Martin Černík proklouzl do olympijské nominace na třetí pokus

06-02-2006

Jedním ze tří našich snowboardistů, kteří se představí na nadcházejících ZOH v Turíně bude Martin Černík. Do české výpravy se dostal tzv. za minutu dvanáct až po oficiální nominační proceduře, jako poslední třiaosmdesátý reprezentant.

Český snowboardista Martin Černík, foto: ČTKČeský snowboardista Martin Černík, foto: ČTK Předchozí dva olympijské svátky Martinovi doslova protekly mezi prsty. Okolnosti jeho absence jsou mírně řečeno zvláštní.

"Měl jsem ty body, ale na svazu lyžování teprve vznikala snowboardová sekce. Nebyli tam Ti správní lidi, někteří byli z řad bývalých snowboardistů, kteří se tam chtěli sami nanominovat, vznikaly různý tahanice, takže se to nepovedlo, což mě docela zklamalo. Na tu další jsem se rozhodl to ani nezkoušet. Bylo to z jednoduchého důvodu, neboť asi dva roky předtím jsem se bavil s tehdejšími funkcionáři a ti mi řekli, že mi nemohou nic zaplatit, ani účast na závodech. Navíc mi nebyli ochotní dát ani základní informace, takže jsem si řekl, že i když si ty body vyjedu, tak tam stejně nepojedu"

Přestože to bude jeho premiéra pod pěti kruhy, těžkou hlavu si z toho nedělá.

"Prostě vím jednu věc. Jeden závod nic nezmění, může se vám to povést a dostanete třeba málo bodů od rozhodčích nebo spadnete na prvním skoku. Díky tomu ani moc nervózní nejsem."

Velmi rád vzpomíná na největší snowboardovou legendu Törje Hakkonssena. Tento svéhlavý Nor už před dvanácti lety vyhlásil kvůli zkorumpovanosti MOV v čele s Juane Antoniem Samaranchem olympiádě nemilosrdný bojkot.

"Poprvé jsem ho potkal v devadesátém čtvrtém, kdy vyhrál titul mistra světa. Je to člověk, díky kterému létáme čtyři metry vysoko. Strašně posunul techniku dopředu, všichni ho potom začali kopírovat. Je to legenda, navíc je schopný vyhrát i slalom, sjet velkou nebezpečnou horu. Prostě je to člověk, který je nesmírně talentovaný, ovlivnil celou generaci snowboardistů. To, že nechce jet na olympiádu je jeho názor, já myslím, že tam ani jet nepotřebuje. Myslím, že v jeho kariéře toho dokázal dost."

Černík si díky prknu splnil své sny.

"Byl jsem často na heliboardingu na Novém Zélandu, v Chile. Myslím, že co se týče snowboardingu se mi sny splnily. Vyhrál jsem různé big airy, české mistrovství a jsem šťastný, že se mi povedla i ta olympiáda, která mi ve výčtu akcí, kterých jsem se zúčastnil chyběla. Bude to určitě pro mě nová zkušenost."

Sjíždění vysokých horských štítů se neobejde bez rizika. Tomu se český reprezentant pochopitelně snaží čelit.

"Za prvé si člověk zvykne a za další se snaží to riziko minimalizovat, tzn. že máme veškeré vybavení, pípáky, lopaty, navíc nahoře je tým lidí, nejsem tam sám. Je to o tom, že jeden na druhého dává pozor. Nebudu si tam honit svoje ego, že jsem sjel nejdrsnější horu. Musíte se přizpůsobit přírodním podmínkám, struktuře sněhu. Navíc vám nikdo nezaručí, že se to s vámi neurve. Proto, když tam člověk přijede, tak logicky nejde hned jezdit na tu největší horu."

Přesto už zažil nejednu horkou chvilku.

"Vloni jsem jel strmý kopec, kde se to se mnou urvalo. Zastavil jsem se na nějakém žebru, úplně mi bušilo srdce. Navíc všechny hory na Aljašce končí velkou trhlinou, kterou buď přeskočíte nebo objedete, často je navíc zapadaná sněhem. Celý ten sníh se hrne do té díry, takže jsem měl hroznou radost, když jsem z toho vyjel, ovšem za chvíli mě chytla druhá. Loni jsem se zase propadl do trhliny. To je jak past na mamuta, nic nevidíte, jedete a najednou jste v díře."

Naštěstí nakonec vše dobře dopadlo a tak mu budou moci naši fanoušci držet v Turíně pěsti.

06-02-2006