Ošemetná kalkulace

Zajímavý obchod se rýsuje mezi sociálními demokraty a čtyřkoalicí. Strana rudé růže totiž nadhodila možnost podpořit čtyřkoaliční návrh na přímou volbu prezidenta republiky, pokud čtyřkalice podpoří sociálnědemokratický návrh zákona o referendu. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, na takové hrátky může být volič háklivý.

Žádná senzace se vlastně nekoná. Sociální demokraté už léta tvrdošíjně prosazují zákon o referendu. Ohánějí se přitom Ústavou, která s tímto institutem počítá. Zatím ale snaha sociálních demokratů nebyla úspěšná, mimo jiné zásluhou negativního postoje čtyřkoalice. Nyní leží ve sněmovně další vládní návrh. Poslanci by o něm měli jednat na přelomu ledna a února. Čtyřkoalice zase už řadu měsíců touží po jiné ústavní změně - přímé volbě prezidenta republiky. Dosud ovšem čtyřkoalice narážela ve sněmovně na odpor, mimo jiné ze strany levicové sociální demokracie.

Naposledy tomu tak bylo před několika týdny. Nicméně nyní je zboží vystaveno a nabídnuto ke směně: vy nám dáte referendum, my podpoříme přímou volbu prezidenta. Politický obchod téměř učebnicový. Na tom není samozřejmě nic zvláštního. Takové obchody patří k politice a kdo by se nad tím pohoršoval, je buď pokrytec nebo naivka. Sociální demokracie má navíc krytá záda tím, že koncem loňského roku si uspořádala vnitrostranické referendum, z něhož vyplynulo, že 80 procent členů si přeje přímou volbu hlavy státu. Ale ani čtyřkoalici by přijetí zákona o referendu příliš netížilo. Například šéfka Unie svobody Hana Marvanová se nechala slyšet, že takový zákon v českém právním řádu skutečně chybí.

Vida, najednou chybí! Pozorovatel je zmaten a opakovaně si musí klást otázku, k čemu je vlastně nutný nějaký politický obchod, když jeho účastníci v podstatě nemají co směňovat. Ale kdepak, mají! Sociální demokracie by na směně vydělala. Vždyť přímá volba prezidenta je de facto také prvkem přímé demokracie, stejně jako referendum. A přímá demokracie je snem každého autentického levičáka. To, že se dosud sociální demokracie stavěla proti přímé volbě prezidenta, lze považovat z jejího pohledu za úlitbu Klausově ODS a opoziční smlouvě.

Na handlu může ale vydělat i čtyřkoalice. I když jinak liberálům z Unie svobody institut referenda příliš nevoní, v tuto chvíli je ve hře jiný zájem. Totiž obava z toho, že po odchodu Václava Havla by parlament mohl zvolit za českého prezidenta Václava Klause. Při přímé volbě už by Klaus z pohledu čtyřkoalice asi takové šance neměl. A tak dnes v dojemné shodě padají z obou stran v souvislosti s referendem i přímou volbou vznešená slova: vůle lidu, spoluúčast občanů na správě věcí veřejných, vyšší kvalita demokracie atd. Na to hodně občanů rádo slyší. Komu by ostatně nelichotil pocit, že může intenzivněji ovlivňovat politické dění v zemi? Politici se samozřejmě zuřivě brání nařčení, že by z jejich strany šlo o populistická gesta.

K ostražitosti ale nabádá prostý fakt, že za půl roku budou volby. Stačí proto jen naslouchat hlasu lidu, protože ten slibuje spoustu volebních hlasů. Proč tedy nespojit síly a dát lidu jak referendum, tak přímou volbu a ještě potrápit Klause? Kalkulace je to sice jednoduchá, až prostoduchá, o to více ale ošemetná. Pro obě strany. Jednak je český volič tvor poněkud podezíravý. V přílišné přítulnosti vidí hned nějakou čertovinu. Jednak se zapomíná na mimořádnou schopnost lišáka Václava Klause zmobilizovat na poslední chvíli kupu voličů. A taková čertovina by mu bezesporu hrála do not.