Tentokrát Brusel nekličkuje

17-07-2001

Kandidáti na cestě do Evropské unie zaslechli v uplynulých dnech další nepříjemnou zprávu z Bruselu o tom, co je čeká po vstupu. K omezení volného pohybu pracovních sil a kapitálu přibylo další, totiž omezení volného pohybu osob vůbec. Prostě i po vstupu do unie budou na české turisty dál čekat mezistátní hraniční závory a kontroly. V tomto ohledu ovšem, jak uvádí Zdeněk Vališ, lze postoj unie plně chápat.

Češi se musí připravit na to, že naplnění jejich snu o svobodném světě, ve kterém si budou volně poletovat do Mnichova, Paříže či Londýna stejně jako do Brna, se zase odsouvá kamsi do blíže neurčené budoucnosti. V praxi to bude znamenat v podstatě pokračování dosavadního režimu, kdy lze cestovat do tří měsíců bez víz, ale s pasem a s kontrolou na hranicích. Čechů, ale i Poláků či Maďarů se tedy nebude týkat tzv. Schengenská úmluva, ten systém, který odstraňuje kontroly mezi státy Unie a současně posiluje ochranu jejích vnějších hranic. Ocitneme se sice uvnitř oné integrované Evropy, ale zároveň nám zůstanou její vnější ostře střežené hranice na Šumavě. Pěkně schizofrenní pozice! A také potvrzení už známého faktu z jiných omezení, že rovnost před pravidly Evropské unie neplatí pro kmány. Ale zanechme nářků, protože tentokrát bychom asi skutečně plakali na nesprávném hrobě. Nová omezující nepříjemnost, oznámená hodně netakticky právě v době dovolených, je totiž na rozdíl od jiných nastražených překážek vcelku oprávněná. Jak by mohl Brusel svěřit ochranu východní hranice celé unie zemi, jako je Česká republika, přes kterou už léta proudí do západní Evropy davy ilegální migrantů? Nelze se divit, že v Bruselu přetrvává značná nedůvěra nejen vůči možnostem a schopnostem, ale i bezúhonnosti českých policejních sil a jiných státních orgánů.

Také proto třeba znějí stále naléhavěji návrhy na vytvoření mnohonárodní evropské policie, které by byla svěřena ochrana společné unijní hranice. Tato myšlenka má podporu zejména v Německu, které dnes nese hlavní tíhu ochrany před přílivem desítek tisíc migrantů. Velkým problémem Česka, který si všichni uvědomují je vysoce propustná česko-slovenská hranice. Slovenské orgány sice dělají, co mohou, aby ochránili svou východní hranici, ale rovněž jejich síly jsou zatím nedostatečné. Brusel přitom zcela logicky argumentuje tím, že i kdyby se Česko vzepjalo k mohutnému výkonu a podařilo se mu příliv migrantů radikálně omezit, jaký smysl by mělo budovat na dva tři roky schengenskou hranici na česko-slovenském pomezí? Vždyť Slovensko do unie rovněž vstoupí. Takový rozumný argument Praze zcela určitě vyhovuje. Proč také na dva tři roky zpřetrhávat nadstandardní vztahy s našimi dlouholetými státními a kulturními souputníky, jejichž jazyku stále ještě dobře rozumíme? Praha může navíc část prostředků, které by musela vynaložit na zabezpečení schengenské hranice mezi Českem a Slovenskem, poskytnout za pár let Slovensku pro zabezpečení jeho východních hranic, které budou zároveň hranicí Evropské unie. Právě obrovská finanční náročnost budování schengenské hranice je tím nejpodstatnějším důvodem , proč Brusel nespěchá s jejím rozšířením na východ. Už jen samotný informační systém prý praská ve švech poté, co se k němu nedávno připojily Švédsko a Norsko. Kvůli rozšíření o středoevropské země musí být předělán a zdokonalen, a to nebude podle odborníků dříve než v roce 2005. Tentokrát určitě nejde o kličkování Bruselu, i když samozřejmě určitá pachuť z těch stále spuštěných evropských šraňků v Praze, Budapešti a Varšavě zůstane.

17-07-2001