Šel dráteník po silnici.....

06-04-2015

I když počasí připomíná spíše na zimu, jsou tu Velikonoce, svátky jara. A všechno, co k nim patří: vajíčka, velikonoční nádivka, pomlázka, kraslice, mazanec nebo sladký beránek. A velikonoce můžou být i Drátenické a také představit Vajíčko 100 x jinak.

Hana Maříková a Kateřina Ebelová (vpravo) ve studiu Radia Praha, foto: Zdeňka KuchyňováHana Maříková a Kateřina Ebelová (vpravo) ve studiu Radia Praha, foto: Zdeňka Kuchyňová To vše se rozhodly nabídnout majitelka Galerie Scarabeus Kateřina Ebelová a šéfka Cechu dráteníků Hana Maříková. Za vše může jejich náhodné setkání po 15 letech na akci, kde se předváděla umělecká řemesla.

"Když jsme se tam potkaly, tak Hanka říkala: nechtěla bys udělat výstavu o drátenictví? Protože jsem věděla, že se drátují i vajíčka, tak jsem říkala, že bychom to mohli dát do období velikonočního a ukázat i kraslice. Výstava tak vznikla poměrně rychle, během půl roku."

Na výstavě najdete historii drátenického řemesla, drátovaná vajíčka, nádoby, misky, šperky, ale i kraslice a dvě soukromé sbírky unikátních historických kalíšků na vajíčka.

Výstavu drátenictví provází velký zájem, foto: Zdeňka KuchyňováVýstavu drátenictví provází velký zájem, foto: Zdeňka Kuchyňová Hana Maříková si do našeho rozhlasového studia přinesla i vajíčka a drátky a slíbila, že si to taky vyzkouším.

Výstava je v plném proudu. Co se zatím návštěvníků nejvíc líbí, prozradila Kateřina Ebelová:

"Největší úspěch má poměrně nová technika zdobení kraslic, která se nazývá madeirová, protože připomíná výšivku. Tahle vajíčka dělá Markéta Bartáková. Nejdřív se vyfouknuté vajíčko provrtá malým vrtáčkem nebo jemným pilníčkem a potom se kolem otvoru bílým voskem nanáší plastický vzor. Opravdu to imituje madeirovou výšivku. Lidé jsou fascinovaní tím, jak je ten vzor pravidelný a krásný. Ta vajíčka jsou elegantní a nadčasová."

Nesmírně zajímavé jsou kalíšky na vajíčka. Byly nádherně malované. Nevěděla, že takové vůbec existují. Kdo je jejich sběratel?

"Sbírají je dva manželské páry, Bílí a Křečkovi. Jejich sbírky mají tisíc exponátů, takže když jsem je byla navštívit, tak jsme dlouho vybírali, abychom udělali reprezentativní sbírku. Když jsem pátrala po historii kalíšků, tak jsem byla překvapená, že první zmínka pochází z paláce z řeckého Knóssu, kde byl nalezen střep, ve kterém byly zbytky skořápky z vajíčka. Nálezy byly i v Pompejích a dokonce na mozaikách, kde bylo dobové antické stolování."

V Čechách se drátovalo už v 17. století

Paní Maříková začala ve studiu drátovat. A mě zajímalo, jak se k drátování dostala.

Hana Maříková a Kateřina Ebelová (vpravo) ve studiu Radia Praha, foto: Zdeňka KuchyňováHana Maříková a Kateřina Ebelová (vpravo) ve studiu Radia Praha, foto: Zdeňka Kuchyňová "Úplně náhodou. Od mala jsem se věnovala tradiční lidové umělecké výrobě. Zajímala mě řemesla, která se vztahovala k přírodním materiálům, ke zvykosloví, což jsou tradiční svátky, které provázely jak liturgický, tak zemědělský rok. Z přírodních materiálů to byla sláma, šustí, vejce a textil. Spolupracovali jsme s muzei a se skanzeny. Takhle jsem se dostala v roce 1977 do skanzenu v Přerově nad Labem, kde nás požádali, abychom se pokusili představit návštěvníkům všechny typy kraslic. Já jsem podle knihy pana Vorla rekonstruovala podle černobílé fotografie kraslice ze slovenské obce Stráňany, které byly opletené tenkým cínovým drátem. Tyto kraslice mám tady sebou. Nejsou už na pohled nijak zajímavé a přitažlivé. Tehdy jsem použila techniku šité krajky a takhle jsem se dostala k drátenictví a drátovaným vajíčkům."

