc, která člověka provází v nezměněné podobě po tisíc let. Se zvony se setkáváme při narození, při křtinách, při úmrtí, při různých slavnostech. Je to stále ten stejný zvon. A má životnost tisíc let. Něco jiného tak blízko sebe nemáme,“ říká majitel zvonařství Petr Rudolf Manoušek. Krátce před Velikonocemi ho navštěvujeme ve Zdibech u Prahy. Spolu s kovářem zavěšují do věže Kostela Povýšení svatého kříže dva nové zvony. Jmenují se Svatá Anna a Svatá Helena a Manoušek je odlil sám.

„Zvon je odlitkem ze zvonoviny, což je druh cínového bronzu, konkrétně jde o slitinu z 78% o měď a 22% o cín. Ve slitině není obsažen žádný jiný kov, různé legendy o zlatě nebo stříbře ve zvonu jsou výmysly. A pokud má zvon stříbrný tón, jak se někdy říká, ta je to dáno kvalitou odlití a kvalitou naladění.“

Foto: Ondřej TomšůFoto: Ondřej Tomšů Tajemství zvuku zvonu spočívá ve výpočtu hřebene zvonu, tj. jeho podélného řezu. Nejmenší odchylky mohou rozhodnout o úspěchu nebo neúspěchu.

„Dodnes existují dobře znějící zvony z 11. nebo 12. století. Ale nemáme tušení, jak to, že tak dobře fungují. V té době zvonaři neměli k dispozici žádný počítač, ani žádná logaritmická pravítka, ani chemické rozbory kovu, ale zvony často zní perfektně. Rozum nad tím zůstává stát.“

Práce víc než koníček

Petr Rudolf Manoušek zdůrazňuje, že výrobní proces se během téměř tisíce let nezměnil. Rád používá staré a osvědčené technologie, které se v jeho rodině předávají z generace na generaci.

Reklama zvonárny Manoušek z roku 1931, foto: Wikimedia Commons, Public DomainReklama zvonárny Manoušek z roku 1931, foto: Wikimedia Commons, Public Domain „K mé práci vedla ta nejjednodušší možná cesta, protože jsem se narodil do rodiny zvonaře. Vyrůstal jsem v tom prostředí od mládí. "

Historie zvonárny Manoušek začíná v 19. století. Rudolf Manoušek starší se po vyučení vydal do světa, kde sbíral zkušenosti. V roce 1908 založil vlastní továrnu u Brna na jižní Moravě. Později si jeho syn otevřel vlastní slévárnu. Tu mu ovšem v roce 1948 znárodnili a Rudolf Manoušek mladší se přestěhoval do Prahy. Až do roku 1967 nesměl odlévat zvony: „Když otec zakládal zvonárnu na Zbraslavi, tak mi bylo deset let. Moc rád jsem tam chodil, bylo to pro mne atraktivní prostředí. Kdo z mých spolužáků mohl říct, že má tavící pec nebo jeřáb a navíc to smí ovládat osobně. Trávil jsem tam každou chvilku, pak jsem začal s tátou pracovat. Celé léto jsme trávili někde na věžích. A každé volné odpoledne jsem byl ve slévárně. Když měl otec později nehodu a musel se vzdát práce, tak jsem slévárnu převzal. Pod dohledem mého otce, který mi radil z nemocnice, jsem tu práci zvládl. Tak jsem vyrostl se zvony a nikdy jsem jinou profesi neměl."

Zvonařství Manoušek na Zbraslavi, foto: Google Street ViewZvonařství Manoušek na Zbraslavi, foto: Google Street View Součástí tajemství úspěchu je vlastní postup opravy zvonů. Ten vyvinul Manouškův dědeček po první světové válce a předává se v rámci rodiny.

„Do té doby se staré zvony přelévaly. Pokud byl zvon poškozený, puklý, tak se zlikvidoval a odlil se zvon nový. Tím se nenávratně vytrácely historické hodnoty. Můj dědeček vyvinul novou technologii puklých zvonů. Mezi jeho největší práce patřilo svařování klatovského zvonu Ondra, což je čtyřtunový zvon, který v roce 1936 pukl a děda ho v roce 1040 zase svařil. Já jsem na tu technologii navázal. My jsme spravovali na Zbraslavi puklé zvony. A dnes dokážeme opravit jakékoli poškození. Dokonce, i když nám ten zvon přivezou rozbitý na kusy v bedně a i když mu část chybí, tak to dokážeme zrekonstruovat, svařit dohromady a vrátit mu původní zvuk. "

To ale stojí za to jen u cenných zvonů, říká expert. Protože náklady na takový postup by byly vyšší než výroba nového zvonku.

