Kasu je nutné naplnit

15-05-2002

Jedním z volebních trumfů sociální demokracie má být větší daňové břemeno pro lidi s vysokými příjmy. ODS a koalice zase nabízejí snížení daní. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, ať zvítězí kdokoliv, k žádným radikálním změnám nakonec stejně nedojde.

Z pohledu ekonomické teorie je vše víceméně jasné. Daně mají být velmi nízké, aby pokrývaly pouze základní funkce státu a vše ostatní ponechávaly na individuální aktivitě občanů. Realistická otázka dneška ale zní - jaké daně chce tato společnost, jaké si může dovolit a co z takto předurčených daní plyne pro budoucnost. Zde je hledání odpovědí složitější. Dosavadní poznatky o většinové české společnosti říkají, že poptávka po nízkých daních v podstatě neexistuje.

Naopak myšlenka silného státu, který se do značné míry stará o své občany, je v české společnosti silně zastoupena. Jak třeba vyplývá z průzkumu agentury STEM, tři čtvrtiny obyvatel jsou přesvědčeny, že movitější lidé by měli platit vyšší daně než občané s nižšími příjmy. Většina veřejnosti se dokonce rovněž domnívá, že vysoké daně, které odvádějí podniky, prospívají ekonomice. Politici se zatím vždy přizpůsobovali poptávce veřejnosti. V minulých volebních obdobích sice pravicové vlády hovořily o nutnosti snižovat daně, reálně však přistoupily k úpravám velice opatrně, někdy spíše kosmetickým stylem. Snad jen v odpisové politice bylo vykonáno více. Odvolávat se přitom na výrazný pokrok oproti stavu daní před rokem 1990, kdy zatížení podniků činilo až 90 procent zavání přinejmenším černým humorem. Každopádně ani po letošních volbách nelze čekat nějakou zásadní změnu daňového systému.

Ať už zvítězí kdokoliv a ať už bude podoba příští vládní koalice jakákoliv. Sny ODS o nízké rovné dani, stejně jako slib koalice o snížení daně z příjmů právnických osob na 25 a posléze 20 procent budou zapomenuty. Po převzetí odpovědnosti za státní kasu většina předvolebně rozpálených hlav rychle vychladne. Každý ministr financí si bez ohledu na stranickou příslušnost uvědomí, že tu kasu musí nějak naplnit. Mimo hru se ovšem ocitne i sociálnědemokratická představa o vyšším zdanění bohatých. Špidlův tým pro ní nenajde politickou podporu, ledaže by sociální demokraté a komunisté získali parlamentní většinu. Tomu ale vůbec nic nenasvědčuje. S téměř stoprocentní pravděpodobností lze tedy opět očekávat kompromisní řešení. Jinými slovy, celková daňová zátěž se moc nesníží. Na jedné straně půjdou dolů o pár procent sazby daně z příjmu právnických osob a možná se najde i nějaká úleva pro občany.

Na straně druhé porostou sazby daní spotřebních a z přidané hodnoty, nahoru půjdou zřejmě daně z nemovitostí a různé místní poplatky. V tomto ohledu ale budou mít politici krytá záda, protože - oni sice chtěli pro občany jen to nejlepší, ale uvědomte si, že nás k tomu dotlačila Evropská unie. Všimněme si ale něčeho jiného. Všechny politické strany se v předvolební kampani vyhýbají jako čert kříži daleko podstatnější věci: Jak řešit problém s rostoucím schodkem veřejných financí. Jelikož celková daňová kvóta nestoupne, čeká totiž novou vládu kvůli tomuto schodku velice nepříjemný úkol - škrtat ve výdajích.

15-05-2002