Haník opustil reprezentační lavičku

24-08-2009

Úspěšný volejbalový trenér české reprezentace Zdeněk Haník nečekaně rezignoval. Haník přitom se svými svěřenci zvládl kvalifikaci na letošní ME i MS v roce 2010. Hned poté se rozhodl ukončit své angažmá, což je v ČR věc nevídaná.

Zdeněk Haník, foto: ČTKZdeněk Haník, foto: ČTK Drtivá většina trenérů, především těch neúspěšných, se drží svého křesla zuby nehty. Posledním příkladem je dnes už bývalý kouč české fotbalové reprezentace Petr Rada. Opačné příklady jsou velmi vzácné. Jedním z nich je nejúspěšnější trenér české hokejové historie Luděk Bukač, který kvůli sporům se svazovým vedením i některými méně inteligentními hráči opustil reprezentační lavičku v roce 1997. Zdeněk Haník učinil stejný krok, ačkoliv také za jeho prací jsou vidět výborné výsledky.

Můžete shrnout důvody své abdikace?

"Cítil jsem, že můj prostor pro práci s týmem se zmenšoval, vzhledem k tomu, že se dostaly do rozporu mé reálné pravomoci a zodpovědnost, kterou nesu za výsledek. Hlavně jsem měl dojem, že mé další setrvání mohlo eskalovat v další problémy, které ve skryté rovině tak akutně naléhaly už v zápase s Portugalskem. Zaplať pánbůh nad náma osud držel ochranou ruku a dílo bylo dokonáno, ale měl jsem dojem, že už bych některé problémy neuměl řešit a mužstvo by pod mojím vedením hrálo hůř."

Můžete to zkonkretizovat, co se odehrálo v rozhodujícím zápase s Portugalskem?

"Neudálo se to náhodou, v podstatě se to děje neustále. Trenér české reprezentace je v podstatě v infarktové situaci, protože hráčům nevelí - ti jsou zaměstnáni jinde, vedení tlačí na výsledky, veřejnost chce úspěchy a trenérovi reprezentace narozdíl od klubů nezbývá nic jiného, než hráče přesvědčovat a nějak je získat. Hráči jsou placeni jinde a hlídají si hlavně svou kariéru v klubu. Ta přesvědčovací metoda má samozřejmě své meze, já se měl dojem, že mužstvo pod mojím vedením hrálo dobře, ale ten stav se zhoršoval a problémy narůstaly."

Máte spoustu zahraničních zkušeností, mj. jste byl trenérem rakouské reprezentace. Dělo se něco podobného u našich jižních sousedů?

"Paradoxně ne. Nevím jestli je to typický příklad, ale rakouský nároďák neměl tak velké ambice, ovšem především hráči jsou vychovaní jinak. Zcela jasně vám naznačí, když do hry nejdou, ale pokud do ní jdou, tak jsou daleko více oddaní společné věci a vše je přehlednější. Naopak se mi stalo, že mě jednou chtěli před ME vyhodit a postavil se kapitán, který řekl, že pokud k tomu dojde, tak všichni odjedou domů. Vedení okamžitě zjihlo, takové věci bych se tady asi nedočkal."

Z vašich slov vyplývá, že rozhodnutí skončit nepřišlo ze dne na den, ale nějakou dobu ve vás zrálo. Můžete prozradit jak dlouho?

"Hlavně kvalifikace v Liberci mě skolila zdravotně. Během turnaje jsem prodělal ledvinovou koliku a hned den po turnaji jsem byl operován. Pravděpodobně to souviselo s psychickým tlakem, ale říkal jsem si, že je třeba dotáhnout kvalifikaci na MS, což má pro český volejbal obrovský význam. Setrval jsem, ale do toho přišel problém, že jsem její první část odehrál bez hráčů italské A1 a nastal složitý dialog s nimi, jak dál vstoupí do té práce. Nakonec jsem to vyřešil kompromisem, to družstvo bylo výkonnostně lepší, ale tu morální sílu a týmovou identitu už nemělo."

Existuje pro vás cesta zpět, pokud by se vyřešily vztahy a kompetence uvnitř volejbalového hnutí a hráči se rozhodli, že budou k reprezentaci přistupovat tak jak se má, byl byste ochoten se za této situace vrátit na reprezentační lavičku?

"Většina hráčů má zdravý přístup k reprezentaci, to bych nechtěl, aby to vyznělo, že tady pláču a jsem ten pravej bez viny atd. Jsou to širší problémy a souvislosti. Svůj návrat k reprezentaci si dovedu dost těžko představit, hlavně proto, že plánuji pokusit se spolu s dalšími o léčbu českého volejbalu - plošně v celé šíři. Tam si myslím budu mít větší platnost, na lavičce jsem nahraditelný a myslím, že se najde schopný kouč k reprezentaci. Zvláště, když máme vystaráno, protože jsme kvalifikováni až do ME 2011, což žádný jiný kolektivní sport nemé, takže jsme v podstatě úspěšná federace.Teď je potřeba se zaměřit na jiné problémy, aby nám ten volejbal neumřel od základů a to bude podstatně těžší práce."

Jakou formou budete pomáhat českému volejbalu?

"Jsem od roku 2005 metodik ČVS, takže potřebuji dotáhnout některé věci - dopsat některé publikace, organizovat školení atd. Chci zlepšit to, co jsem zanedbal a to je spolupráce s kraji a kluby. Kromě toho učím volejbal na olomoucké fakultě, dělám webové stránky, vedu volejbalové kempy - je to celá paleta činností."

24-08-2009