Zemský škůdce

11-01-2001

Nad jedním rozsudkem, který vynesl v úterý krajský soud v Plzni se zamýšlí Zdeněk Vališ.

Hostinský Ivo Blahout z Rokycan odcházel v úterý od soudu s nálepkou zemského škůdce. Podle předsedkyně senátu prý svým chováním poškodil dobré jméno České republiky v zahraničí. Kdyby se nepsal první rok třetího tisíciletí, mohl by mít člověk, že se octl v sedmdesátých letech minulého století, tedy v době tzv. normalizace, kdy bývaly verdikty soudů proti disidentům doprovázeny stejnými slovy. Leč, nebuďme sarkastičtí. Plzeňský soud uznal rokycanského podnikatele vinným z rasové nesnášenlivosti za to, že před pěti lety ve své restauraci odmítl obsloužit Romy, protože odrazují slušné návštěvníky.

Blahout se hájil tím, že jeho pokyn personálu se týkal pouze těch hostů, kteří v minulosti v restauraci tropili výtržnosti, ničili majetek nebo odešli bez zaplacení. A mezi nimi byli i Romové. Soud obhajobu neuznal a odsoudil hostinského k pokutě osm tisíc korun. Blahout byl za své odsouzeníhodné chování před pěti lety u soudu už několikrát. Okresní soud v Rokycanech ho třikrát zprostil viny, ale po odvolání státního zástupce byl případ vždy zase vrácen Krajským soudem k novému projednání. Po posledním zprošťujícím rozsudku, nařídil krajský soud projednání případu raději jinde. A tak byl Blahout konečně uznán vinným až v Klatovech a potrestán peněžním trestem osmi tisíc korun. Tento rozsudek tedy krajský soud v Plzni nyní potvrdil a doprovodil ho ještě zmíněnými slovy o poškozování dobré pověsti České republiky.

Soudy jsou dnes v Česku samozřejmě nezávislé, a tak je nutné předem rezolutně odmítnout jakékoli podezření, které by u někoho mohlo vzniknout, že v případě hostinského Blahouta se postupovalo na základě jakési politické či společenské objednávky. Nelze tedy ani v nejmenším pochybovat o tom, že plzeňský soud postupoval v souladu s literou i duchem příslušného zákona. Lze se ale pozastavit nad komentářem soudu, a nejen proto, že nechvalně známý paragraf o hanobení republiky dnešní trestní řád nezná. Učinil tak už samotný hostinský Blahout, když řekl, že peněžní trest přijímá, ale nenechá si líbit, aby ho soud označoval za zemského škůdce. Myslím si, že v naší zemi jsou daleko větší darebáci, kteří českému státu škodí mnohem víc, prohlásil Blahout.

Na soudní komentář je ale možné pohlédnout ještě z jiného úhlu. Případ jednoho hostinského z Rokycan, jakých by se všude v demokratickém světě našly tisíce, nafoukla před časem některá česká média do bubliny dostatečně velké k tomu, aby jej v zahraničí skutečně leckdo zaznamenal a pokrytecky se nad ním pohoršil. Martin Štěpánek, herec a dlouholetý pracovník Radia Svobodná Evropa, který se v uplynulých dnech postavil proti rebelujícím redaktorům České televize, odůvodnil svůj postoj mimo jiné tím, že ho hrozně štve, jak se Češi dokáží vůči cizině sebemrskat. A v této souvislosti zmínil také romskou otázku. Místo toho, aby si Češi své problémy řešili sami doma, řekl Štěpánek, vytrubují je do světa a ten si z nich dělá legraci.

Český velvyslanec v Kanadě Vladimír Kotzy si loni v létě v souvislosti s žádostmi českých Romů o azyl postěžoval v Lidových novinách, že stačí pár článků v českém tisku, které se kanadským úřadům dostanou do počítače, a figurují tam pak třeba tři roky. A Kanaďané se na ně odvolávají, i když různé informace a zdroje nemusí být zcela objektivní. Podle velvyslance Kotzy dělají Češi sami sobě medvědí službu, když se v médiích chopí leckdy okrajového problému, nafouknou ho do bubliny a nedbají na následky. Obvykle totiž jde jen o kus pravdy, málokdy se jde do hloubky, aby vyšla na povrch skutečná fakta. Jiné národy, jak říká velvyslanec, to nedělají a pověst své země si ostražitě hájí.

11-01-2001