ČSTV nabírá dech

08-10-2012

Začátkem února jsme vás ve sportovní rubrice informovali o pokusu asanovat Český svaz tělesné výchovy, který vlastně zastřešuje český sport. Tato organizace se po pádu společnosti SAZKA, která po dlouhá léta byla hlavním zdrojem financí pro jednotlivé sportovní svazy, musela vypořádat organizačně, ale i personálně, se vším, co jí nedovolovalo nabrat dech. A jak pokračuje nezbytná asanace ČSTV?

Miroslav Jansta, foto: ČT24Miroslav Jansta, foto: ČT24 Do čela obrozeného Českého svazu tělesné výchovy, který je základem celkové organizace českého sportu, se poslední lednovou sobotu na valné hromadě v Nymburce postavil energický šéf České basketbalové federace Miroslav Jansta. Obklopil se dalšími nadšenci, mimo jiné místopředsedou Českého olympijského výboru Jiřím Kejvalem, kteří si vzali za cíl ČSTV důkladně asanovat. Dnes už může Miroslav Jansta alespoň částečně bilancovat:

"ČSTV, když to řekneme terminologií ekonomiky, zkrachoval. Podařilo se zachránit těsně před prodejem lyžařské střediska, který se připravoval už loni na jaře za bývalého vedení. V době vrcholící krize společnosti SAZKA se dělaly znalecké posudky na to, jak ČSTV přijde o své majority, aby zasaturovalo své funkcionáře a lidi, kteří z toho žili. To se nám podařilo zachránit s tím, že budeme řešit další rozvoj těchto středisek. Rozhodli jsme se tak, že bychom dvě z nich chtěli pronajmout silným skupinám, které by se o ně staraly a investovaly v nich. Třetí bychom chtěli zvládnout sami, protože na to, abychom plnili dobrou roli vlastníka, to znamená nejen z toho měli peníze, ale zároveň investovali a rozvíjeli to, v současném stavu nemáme. Šlo to před deseti, dvanácti lety, kdy jsme mohli sloučením a ekonomickým řízením těch tří středisek ovlivnit výstavbu Krkonoš a budování moderních center jako v Rakousku a Itálii. Abychom vůbec dohnali trend, který je ve světě, musíme se s někým spojit. Ale první bylo vůbec přežít, protože jsme neměli ani přípravu na výplaty. První záchranou bylo to, že jsem ušetřil plat svůj, řidiče a auto, a tím se ČSTV ušetřil 2,5 milionu korun. Propustili jsme další zaměstnance a hlavně jsme zapojili co nejvíc lidí do práce. Vzniklo asi osm komisí, které dělají to, co se v krizovém managementu musí dělat - zmapovat věci, rozhodnout a restrukturalizovat prostředí, říct, co vlastně vlastníme, protože tam doposud žádná řádná inventarizace nebyla provedená. Takže práci valíme tak, abychom byli schopni všechno mimořádné valné hromadě, kterou jsme naplánovali na 1. prosince, měsíc po valné hromadě Českého olympijského výboru, předložit," řekl nedávno Miroslav Jansta v České televizi.

Milan JirásekMilan Jirásek Personální změny ve vedení českého sportu se podle Miroslava Jansty týkají i Českého olympijského výboru. Poukázal například na televizní vystoupení předsedy tohoto výboru Milana Jiráska:

"Pravil, jak si olympijský výbor udělal analýzu, proč je to tak špatné, a jestli někdo víc, co s kolektivními sporty, tak ať mu to hned řekne. Já panu Jiráskovi nic říkat nebudu, protože si myslím, že pana Jiráska jsme nechali ve funkci jenom proto, abychom neudělali ostudu republice odvoláním olympijského výboru před olympiádou. Já zastávám názor, že musejí všichni lidé, kteří se podíleli na úpadku českého sportu, odejít. Ať už si o nich osobně myslím, co chci. Já proti panu předsedovi nic nemám, dokonce je mi osobně sympatický, ale on se na tom všem podílel. Já jsem se stal předsedou ČSTV jenom proto, abych mohl rozvíjet svůj sport. Pro to musejí udělat zásadní změny. Můj kolektivní sport já nepotřebuji analyzovat, já vím, co je s tím potřeba udělat. Když jsme vyhráli nad Tureckem, bylo vidět, že naši hráči byli fyzicky lepší. Proč? No protože trénují venku. Netrénují tady, protože tady nejsou ani kondiční trenéři, kteří by je byli schopni připravit. Je tu jen pár trenéru, kteří by to byli schopni dělat. Po dvaceti letech my, velmoc v kolektivních sportech, kde jsme se ocitli?! Musíme tedy začít systémově, víme, co máme v kolektivních sportech dělat, ale potřebujeme změnit ten systém celý, zapojit do toho základní školy, místní zastupitelstva, kluby, a potom samozřejmě vybudovat vrcholovou strukturu napojenou na vědeckou bázi, protože sport se už dostal někam jinam. Olympiáda je přesně obrazem českého sportu. V individuálních sportech jsme schopni držet krok a trend díky dobrým předsedům svazů a díky Dukle, ale celkově zaostáváme. Když vidíme, kam skočilo Maďarsko nebo Velká Británie. Já jsem šel do funkce proto, že chci, aby basketbal šel nahoru, a pro to musí být pořádně vytvořený systém. To není o tom, že bych chtěl funkci. Je to můj koníček, moje hobby, mám to rád. Abych byl hrdý na to, že vyhráváme. To by si právě lidé měli uvědomit, že to je to nejnádhernější na sportu. To, že jsme jako příslušníci tohoto státu schopni porážet velmoci. A my jsme to už v historii dokázali. Jsem přesvědčen, že to zase dokážeme."