„Mimo jiné mýma rukama procházel zvon z kostela ve Vimperku, který byl odlit v roce 1419. Starší zvony jsou dnes uchovávány pouze v muzeích. Nejstarší český zvon v této zemi je v muzeu v Chebu, který pochází z roku 1286. Nejstarší funkční je Vilém v Havlíčkově Brodě z roku 1300. Zvonek ve Vimperku patří k nejstarším, které jsme restaurovali. Kromě toho se tam našel místní zvoník, který si nenechá vzít právo, že s ním smí zvonit pouze on. To je potěšení, když vidíte, že lidé mají zvony rádi a věnují se jim.“

Katastrofální povodně

Povodně v roce 2002 v Praze-Zbraslavi, foto: archiv MČ Praha-ZbraslavPovodně v roce 2002 v Praze-Zbraslavi, foto: archiv MČ Praha-Zbraslav Po přelomu roku 1989 založil Petr Rudolf Manoušek vlastní firmu. Obchod vzkvétal. Majitel a jeho dvanáct zaměstnanců dostávali řadu zakázek. V létě roku 2002 však došlo ke katastrofálním povodním. Zbraslav leží na břehu Vltavy jižně od Prahy a město bylo zvláště silně postiženo.

„V dílně byla voda pět metrů vysoká. Téměř všechno bylo zničeno - archiv, stroje, patnáct zvonů pro kostel v Křtinách u Brna. V té době jsem si ale myslel, že se to podaří obratem obnovit. Několik institucí, od církví až po ministerstvo kultury, slíbilo, že mi v té době pomůže. Pomoc ale nepřišla. Paradoxně přišla od někoho, od koho jsem to neočekával, od konkurenční společnosti v Nizozemsku a dalších členů Evropské asociace zvonařů. Nabídli mi v kterékoli dílně své práce dokončit.“

Od té doby Petr Rudolf Manoušek odlévá zvony v dílně Royal Eijsbouts v holandském Astenu. Zpočátku to považoval za provizorní řešení na dva nebo tři roky. Ale návrat do České republiky nebyl tak snadný. I když byla ve Zbraslavi instalována protipovodňová ochrana. Další příliv však ukázal, že to nefunguje.

Petr Rudolf Manoušek, foto: Michal Trnka, archiv ČRoPetr Rudolf Manoušek, foto: Michal Trnka, archiv ČRo „A tak to pokračuje i dnes. Vzhledem k riziku povodní nemohu pojistit svou dílnu. Bez pojištění však nedostanu souhlas k obnově dílny. To je důvod, proč jsem už 17 let na cestách. Jezdím dělat zvony do Holandska, a když jsou hotové, tak je přivezu zpátky. V České republice děláme příslušenství jako závěsy, kování, srdce, tady to kompletujeme a pak montujeme na věže. Mám to trochu daleko do práce“, žertuje majitel zvonařství.

Manoušek také chválí skvělé pracovní podmínky, které se mu v Holandsku nabízejí. Ale stále věří, že se mu podaří obnovit výrobu na Zbraslavi.

„Rád bych se do zbraslavské dílny vrátil, ale čas běží a situaci nikdo neřeší a investice se rok od roku prohlubuje. Zatím v tom domě buduji rodinné zvonařské muzeum, protože si myslím, že by taky mělo být zachované a ta dílna bude jeho součástí. To je jediná možnost, jak tam něco udělat pro potřeby toho muzea. Doufám, že se mi to podaří a že k našemu výročí, kdy příští rok oslavíme 120 let rodinné firmy, budeme mít rodové muzeum.“

Zvon Zikmund, foto: Martina Pauerová, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.5Zvon Zikmund, foto: Martina Pauerová, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.5 Za posledních 120 let bylo v rodinných dílnách odlito a opraveno několik tisíc zvonů. Kromě toho se Manouškové mimo jiné podílejí na opravě zvonkohry v pražské Loretě a na opravě největšího českého zvonu Zikmund v katedrále sv. Víta v Praze. Petr Rudolf také s holandskými kolegy odlil největší výkyvný zvon na světě. Ten visí v japonském městě Gotemba. Kolos je vysoký čtyři metry a váží přes 36 tun. Dalším dílem slévárny je mobilní zvonkohra s 57 zvonů.

„Celkově odlila naše rodina 3000 tun zvonů. Bohužel, většina z nich byla zničena během první a druhé světové války. Nicméně, naše zvony najdete po celém světě. Nejvzdálenější jsou naše lodní zvony, které cestují po celém zeměkouli. Pro mě jsou moje zvony jako moje děti. Jdu-li někam, ať je to v České republice nebo v zahraničí, a vím, že tam je jeden z mých zvonů, pak počkám, abych si jej poslechl. Čas od času dostávám také pohlednici, takže mi jedno z mých dětí dá vědět, že stále funguje. To je pak vždycky radost. "

20-04-2019