Paní Ebelová, vy jste zkoušela drátovat?

Foto: Zdeňka KuchyňováFoto: Zdeňka Kuchyňová"Zkoušela jsem drátovat vajíčko, ale dopadlo to dost tragicky. Ale moje dcera se to naučila velmi rychle asi před čtyřmi lety. Drátovaná vajíčka máme na chalupě. Tak alespoň někdo z rodiny."

"Na drátování je veliká výhoda, že nemusíte umět nic a vždycky si to nějak sdrátujete," dodala Hana Maříková.

Já teď zabrousím trošku do historie. Jak vzniklo drátenické řemeslo? A kdy to bylo?

"V našich zemích, v Rakousko-Uhersku máme dochované první zmínky v 17. století. Velký rozvoj řemesla pak byl až do 19. století, kdy dráteníci cestovali světem. Určitě znáte to historické: "drátuji, letuji, hrnce spravuji". Věnovali se podomnímu opravování a cestování po světě. Ale doklady o tom, že drát byl využíván k různým účelům, jak k užitým, tak k výrobě šperku, jsou už od starověkého Egypta, v Číně a samozřejmě historické nálezy v našich zemích jsou i z doby mnohem starší. Paní Ebelová má na výstavě krásně zdokumentovanou historii drátenictví."

Do kterých zemí se drátenictví rozšířilo?

Foto: Zdeňka KuchyňováFoto: Zdeňka Kuchyňová "Slovenští dráteníci putovali především po Rakousku, Polsku, Česku, Maďarsku. Protože to bylo řemeslo vždycky velmi chudé a potřebovali uživit své rodiny, tak aby si nekonkurovali, pomyslně si v 19. století rozdělili svět a velká většina slovenských dráteníků odjela i za moře. Dílny se tak rozšířily i do Ameriky, tam byly velké drátenické závody. Vyráběly na zakázku především vybavení domácností, třeba pařáky na knedlíky, podložky pod žehličky, lustry, především užitné předměty. Bohužel s nástupem strojové výroby drátenictví pomalu zanikalo. V dnešní době už slouží především k udržení toho řemesla."

Co se nejdříve odrátovávalo?

"Drátenické dílny sloužily k tomu, že prodávaly a šířily drátenické předměty vyrobené přímo z drátů, třeba cedníky, napařováky, držátka na kvedlačky, drátěné stoličky, poličky. Protože uměli řemeslo, tak v 18. a 19. století, pokud se v domácnosti rozbila nějaká nádoba, tak se nevyhazovala, a oni je spravovali. To jsou předměty v dnešní době nejcennější, které jsou součástí sbírek muzeí."

Dráteníci hrnce spravují i dnes

Jak dodala Kateřina Ebelová, na výstavě je sbírka z Muzea stříbra v Kutné Hoře a tam jsou velmi vzácné exponáty už ze 17. století.

