Příliš materializované Vánoce

Je nějaký rozdíl mezi českým Ježíškem a importovaným Santa Clausem? Tuto otázku si ve svém předvánočním zamyšlení klade Zdeněk Vališ.

Už je tomu půlstoletí, co tehdejší československý předseda vlády Antonín Zápotocký pronesl v rozhlasu svůj nezapomenutelný předvánoční projev k dětem. Zápotocký mládeži připomněl, co všechno se v poslední době změnilo a mění. Ani Vánoce prý nezůstaly beze změn. Září sice dál vánoční stromky, čekají se dárky, ale mizí už jesličky, které dříve bývaly nezbytným doprovodem svátků. Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, to byl symbol starých Vánoc. Proč? No protože přece měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva.

Časy se ale změnily. I Ježíšek vyrostl a zestárl, narostly mu vousy a stal se z něho děda Mráz. Nechodí už nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a kožichu a přijíždí k nám, milé děti, od východu a na cestu mu září ne jedna betlémská hvězda, ale celá řada rudých hvězd na našich šachtách, továrnách a stavbách. A ty hvězdy radostně hlásají, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly první Gottwaldovy pětiletky. Jak známo, Ježíšek útok z východu přežil, i když měl na rozdíl od svého soupeře ještě mnoho dalších let jen omezenou možnost obrany. Jenže těžký život mu zdaleka neskončil.

Dnes si na něj pro změnu brousí zuby Santa Claus, vnějším zjevem dědovi Mrázovi dosti podobný. A to je věru mnohem těžší konkurence. Přijel z Ameriky a je to vlastně Santa Nicolas, tedy Mikuláš. Údiv vzbuzuje už jeho titul jakožto světce: je v ženském rodě. Zřejmě to patří k americkým kulturním zvláštnostem, že o Vánocích naděluje "svatá Mikuláš". U nás chodí Mikuláš tradičně pátého prosince, den před svým svátkem, nenosí červenou čepici, ale mitru, a v ruce nemá pytel, ale berlu. Nicméně už i tady v posledních letech tajtrlíkuje všude, kam se člověk podívá, po celý závěr roku.

Potíž je v tom, že zatímco ve východním mužíkovi spatřovali lidé nevábný ideologický symbol, Santa Claus jde mnohým lidem se svým bezohledným materialismem konzumní společnosti takříkajíc na ruku. Redukuje prostě Vánoce na spotřebitelskou orgii. Je až příliš nechutně konkrétní, sterilizovaný, uniformní, víme o něm o něm všechno, jak vypadá, kde bydlí, čím jezdí. Ježíšek proti tomu zosobňuje tajemství, je lidskými smysly nepostižitelný. Čas od času k nám zaznívá, že boj o Ježíška se vlastně stává součástí obrany národní identity proti tlaku globalizace. Že v tomto boji se obráží zápas mezi duchem Vánoc a hmotařským přístupem ke světu. Skutečnost je ale bohužel taková, že Santa Claus bývá v takových debatách občas démonizován, zatímco Ježíška, respektive to, co z něj zbylo, máme sklon přeceňovat. Vždyť konzumní pojetí Vánoc k nám nepřišlo z Ameriky. Bylo tu zdomácnělé už v dobách, kdy by si Santa Claus cestou do Česka rozbil sáně o železnou oponu..

Změna společenských poměrů jen umožnila, aby se vánoční poživačnost projevila s plnou parádou. A samozřejmě se všemi doprovodnými jevy. Není to například zase tak dávno, co platil zákaz vánočních pohledů s madonou a dítětem, ba nesměly se ani vysílat koledy o neviňátku, narozeném v městě Betlémě. To dnes dokáží aranžéři výkladních skříní obchodů vytvářet na téma Betlém ty nejdivočejší variace. Koledy zmizely z černé listiny, a tak si můžeme v uvozovkách vychutnat třeba různé verze písně Tichá noc, svatá noc, jednu vražednější než druhou. Jak třeba probíhá v Česku advent, se v denním tisku téměř nedočtete.

Zato na vás deníky chrlí na titulní stránce a ve výrazné úpravě sdělení, že letošní Vánoce budou zase bohatší než ty loňské, že lidé nakupují jako diví a obchody praskají ve švech. Má to ale přece jen háček. Ten letošní vánoční blahobyt může zůstat na dlouho jen vzpomínkou. Pod vánočním stromkem totiž leží i dárek od ministra financí Bohuslava Sobotky. Rozhodne-li se vláda jeho balíček úsporných ekonomických opatření přijmout, podepíše se to v příštím roce na obsahu našich peněženek. Navrhované škrty ve výdajích se dotknou skoro každého. Třeba pak některým lidem dojde, že zvyk obdarovávat své bližní v symbolický den narození Krista by měl především připomínat, že největším darem pro všechny křesťany je sám příchod Ježíše na svět.