Lesk a bída brněnského Favoritu

06-10-2003

Minulý víkend se na brněnském velodromu jel další ročník mezinárodního závodu v dráhové cyklistice Přilba Moravy, který je vždy vyvrcholením cyklistické sezóny. Závod na 50 kilometrů zcela ovládli cyklisté Dukly Praha. V konkurenci bezmála padesáti dráhařů včetně mistra světa v bodovacím závodu Rakušana Franze Stochera zvítězil Stanislav Kozubek z Dukly Praha před druhým Martinem Bláhou rovněž z pražské Dukly. Příběh Martina Bláhy, odchovance brněnského Favoritu, jakoby ilustroval situaci někdejšího giganta české cyklistiky favoritu Brno. Jednota, která zanedlouho oslaví 50 let od svého vzniku patřila v šedesátých, sedmdesátých i osmdesátých létech k československé i světové špičce. Její sláva však dnes poněkud pohasíná. Proč? Na to jsem se zeptal mluvčího Favoritu Brno Zdeňka Hrančíka.

Ilustrační foto: Elpoca, CC SA 1.0Ilustrační foto: Elpoca, CC SA 1.0 "Favorit má i dnes docela dobré mužstvo, ale podmínky, které jsou dnes nezbytné pro vrcholový sport se nelehko zajišťují. Favorit dokáže zajistit řadu akcí, závodů, vychovává mládež, ale držet pohromadě špičku dráhových cyklistů nemůže. Už dříve odcházeli jezdci. Např. Svatopluk Buchta odešel, poté co se stal v roce mistrem světa v r. 1986 do Dukly Praha a odešla tam i řada dalších brněnských cyklistů a bylo to ku prospěchu československé a české dráhové cyklistiky."

Favorit je dnes především líhní skvělých borců, kteří však odcházejí do jiných klubů. V minulosti však Favorit Brno patřil k naprosté špičce. Připomeňme jen některé dnes už legendární závodníky, kteří startovali v jeho barvách. Pokračuje Zdeněk Hrančík.

"V první řadě by to měl být Jiří Dahler. Který odjížděl na MS v Tokiu v barvách Favoritu a získal zlato, i jeho vrstevníci jako Ferdinand Duchoň nebo Jiří Pecka, ten byl v Tokiu pátý, byli velmi úspěšní. Pozdější doby jmenujme stíhačské mistry světa Pavla Soukupa a Svatopluka Buchtu, stíhače Pavla Buráně a Jiřího Mikšíka. Na řadu skvělých jezdců jsem jistě zapomněl, Favorit za těch 50 let vyprodukoval jistě sto borců světové a evropské úrovně."

Mezi špičkové závodníky patřil i už zmíněný Jiří Mikšík, někdejší československý reprezentant ze 70. let. Dnes působí jako trenér letošního mistra světa v bodovacím závodě Rakušana Franze Stochera. Jak vzpomíná Mikšík na svá léta ve Favoritu?

"Já byl po celou dobu mojí kariéry stále "favoriťákem" a odmítla jsem nabídky stát se profesionálem třeba v pražské Dukle. I svoji trenérskou kariéru jsem začínal tady."

Který z těch roků byl pro Favorit nejúspěšnější?

"Pro mě jako trenéra to byl jistě rok 1986, kdy Pavel Soukup a Sváťa Buchta se stali místy světa ve stíhacím závodě v Colarado Springs a o rok později ve Vídni Kundera, Junec, Soukup a Buchta byli třetí na MS."

Čím to je, že ta sláva Favoritu jaksi mizí?

"V 70. Letech, kdy já přešel do mužů, zde byly prvotřídní profesionální podmínky. Ty se, bohužel, po revoluci už nepodařilo nikdy zopakovat."

Jaký je vůbec rozdíl mezi rakouskou a českou scénou dráhové cyklistiky a cyklistiky vůbec, co se týče jezdců, podmínek a třeba i zájmu diváků?

"Já si myslím, že to není vůbec o penězích. Je to spíš o motivaci závodníků, motivaci mládeže. Mládež musí vidět vzory. Když Lutenberger dokázal být pátý na Tour de France, tak ti mladí mají před sebou nějaký vzor. Tady ti čeští závodníci např. Pavel Padrnos, Jan Hruška nebo samozřejmě Jan Svorada, nejsou tak mediálně prodaní a kluci nechtějí být třeba novým Svoradou."

06-10-2003