Foto: Zdeňka KuchyňováFoto: Zdeňka Kuchyňová "Nejenom, že je to kamenina nádherných tvarů, ale i opletení je tam zajímavé. Je tam třeba malovaný talíř, který nebyl drátovaný, ale byl tzv. flikovaný. To znamená, že ve dvou místech je procvaknutý obdobně jako když by se použila sešívačka. Drátenictví dřív nebylo estetickou záležitostí, ale bylo funkční, takže nebylo nikterak pravidelné. Kde byl hrnec nebo talíř prasklý více, tak bylo drátování husté, nemělo to dekorativní účel. Některé materiály dokonce uvádějí, že se odrátování nádob provádělo už u nových výrobků, a to z toho důvodu, že fungovalo jako izolant, pokud přišlo do styku s přímým ohněm, a zároveň to pomáhalo rozvádět teplo. Taky jsem se dočetla zajímavost, že o Masopustu házely hospodyňky po jedné maškaře ve slaměném kostýmu kameninové nádoby a bylo kolem toho spousta legrace. Nesnažily se trefit, ale chtěly ukázat, že už mají hrnce prázdné a že tam žádné maso není. Možná to byla i šance pro ty dráteníky. Ale možná je to jen hypotéza."

"To je krásná povídačka," dodala Hana Maříková. "Je pravda, že v dnešní době se drátenictví věnuje už trošku jiná pozornost. My jsme Cech česko-moravských uměleckých dráteníků. Převažuje umělecké drátování nad potřebou spravování hrnců. To ale neznamená, že ho neprovádíme. Pokud máme někde akci, tak se nám ozývají často zájemci o spravení nějakého oblíbeného hrnce nebo kameninové nádoby nebo pekáče z chalupy. Každý máme nějaký předmět, ke kterému máme zvláštní vztah a pokud je možnost jej spravit touto technikou, může sloužit dál. Vždycky každému zájemci vyhovíme."

Z drátků mohou být kromě vajíček i šperky a vzducholodě

Foto: Zdeňka KuchyňováFoto: Zdeňka Kuchyňová Zatímco spolu mluvíme, tak vy už máte tři čtvrtiny vajíčka odrátováno. Vidím, paní Maříková, že máte i drátěné náušnice. Máte hodně drátěných šperků?

"Mám, a hodně. Ale většinou jsou to dárky od mých přátel nebo od žáků, které jsem naučila drátovat. Pokud někde předvádím, nebo něco vyrobím, a vezmi si to na sebe, tak se vždycky najde někdo, kdo mě tak hezky pochválí a řekne, že by to chtěl mít, ale neumí to, tak to ráda rozdám. Můžu se zdobit něčím jiným nebo zase dárky od ostatních přátel."

Jaký je vlastně princip drátování?

Foto: Zdeňka KuchyňováFoto: Zdeňka Kuchyňová "To, co já drátuji na vajíčku, tomu se říká základní smykový výplet. Kdo zná textilní techniky, tak je to technika šité krajky. Můžete si to představit jako kroužkový steh na kraji kapesníku nebo ubrousku. Tím se dají krásně drátovat i kameny. Můžete si koupit třeba dekorativní mramor do srdíčka a vznikne vám těžítko. U drátovaných vajíček je problém, že pokud někdo s tím začíná, a nemá správný cit, tak ve chvíli, kdy já už dokončuji ten vzor, tak většinou si vajíčko začátečníci rozmáčknou. Proto učíme drátovat na kamenech, nebo na vajíčkách z umělé hmoty, mramoru nebo ze dřeva."

Foto: Zdeňka KuchyňováFoto: Zdeňka Kuchyňová "Na výstavě máme sbírku několika autorek," dodala Kateřina Ebelová. "Třeba paní Lada Borecká kombinuje drátky s různými kamínky, perličkami nebo korálky. Paní Frková zase dělá vajíčka, která jsou zdobená jemňounkými vzory šité krajky, Věra Studená tam má také kombinaci drátovaných vajíček s korálky. Pro mě byla ohromně zajímavá kolekce dutých vajíček, která vyrábí Krasava Šerkopová. Oplétá polystyrenová vajíčka, která mají třeba 25 centimetrů. Když má dvě třetiny hotové, tak to vyjme, vajíčka doplétá a do nich vkládá další. To je podobné, jako tomu bylo v japonském umění, kdy se dělaly slonovinové koule, kdy jich bylo několik v sobě, stejně tak ona vloží několik vajíček do sebe."

