Svoboda versus příroda

Foto: ČTK

Dlouhodobé napětí mezi ekologickými organizacemi a ODS se v uplynulých dnech vyhrotilo, když Klausova strana představila svůj program ochrany životního prostředí. Jak uvádí Zdeněk Vališ, program předkládá spíše zásadní ideový názor než nějaký akční plán.

Program lze stručně charakterizovat několika slogany: Česko se nesmí změnit v rezervaci; krajina nesmí být muzeem, ale živým organismem; příroda ochranu zasluhuje, ale ne na úkor svobody člověka; samozvaní ochránci obracejí termín životní prostředí proti lidem. Proti ekologickým imperativům staví ODS své řešení ochrany přírody pomocí trhu. Ten sám nejlépe ochrání ty části přírodního prostředí, které mají zřejmé vlastníky, tedy lesy a půdu. Stát má omezeně a rozumně působit jen ve zbylých částech, tedy v ochraně ovzduší a vod. Předehrou k volebnímu programu byl obsáhlý článek Václava Klause s příznačným názvem Přírodu ochrání trh, který vyšel začátkem února v Lidových novinách. Text vyvolal v následujících týdnech doslova bouři odporu, soudě alespoň dle reakcí čtenářů Lidových novin.

Znak ODS
Se stejnou reakcí se nyní setkává ekologický program ODS, který v podstatě opakuje myšlenky Klausova článku. Ústřední heslo ekologické kampaně ODS volí prostředí pro život přejmenovali kritici okamžitě na slogan ODS volí toxické látky, smog a skládky. Svá tvrzení pak ekologové dokládají výčtem protiekologických aktivit ODS, například hlasováním jejích poslanců v případě konkrétních zákonů. Klausova strana naproti tomu uvádí, že životní prostředí je v Česku dvanáct let po listopadu 1989 lepší zásluhou pravicových vlád, nikoliv ekologů. A v tomto ohledu má ODS velký kus pravdy. Vždyť nejvíce peněz na ekologii se vydávalo právě za vlád Václava Klause. Stačí se podívat do statistik, jaké procento hrubého domácího produktu šlo na ekologii tehdy a jaké dnes. Mimochodem, za Klausovy vlády byl například realizován grandiózní projekt odsíření tepelných elektráren, který zbavil severní Čechy každoročních smogových pohrom. Rychlost, s jakou byl celý projekt realizován, je považována za světový rekord. Také je možné připomenout investice do výstavby desítek čističek, díky nimž přestalo být Labe stokou.

Foto: ČTK
Ze strany ODS je zcela legitimní přihlásit se k těmto úspěchům. To, co ale budí především pozornost v současném ekologickém programu strany, je zarputilost, s jakou buší do ekologických aktivistů. ODS v podstatě nenabízí žádný program konkrétních řešení, nýbrž vykresluje obraz nepřítele. Samozřejmě, že jsou mezi aktivisty demagogové z povolání i nesnesitelní fanatici s totalitními sklony. Kde ale nejsou? Je paradoxní, že když ODS hovoří o ekologických aktivistech jako o samozvancích využívá v boji za svobodu totalitního slovníku. Je paradoxní, že předhazuje aktivistům ideologickou předpojatost, a sama nenabízí nic jiného, než ideologii o vše řešící neviditelné ruce trhu. V černo-bílém světě této ideologie není prostor pro složité úvahy: zkrátka buď jste pro svobodu člověka nebo pro přírodu. Zajímavé je ovšem to, jakou důležitost přikládá ODS boji s ekology při letošních volbách. Jde o jedno z deseti hlavních témat celé kampaně. Před čtyřmi roky přitom věnovala ODS ekologii ve svém volebním programu pouhé dvě věty.