Mosty informační společnosti

Logo Týdne knihoven

Od pondělí do neděle proběhne v celé zemi Týden knihoven. Cílem akce je vysvětlit veřejnosti postavení knihoven v informační společnosti a nabídnout přitom řadu zajímavých akcí a služeb. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.

Logo Týdne knihoven
Česko má stále nejhustší síť knihoven v Evropě. Její základ byl položen na svou dobu revolučním, vizionářským zákonem už pár měsíců po vzniku samostatného Československa, zřejmě zásluhou T. G. Masaryka. Po válce pak stát celou síť uspořádal do hierarchické struktury, ve které knihovny provázal centrálně od krajů přes okresy a města až k obcím. Bývalý režim měl samozřejmě v tomto systému dobrou kontrolu nad tím, co se v knihovnách děje. Například po roce 1968 tak mohly jedním škrtem pera naráz ze všech knihoven "zmizet" všechny režimu nepohodlné knihy. Knihovny však na druhou stranu účelně spolupracovaly při nákupu a vzájemné výměně knih. I ty malé měly jistotu, že se k nim touto pyramidou zprostředkovaně propasírují nové tituly a jejich knižní fond se nestane antikvariátem stokrát přečtených publikací.

Bohužel po roce 1989 přišlo zemětřesení. V rámci divoké transformace předaly často okresy některé knihovny městům a obcím a jen na nich teď záleží, kolik peněz knihovnám dají. A není žádným tajemstvím, že většinou se položka s názvem "knihovna" nachází až na samém dně obecního rozpočtu. Ze statistiky Národní knihovny v Praze přitom vyplývá, že počet registrovaných uživatelů veřejných knihoven od roku 1993 stále roste. A souběžně s tím, jak se zdražují knihy v obchodech, jich prý bude čím dál tím víc. Celkově dnes registrují knihovny pětinu populace České republiky, a to je skutečně vysoké číslo, jaké nemá v Evropě obdoby.

Na druhé straně dochází k těžko pochopitelné paradoxní situaci. Každoročně přibývá v Česku asi 50 knihoven, vybavených počítači s Internetem, a to dokonce i v malých obcích. Paradox spočívá v tom, že pro knihovny je často snazší získat moderní informační techniku než samotné knihy. Na jejich nákup nejsou peníze. Chybí totiž zákon, který by nově vymezil postavení knihoven. Spoléhat se jen na dobrou vůli měst a obcí asi nejde. Každé komunální volby přece mohou situaci změnit. Přijdou noví úředníci a s nimi třeba i jiný názor na potřebnost knihovny.

Pádným důkazem, jakou klíčovou úlohu přisuzují vyspělé země knihovnám, je dokument Zelená kniha, který vznikl na půdě Evropské unie. Mimo jiné se v něm uvádí, že knihovny by měly sloužit jako most mezi tradičními a novými informačními médii a umožnit, aby se tato média vzájemně doplňovala, a nikoli vylučovala. Materiál pak opakovaně jmenuje knihovny jako instituce, jež na sebe v budoucnu převezmou velký díl odpovědnosti za vzdělávání lidí, při upevňování čtenářských dovedností dětí a udržování všeobecné gramotnosti. Dokument Evropské unie v této souvislosti zdůrazňuje postavení knihoven coby společenských center, ve kterých je možné provozovat široké spektrum důležitých aktivit místních občanů při vytváření občanských společností. Význam, který Brusel přikládá veřejným knihovnám, je tedy zřejmý. Navíc ve většině vyspělých zemí existuje knihovnický zákon, stanovující pravidla a podmínky pro poskytování služeb veřejnosti. Kabinet Václava Klause veden tržním heslem Kdo chce informace, ať se stará, nicméně v roce 1996 návrh české koncepce smetl ze stolu. Nyní leží ve vládě nový návrh zákona, vypracovaný ministerstvem kultury. Není prý špatný, ale času je málo. Od nového roku v souvislosti s reformou veřejné správy totiž začnou platit pro okresy nové rozpočtová pravidla, která v podstatě znemožní poskytovat okresním úřadům dotace i těm knihovnám, které stát jako zřizovatel dosud financuje. Pokud se v příštích týdnech nenajde rychlé řešení, hrozí prý úplný rozklad systému veřejných knihoven v České republice. Paradoxně ve chvíli, kdy vláda zahajuje realizaci Státní informační politiky, ve které právě veřejné knihovny mají hrát klíčovou roli.