Soutěž byla regulerní

Mezi mediálně nejvděčnějšími tématy figuruje už řadu měsíců na prvním místě Temelín a zřejmě hned za ním soutěž o nákup stíhaček pro českou armádu. Ta skončila koncem května - podle některých politiků a pozorovatelů - blamáží pro Českou republiku. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, takový soud je dost zjednodušující.

Britsko-švédské konsorcium BAe-systems, které zůstalo po uzávěrce tendru jediné ve hře, oznámilo v úterý, že nákup 36 stíhaček Gripen by českou státní pokladnu nestál sto miliard korun, ale jen 75 miliard. A navíc, nabídka hospodářských programů, které by Česku nějakým způsobem kompenzovaly výdaje spojené s nákupem stíhaček - tzv. offsety - by zůstala v původní výši. To znamená, že by offsety tvořily 150 procent z uvažované nákupní ceny sto miliard. Dá se říci, že konsorcium BAe-systems vytáhlo nyní z rukávu další tajný trumf, a to hodně vysoký. Kritici tendru, kteří po odstoupení dvou amerických a dvou evropských zbrojovek halasně volají po jeho zrušení, asi zalapali po dechu. A jejich hlavní argument, že soutěž se stíhačkami byla předem domluvena, dostává další trhlinu. Její tvrdé podmínky byly naprosto jasné. Výmluva na neprůhlednost neobstojí.

To, že čtyři další zájemci ze soutěže těsně před 31. květnem odstoupili, pouze dokazuje, že nebyli s to podmínkám vyhovět. Nic jiného. Podmínky byly stanoveny tak, aby vyhovovaly českým zájmům. Jako důkaz nepřípustného vměšování se často uvádí dopis Tonyho Blaira, v němž britský premiér vřele doporučuje Miloši Zemanovi letouny Gripen. U takových obchodů ale tvrdě lobbují všichni. Objevila se také spekulace, že Američané předpokládali, že postačí jen politický lobbing, a proto si příliš nelámali hlavu s nabídkou offsetů. Američané také protestovali proti požadavku Prahy, aby tuny technické dokumentace k letounům nebyly v angličtině, ale v češtině. Britsko-švédské konsorcium naproti tomu bez slůvka protestu začalo dávno před uzávěrkou tendru velmi sofistikované spisy překládat.

Američanům se nelíbilo, že cena kontraktu má být stanovena v korunách a ne v dolarech. Praha ale vycházela ze zkušenosti s kontraktem na dodávku 72 lehkých bitevních letounů z Aera Vodochody. Když se kontrakt před lety podepisoval, byl dolar za 30 korun. Od té doby jeho kurs ke koruně stoupl ke čtyřiceti korunám, čímž se samozřejmě celá zakázka nesmírně prodražila a dnes jsou z toho všichni zoufalí. Konsorciu BAe-systems cena v korunách nevadí, navíc je konsorcium ochotno přistoupit na první splátku až v době, kdy se armádní rozpočet vzpamatuje z dodávek lehkých bitevníků.

Suma sumarum, jestliže někdo splní všechny skutečně náročné české požadavky, které ostatní nejsou s to uspokojit, a nabídne ještě víc, jakou hodnotu může mít tvrzení, že šlo o předem dohodnutou soutěž? Ta proběhla regulérně a není žádný důvod ji rušit, i když v ní nakonec zůstal jen jeden uchazeč. Neznamená to samozřejmě, že britsko-švédské konsorcium už má zakázku v kapse. Rozhodnutí, zda nakonec stíhačky koupit či ne, sice leží na vládě, ale ta nerozhodne tak či onak, pokud nebude mít krytá záda dohodou hlavních politických sil. A třeba Klausova ODS, která před lety coby vládní strana nákup stíhaček schválila, je nyní ostře proti.