Zbytečné dramatizování

Václav Havel

Prezident Václav Havel v pátek naznačil, že vzápětí po volbách by nemusel automaticky pověřit sestavením vlády vítěze voleb. Někteří pozorovatelé hodnotí tato slova jako překvapivá a z řad části politiků zaznělo dokonce obvinění z možné Havlovy manipulace. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, dramatizování prezidentových slov není na místě.

Stačí si přečíst titulky komentářů sobotních deníků a pro náhodného čtenáře by vše mělo být jasné. Třeba v Lidových Novinách je Havel označen za koaličního režiséra, který si může způsobit parádní ostudu. Komentátor Práva zase soudí, že Havel asi hodlá za sebou prásknout dveřmi. Právě tato úvaha víceméně souzní s všeobecně rozšířeným názorem, že občas nevypočitatelný prezident-dramatik si bude chtít finále svého prezidentského představení náležitě vychutnat. To je sice dosti pravděpodobné, ale proč by mezi Havlova očekávaná extempore mělo patřit zrovna jeho povolební chování? Prezident v pátek pouze řekl, že si po volbách pozve představitele všech stran, které se dostanou do parlamentu, a zeptá se na jejich koaliční potenciál, jinými slovy řečeno, bude sondovat, kdo by byl schopen vytvořit koaliční vládu. Teprve potom někoho pověří jejím sestavením. Havel tedy nechce udělat nic jiného, než to, co mu umožňuje a ukládá ústava.

Někteří politici a komentátoři ale zastávají názor, že prezident musí pověřit sestavením vlády předsedu strany, která vyhraje volby. V opačném případě se prý bude chovat jako manipulátor, který nerespektuje parlamentní demokracii a jak řekl místopředseda ODS Petr Nečas, "sděluje voličům, že je jedno, jak budou volit, protože o všem bude stejně rozhodovat samojediný vládce na Pražském hradě". Šéf sociálních demokratů Vladimír Špidla prezidentovy pravomoci uznává, ale zároveň poznamenává, že sám preferuje dosavadní zvyklosti, kdy designovaným premiérem se vždy stal předseda strany s nejvyšším volebním výsledkem.

To je sice pravda, ale ne úplná. Před čtyřmi roky přece vyhrála volby sociální demokracie, nicméně Havel napřed kontaktoval tehdejšího předsedu lidovců Josefa Luxe. Teprve když Lux pokus o sestavení vlády vzdal, obrátil se Havel na Miloše Zemana. Proto je také hodně diskutabilní tvrzení, že právě po letošních červnových volbách prý možná vezme za své jedno z hlavních nepsaných pravidel parlamentní demokracie. Podstatnější je ale něco jiného. Havlovu zálibu v lišáckých zákulisních tazích všichni dobře znají. Jenže zrovna tak musí všichni vědět, že sestavu budoucí vlády, která bude téměř stoprocentně koaliční, nemůže reálně vůbec nijak ovlivnit. Ostudu by tak mohl Havel utrpět pouze v případě průhledných obstrukcí, kterých by se teoreticky mohl dopustit.

Za rozhořčením některých politiků nad prezidentovou úvahou, že vítěz voleb by nemusel mít jisté právo na první pokus o sestavení vlády, lze tedy spíše tušit normální lidskou ješitnost. A odvolávat se na vůli voličů, kteří přece svými hlasy strany odměnili či potrestali, je sice hezké, ale také dosti pokrytecké. Hned po uzavření volebních místností se totiž stejně začínají dít věci, které - jak známo - už mívají s vůlí voličů málo co společného.