Vidím, paní Maříková, že už máte vajíčko hotové. Na výstavě však nejsou jen vajíčka. Jak dodala Kateřina Ebelová, také úžasné vzducholodě nebo letadla.

"Ano, máme tam dílo dnes už zesnulého pana Frkala. Má tam už zmiňovanou vzducholoď nebo letadlo Blériot. Zajímavá je také kolekce od pana Šlechty, který jemňounkým vzorem, který připomíná jakoby drátěnku, vytváří postavy. Mě nejvíce fascinovala postava dráteníka s krosnou na zádech. Má tam i celou kapelu s dvěma páry tanečníků. Tyhle věci jsou nejen umělecky zpracované, ale jsou i řemeslně dokonalé."

Drátování je tak trochu jako lodní uzel

Vidím paní Maříková, že už máte další čepičku na vajíčko, můžu si zkusit drátovat?

Foto: Zdeňka KuchyňováFoto: Zdeňka Kuchyňová "Pojďte se mi podívat do ruky. Začínáme tak, že koncem drátku potřebujeme zachytnout smyčku předcházející řady překřížením. Do toho velkého bříška a zase ven, aby vám tam vznikla smyčka."

Trošku mi to připomíná lodní uzel.

"Musíte seshora dolů. Ano správně."

Ale drátek se nějak lomí.

"Ne, nikdy ho nerovnejte nehtem. Abyste si drát vyrovnali, tak ho uhlaďte nějakým hadříkem nebo kůžičkou. Možná si vzpomínáte, že když máte doma zmuchlaný drát, tak ho narovnáme přes kliku nebo něco podobného. Máte to dobře. Až budete dělat třístou kraslici, tak už vám to půjde dobře. Řeknu k tomu jednu poznámku, my ženy, drátujeme tímto směrem. Pokud drátují smykový výplet muži, tak drátují obráceně. Vždycky táhnou smyčku dolů."

A proč?

"Protože nejsou zvyklí šít. Jsou zvyklí zpravovat všechno tahem, silou. Kdežto my ženy jsme zvyklé používat tu něžnou sílu."

Zkoušela jste třeba drátovat pštrosí vajíčko? Nebo jiné maxi vajíčko?

Drátovaný dráteník na pštrosím vejci od  Moniky Sochůrkové, foto: Zdeňka KuchyňováDrátovaný dráteník na pštrosím vejci od Moniky Sochůrkové, foto: Zdeňka Kuchyňová "Ano, mám ho doma. Většinou se jedná o zakázky. Já jsem taky před mnoha lety předváděla za Českou republiku výrobu kraslic na několika veletrzích. Nevěnuji se moc uměleckým drátovacím technikám, které jsou také zastoupeny na výstavě. Líbí se mi vajíčko, které si paní Ebelová vybrala jako motto plakátu. Je to krásná práce z jemného měděného drátu na pštrosím vajíčku naší členky Moniky Sochůrkové. Vajíčko má na sobě drátovaného dráteníka a jeho cestu krajem, když musel živit celou rodinu."

"Protože to pštrosí vajíčko je velmi těžké, tak bylo zapotřebí, aby bylo v nějakém stojánku, tak má i drátěný stojánek, který bychom mohli považovat za určitý kalíše. Toto vajíčko naprosto geniální. Ještě bych chtěla dodat, že součástí výstavy je kolekce historických velikonočních pohlednic, které končí rokem 1920, ale nejzajímavější jsou kolem roku 1900 až 1910," uvedla Kateřina Ebelová.

Drátenické písničky jsou takové hospodské odrhovačky

Na vernisáž přišli také zahrát muzikanti drátenické písničky.

