Lidovci v ofenzívě

Michael Žantovský, Cyril Svoboda a Oldřich Kužílek, Foto: ČTK

Zdá se, že dosud největší krize čtyřkoaličního seskupení se chýlí ke konci. Jakou cenu za ní seskupení zaplatí, není v tuto chvíli jasné. Jak uvádí Zdeněk Vališ, velkou hru rozehráli během krize lidovci a především jejich předseda Cyril Svoboda.

Novoroční projev prezidenta Václava Havla vyvolal rozdílné reakce. V jedné věci s ním ale budou všichni bezesporu souhlasit. Nadcházející volby jsou mimořádně důležité. Půjde v nich o hodně. Proto také víc než jindy půjde všem stranám před volbami o maximálního vylepšení svého vývěsního štítu. A čtyřkoalice právě svým vývěsním štítem od začátku signalizovala voličům, že jedině ona poskytuje alternativu k dosavadnímu vládnutí, že se bude řídit jinými zásadami, než je okamžité prospěchářství, pragmatismus a stranická pleticha. V uplynulých měsících sice předvedla, že leccos z toho, co vyčítá smluvně opozičním sociálním a občanským demokratům, ji rovněž není cizí, přesto značka čtyřkoalice stále zůstává dobrým obchodním artiklem.

Michael Žantovský,  Cyril Svoboda a Oldřich Kužílek,  Foto: ČTK
Je tu ale pořád časovaná bomba v podobě letitého téměř 70milionového dluhu trpasličí ODA. Ta sice přináší uskupení voličské hlasy v řádu pouhých desetin či setin procenta, zato její dluh by mohl celou čtyřkoalici připravit ve volbách o několik procent. Těžko by koalice přesvědčovala voliče o tom, že její slova o morálnosti a změně politického stylu nejsou jen žvaněním, když v praxi předvádí, že normální je dělat dluhy a nevracet je. Lidovci toto nebezpečí jasně vycítili a dali ODA nůž na krk. Někteří pozorovatelé jim to měli za zlé. Oslabují prý soudržnost seskupení a škodí sami sobě.

Lidovci ale s největší pravděpodobností uvažují jinak. Útok na ODA byl načasován v pravý čas. Jestliže se podaří problém jejího dluhu alespoň nějak uspokojivě vyřešit, za pět měsíců už voliči zapomenou na současný trapný spor. V opačném případě by byl lepší rozpad čtyřkoalice nyní, než třeba těsně před volbami. Teď by mohly jednotlivé strany začít ještě bojovat o přízeň voličů na vlastní pěst. A z toho nemají lidovci obavu. Se svými osmi devíti procenty se do Parlamentu vždy dostanou a vždy budou hrát důležitý jazýček na vahách.

Michael Žantovský,  Foto: ČTK
Ať už by zvítězila ODS nebo sociální demokracie. S oběma stranami mohou jít lidovci bez větších problému do koalice. Jejich program se dobře snese s programem sociálních demokratů v rovině sociální a v případě ODS v prvcích konzervativní politiky. Naopak s liberálními koncepcemi Unie svobody, svého čtyřkoaličního partnera, se program lidovců snáší jen velmi těžko, spíše se ale nesnáší. Pro Unii svobody by naopak představoval samostatný boj o voliče jisté riziko. Vždyť kromě Prahy se všude jinde její volební preference potácejí na samé pětiprocentní hranici volitelnosti.

Lidovci prostě názorně předvedli, že čtyřkoalice stojí a padá s nimi. Jestliže jim v tuto chvíli záleží na image seskupení, je v tom bezesporu jednoduchá kalkulace. Samostatně by se určitě dostali do příští vládní koalice. Jejich ambice jsou ale vyšší. Pokud čtyřkoalice ve volbách zvítězí, příští premiér bude lidovec, nikdo jiný než Cyril Svoboda. Kvůli tomu stojí za to čtyřkoalici zatím držet. Tento směr úvah má jen jednu malou chybičku. Politickým protivníkům by se mohlo před volbami podařit přesvědčit veřejnost, že to, jak byl nyní vyřešen problém dluhu ODA, byla jen bouda na voliče. Pak by ovšem zmizela nejen vidina premiérského křesla, ale i jistota stabilního postavení ve sněmovně.