Na realizaci takových vskutku užitečných záměrů je třeba mít především finanční zabezpečení. Jiří Kejval, který je nota bene žhavým kandidátem na nového předsedu Českého olympijského výboru, dobře ví, že peníze v ČSTV nejsou. Představy, jak situaci řešit, mu ale nechybí:

"Sport se ocitl na samém dně z hlediska svého financování. To je jeden z hlavních úkolů, kde bychom chtěli situaci zlepšit. Je otázka, kde najít zdroje peněz. Jedná věc jsou peníze ze státního rozpočtu, ale všichni víme, jak jsou na tom veřejné finance. My jsme si proto nechali zpracovat analýzu, z níž jednoznačně plyne, že většinu peněz do sportu dávají sami sportovci. Dokonce 80 procent všech peněz. A samozřejmě u dětí jsou to rodiče a rodiny. Dohromady se ve sportu otočí přes 120 miliard korun za rok. Představa o tom, že sport je financován státem, značně pokulhává. Zvlášť když vezmeme v úvahu, že ze všech těch finančních prostředků se odvádí daně v úrovni 53 miliard korun. Stát zpětně, ať už prostřednictvím centrálního rozpočtu, anebo prostřednictvím měst, krajů a obcí investuje okolo 10 miliard do českého sportu. Znamená to, že sport ve své podstatě financuje státní rozpočet, což vzhledem k úloze sportu, ať už z hlediska zdravotního nebo sociálního pro společnost, je myslím neadekvátní. Chtěli bychom proto intenzívně komunikovat s politiky, s médií, ale i prostřednictvím občanských iniciativ a aktivit, ekonomickou pozici sportu. Samozřejmě postupem doby, protože to rozhodně není akce ze dne na den, abychom ji zlepšili."

Miroslav Jansta k tomu dodal:

"Nám nejde o to získat teď miliardy. Nám jde o to získat postupně do toho systému stamiliony. Nejde nám o rozhazování. Ten systém musí zeštíhlit, musí se také říct, jestli někdo neutrácí zbytečně, aby se řeklo, jestli peníze jsou vůbec efektivně vynaloženy. To také samozřejmě bude chvilku trvat. Jde mi o to, aby další olympijské hry a šampionáty nebyly zájezdy funkcionářů, ale aby tam jezdili sportovci, trenéři a tým, který s tím souvisí. Abychom se tam vůbec dostali, protože mnohdy ani nejsme schopni se kvalifikovat na ty hry."

Nové vedení Českého svazu tělesné výchovy se pustilo do mravenči a mnohdy nevděčné práce. Jak ale říká Jiří Kejval, času, věnovaného tomuto úsilí, jim líto není:

"Já myslím, že líto nám to není, ale samozřejmě jsou okamžiky, kdy by se člověk na to nejradši vykašlal, protože se nedaří. Naopak jsou okamžiky, které jsme třeba zažívali nedávno při olympijských hrách, kdy se daří a kdy si nakonec člověk říká, že proto to vlastně dělá, že z toho má celkové uspokojení. Máme ale nějakou vizi, což je myslím v dnešní době strašně důležité, kam bychom chtěli dostat český sport, a za tou jdeme. Základem je nejdříve stabilizovat ty organizace, které se na organizaci českého sportu podílí, a následně udělat nějakou novou strukturu tak, aby byla efektivní, aby podporovala rozvoj sportu v České republice."

08-10-2012