Foto: Zdeňka KuchyňováFoto: Zdeňka Kuchyňová "Dráteník měl těžký život," připomněla Hana Maříková. "Musel vandrovat od vesnice k vesnici a od města k městu a musel na sebe nějakým způsobem upozornit. Takže ta drátenická písnička "Šel dráteník po silnici ....", tak to je přesně typ takových hospodských odrhovaček, které souvisely s tím řemeslem. Jako jsou písničky kominické nebo zahradnické, tak jsou písničky drátenické, ale popravdě řečeno, já vím jenom asi o třech. Paní Ebelová je všechny vyhledala, podařilo se jí domluvit s muzikanty, takže nám je tam pěkně zahráli."

Kde jste paní Ebelová objevila drátenické písničky?

"Částečně v publikaci paní doktorky Aleny Vondruškové a částečně z povážského Muzea drátenictví. Ti byli velmi vstřícní a zapůjčili nám licenci na reprodukování historických fotografií, které já osobně považuji za ohromný skvost. Paní doktorka Vondrušková má v publikaci o drátenictví jednu kapitolu, která se jmenuje Zvyky a pověry. A já si dovolím z toho ocitovat: Víme, že chlapec, odcházející do světa, byl umyt pomejemi, do haleny mu zašili několik kouzelných bylin, aby ho ochraňovaly, a do krosny mu dali ocas z černého kocoura, aby hodně vydělával, a nebo vosí hnízdo, které mělo zajistit mnoho zákazníků rotujících se kolem něho na trhu."

A co vy a Velikonoce? Jak doma slavíte, paní Maříková?

Kraslice zdobené voskovou batikou, foto: CzechTourismKraslice zdobené voskovou batikou, foto: CzechTourism "Velikonoce miluji. Je to období, na které se nejvíc těším, protože s Velikonocemi souvisí mnoho významných událostí v mém životě. Měla jsem štěstí, že jsem se dostala na EXPO do Číny, kde jsem za Českou republiku malovala kraslice, a vyráběla figurky ze šustí. Mojí nejoblíbenější technikou kromě drátovaných kraslic, je klasická vosková batika. Já si Velikonoce užívám především tím, že dětem a dospělým kraslice ukazuju, aby měl každý možnost si to vyzkoušet."

A co vy, paní Ebelová? Jak slavíte Velikonoce?

"Velikonoce trávíme pravidelně na chalupě s dětmi. Vždy je výuka voskové batiky. Moje maminka uměla krásné moravské vzory, které jsem se od ní naučila. Ale mám raději plastické vzory, než ty, kde se potom vosk horkou vodou odstraňuje, aby vznikaly fáze několika barev. Kraslice zdobené vyškrabovanou technikou, foto: archiv Radia PrahaKraslice zdobené vyškrabovanou technikou, foto: archiv Radia Praha Zkoušeli jsme i vyškrabovaná vajíčka, ale většinou se je nepodařilo dotvořit. Velmi zajímavá je také technika se sítěnou jezerní. Je to takový stvol, jako rákosový. Děti stvol rozpůlí a z toho se vyndá bílá, jakoby molitanová hmota. Moc hezky i voní. Tou se oblepují vajíčka. Při technice plastického oblepování se používají i různé šňůrky nebo vlny, které se stáčejí do spirál. Je to taková peruánská technika. Velikonoce jsou také o hledání zajíčka. Vymýšlí se různá tajemná místa, takže to dětem trvá dlouho. Celkem pravidelně bývá před Velikonocemi hezky a na Velikonoční pondělí padne sníh, takže když se dárečky a zajíček připravují už v podvečer, tak se pak hledá ve sněhu. Děti na venkově chodí na koledu. Je hezké, že se na vesnici ještě zvyk chození s pomlázkou dodržuje. Ale u nás v severních Čechách se třeba nepolévá, ty tradice jsou různé."

Hana Maříková už během odrátovala druhé vajíčko, a jak připomněla Kateřina Ebelová, drátovat se můžete naučit i v Galerii Scarabeus v drátenických dílnách.

06-04-2015