Problematické zbraně

Opět, jako už v mnoha jiných podobných případech, střílel minulý týden i při tragédii v jihočeském Protivíně vrah legálně drženou zbraní. Smrt dvou policistů tak znovu otevírá diskusi o tom, zda není v Česku získání zbrojního průkazu příliš jednoduché a zda by ztížení podmínek nepřineslo zvýšení bezpečnosti občanů. Zdeněk Vališ si naproti tomu klade otázku, zda zabití obou policistů má vůbec nějakou souvislost s diskutovaným problémem.

Nemuseli zemřít, říkají policisté o tragédii svých kolegů v Protivíně a zároveň dodávají, že tato tragédie se může opakovat. Zabránit se tomu prý dá tehdy, až bude policie vybavena lepšími pistolemi a zákon nedovolí získat zbraň téměř každému. V lecčems mají určitě pravdu. Používané pistole nemohou mít kvůli bezpečnosti náboj v komoře. Na takovou zbraň je ale v kritické chvíli těžké spolehnutí. Jenže na protivínském případě se vůbec nepodepsal typ policejní zbraně. Vždyť policisté měli pistole v rukou a připravené k výstřelu.

Navíc, jak potvrdil ten z nich, který s těžkým zraněním přežil, s budoucím vrahem vyjednávali a snažili se ho přesvědčit o nesmyslnosti odporu. Nejednalo se tedy ani o moment překvapení. Možnost opakování tragédie má nejspíš příčinu v něčem jiném než v nevyhovujících pistolích. V uplynulém desetiletí se českým zákonodárcům a médiím podařilo policisty natolik v uvozovkách "zhumanizovat", že policisté se - řečeno slovy komentátora deníku Právo - bojí použít služební zbraně více než vlastní smrti. Policista, který by se třeba odvážil přijít za podezřelým ze znásilnění s pistolí v roce, by si mohl okamžitě hledat jinou práci. Média by ho rozcupovala. Nemluvě už o tom, že by stejně tak postupoval při kontrole řidičských průkazů, jak známe z amerických filmů. Český policista žije v permanentním strachu, že bude okamžitě označen za vyvrhele lidstva, když podezřelému byť neúmyslně šlápne na kuří oko. Ten strach pak může oslabit i instinkt nezbytné ostražitosti.

Nicméně na základě jednoho tragického incidentu nelze ukvapeně zobecňovat. A to platí rovněž pro radikální požadavek zakázat držení střelných zbraní v rukou občanů. Na zbraň má zatím nárok každý občan Česka, který dovršil 21 let a splnil podmínky pro udělení zbrojního pasu. To znamená, že prokáže zdravotní a psychickou způsobilost, trestní bezúhonnost a složí zkoušky ze znalosti a ovládání zbraně. Zemanova vláda už dvakrát ve Sněmovně neuspěla se svými návrhy na zpřísnění těchto podmínek. Ani když se oháněla legislativou Evropské unie, která vychází ze zásady, že bezpečnost občanů má být věcí státu a ten má rozhodovat o tom, kdo má právo nosit zbraň. Proti návrhům se pod heslem ochrany základního lidského práva na obranu života a majetku postavila prakticky jednotně pravice. Minulý týden sice předseda sněmovny a ODS Václav Klaus pod dojmem protivínské tragédie poněkud překvapivě prohlásil, že velký liberalismus v otázce držení zbraní je špatný, ale z řad jeho strany zároveň zaznělo, že žádné zpřísnění by stejně nevyřešilo případ smrti dvou policistů. Vždyť pachatelem byl, podle výpovědí lidí, kteří ho znali, člověk s dobrou pověstí, který by zřejmě získal zbrojní průkaz kdykoli. Proti náhlému selhání osobnosti ve stresové situaci však není ochrana.

Zdá se tedy, že ani po protivínském případu se názory poslanců příliš nezměnily. Jejich postoj může mít oporu i ve statistice. V roce 1991 mělo zbrojní průkaz 130 tisíc lidí, dnes jich je skoro třikrát víc. Počet trestných činů spáchaných legálně drženou střelnou zbraní se ale oproti roku 1991 stejnou úměrou nezvýšil. A ještě něčím mohou poslanci pravice argumentovat. Pokud by se o bezpečnost občanů měl starat výhradně stát, pak může nastat situace, že zbraně zůstanou v rukou zločinců, pro které není vůbec žádný problém si je opatřit, zatímco normální občané se budou třást strachem o sebe, své blízké a svůj majetek ještě víc než dosud. A nakonec začnou hledat způsob, jak si zbraň opatřit ilegálně.