Skálopevná měna

Česká koruna

O víkendu tomu bylo právě deset let od chvíle, kdy měnová odluka zpečetila definitivní rozpad společného státu Čechů a Slováků. Přestala existovat československá koruna a zrodily se dvě nové měny. Jak uvádí Zdeněk Vališ, uplynulých deset let zvládla česká koruna na výtečnou.

Společná měna přežila rozdělení Československa jen o pár týdnů. Její konec přišel rychleji než politici původně očekávali. Ukázalo se totiž, že narychlo vybudovaná česko-slovenská měnová unie přináší více škody než užitku. Hlavní problém byl v tom, že československé koruně nikdo nevěřil. Zbavovali se jí zahraniční investoři, firmy i domácnosti. Centrálním bankám v obou nových zemích se začaly kvůli tomu povážlivě tenčit devizové rezervy.

Nedůvěru v dlouhodobou existenci společné měny vyjadřovali především Slováci. Očekávali, že nakonec stejně dojde k odluce a že slovenská koruna ztratí část své hodnoty. Proto začali houfně přelévat své úspory do Česka. Také tyto pohyby společné měny za existence dvou centrální bank a rozdílných hospodářských politik se bezesporu podepsaly na rozhodnutí ukončit platnost měnové unie. Každopádně bankovní odborníci v Česku si na rozdíl od politiků nikdy nedělali o společné měně žádné iluze a prozíravě se začali připravovat na měnovou odluku už od léta 1992, tedy okamžitě, jakmile bylo jasné, že Československo skončí.

Všechno probíhalo samozřejmě v přísném utajení. Například kolky, které se potom v únoru 1993 lepily na bankovky, se tiskly v Kolumbii. Technicky byli bankéři na odluku výborně připraveni, a tak jakmile došlo k politickému rozhodnutí, proběhla složitá operace naprosto bezvadně. Celý finanční svět tehdy českým bankéřům zatleskal a na guvernéra ústřední banky Josefa Tošovského se sypalo jedno mezinárodní ocenění za druhým. České zkušenosti následně využilo pět zemí bývalého Sovětského svazu, kde se zaváděla národní měna po odluce od rublu.

Česká měna
Po bitvě samozřejmě bývá hodně generálů. Před deseti lety ale odborníci i politici věděli, že v sázce je hodně: důvěra lidí v měnu, stabilita jejich příjmů i úspor. Černý scénář se naštěstí nenaplnil. Prakticky všichni ekonomové se dnes shodují v názoru, že česká koruna a měnová politika jsou nejlepšími segmenty hospodářství a hospodářské politiky Česka za celé transformační období. Česká měna zvládla i dílčí episody, jakými byly úpadky a potíže některých bank a zejména pak prudkou měnovou turbulenci v roce 1997.

I tento dosud nejvážnější útok na korunu se podařilo ustát. Inflace i kurs se brzy vrátily do původních hodnot, nedošlo k devastaci úspor. Nejpodstatnější je, že české koruně veřejnost věří a přijímá ji bez výhrad. Tvoří podstatu úspor. Lidé neutíkají k jiným měnám, k dolaru či euru. Po většinu uplynulého desetiletí měla koruna tendenci posilovat vůči klíčovým měnám z hlediska našich obchodních vazeb. V letech 1994 až 2002 reálně zhodnotila o více než 30 procent. Je to jednoznačně nejsilnější měna regionu.

Pro srovnání, kupní síla polského zlotého vzrostla za stejné období o 25 procent, maďarského forintu o 18 procent a slovenské koruny o 5 procent. V každém případě mají Češi důvod ke spokojenosti. Koruna obstála dobře, doma i venku. A právem si v zahraničí vysloužila označení "rocky", skálopevná. Přesto si většina odborníků myslí, že by nás neměla ovládnout nostalgie a že bychom se neměli bránit přijetí eura v nejbližším rozumném termínu.