První dva Češi dobyli Ligu mistrů

Fotbalisté Liverpoolu Milan Baroš (vpravo) a Vladimír Šmicer s  medailemi za vítězství v Lize mistrů, foto: ČTK
0:00
/
0:00

Nastoupili ve fotbalové Lize mistrů a hned se mohli radovat z vítězství. Navíc jsou prvními českými hráči, kteří si zahráli finále této nejprestižnější evropské klubové soutěže. Řeč je pochopitelně o Vladimíru Šmicerovi a Milanu Barošovi, kteří v sestavě svého Liverpoolu slavně zvítězili nad AC Milán. S nimi a o nich bude dnešní sportovní rubrika, kterou připravil Josef Kubeczka.

Fotbalisté Liverpoolu Milan Baroš  (vpravo) a Vladimír Šmicer s  medailemi za vítězství v Lize mistrů,  foto: ČTK
Letošní finále Ligy mistrů bylo nefalšovaným fotbalovým svátkem. Hrála se velmi svižná, kombinačně pohledná kopaná a nechybělo to hlavní - branky. Ani Vladimír Šmicer, ani Milan Baroš dlouho nevěděli, zda vůbec do utkání nastoupí. Baroš se to dozvěděl až půl druhé hodiny před výkopem, Šmicer střídal po úvodních dvaadvaceti minutách hry.

"Trenér mě moc nestavěl, a tak jsem nedoufal, že půjdu na hřiště tak brzo. Byl jsem příjemně překvapený a dodalo mi to chuť. Věděl jsem, že nemám co ztratit, že je to můj poslední zápas, navíc Liga mistrů. Věděl jsem také, že už asi nikdy finále Ligy mistrů hrát nebudu, tak jsem tam chtěl nechat všechno, no."

V prvním poločase padly tři branky a všechny do liverpoolské sítě. Ani jeden z českých fotbalistů Liverpoolu příliš nevěřil, že by ještě mohl nastat zvrat v utkání. "Tak asi kdybych teď řekl, že jsem věřil, tak budu trochu kecat. O poločase 3:0 proti AC Milán...",řekl po utkání Milan Baroš. "Upřímně řečeno jsem za stavu 0:2 nevěřil, že ještě můžeme vyhrát ten pohár," připojil se Vladimír Šmicer.

V obrat v utkání nevěřila ani Šmicerova teta Hana Lukešová z Verneřic na Děčínsku, která se svou rodinou patří mezi jeho skalní fanoušky.

"No, já ne, já už jsem měla takovou pohřební náladu, ale můj muž i dcera, ti věřili, že to musí dopadnout jedině dobře. My bereme našeho Láďu jako takové štěstíčko. Možná, že je to dítě, které se narodilo pod nějakou šťastnou hvězdou, protože když si vzpomenete, které finále on hrál, tak ho většinou vyhrál. Když šel kopat penaltu, tak jsem odešla z obýváku a seděla jsem v kuchyni, protože jsem moc nevěřila, on není penaltový střelec."

Po přestávce padly další tři branky, pro změnu do milánské branky, přičemž druhou dal Vladimír Šmicer. Prodloužení rozuzlení finálové šarády nepřineslo, a tak došlo na penalty. Tu poslední, která definitivně rozhodla, že pohár poputuje na britské ostrovy, proměnil Vladimír Šmicer.

"To je určitě největší moment v mé fotbalové kariéře," prohlásil Vladimír Šmicer, který si tak dal krásný dárek ke svým narozeninám. Při přebírání poháru pak nezapomněl na svého dlouholetého kamaráda Patrika Bergera a pozdravil ho: "Všichni vědí, že Patrik je můj velký kamarád a strašně mi to přál. My jsme si volali před zápasem a tak jsem doufal, že to možná uslyší."

Bezprostředně po vítězství Baroš se Šmicerem neskrývali obrovskou radost. "Vyhrát takovou trofej si asi přeje každý. Teď opravdu nemám slov, ale je to nádhera,"řekl rozzářený Milan Baroš a Vladimír Šmicer dodal: "Určitě je to opravdu neskutečný sen."

Radost měli samozřejmě i ve Verneřicích. Jak by taky ne. Vždyť pro tetu Lukešovou i její rodinu je každé utkání, v němž Vladimír Šmicer nastoupí, hotový svátek.

"Před každým zápasem, i před ligovým, vyvěšujeme vlajku na balkón, hymna liverpoolská zní celým domem, co vydrží naše uši. A zazpíváme si s nimi, protože takovou atmosféru, jakou dokáží vytvořit fanoušci Liverpoolu, jsme a manželem nikde jinde na fotbale nezažili, a že jsme už také něco viděli."

I tentokrát byli ve Verneřicích s Vladimírem Šmicerem ve spojení.

"Ozval se před zápasem tak, jak to děláme. Já většinou před ligovým zápasem píšu takové SMS-ky, jako: 'Hrrr na ně!' nebo 'Držíme palce' a podobně. Už od příletu do Istanbulu, od pondělí, jsme spolu tímto způsobem komunikovali, hecovali jsme jeden druhého - my, že držíme palce, a on, že to dobře dopadne, že teď kope o nejkrásnější pohár. Po zápase, samozřejmě když mohl, myslím, že to bylo kolem čtvrt na dvě, opět volal a štěstím pomalu nemohl mluvit. Myslím, že tam byla i nějaká slzička. Atmosféra byla tak bouřlivá, že jsme opravdu prohodili jen pár slov o tom, kdy se uvidíme a podobně. Oslava u nás byla hlučná, veselá. Protože jsme celý zápas nahrávali, tak jsme si do nekonečna pouštěli jeho určité momenty. Babička s námi vydržela asi do půl druhé a my asi do čtyř do rána."

Veselo bylo pochopitelně především v Liverpoolu. Uvítání fanoušky a následné oslavy byly podle Milana Baroše velkolepé.

"To se ani snad nedá popsat slovy. To bylo něco neskutečného. V Liverpoolu nás přivítalo asi 400 tisíc lidí. Měli jsme projížďku autobusem, najeli jsme asi 15 kilometrů a trvalo to tři a půl hodiny. Zážitky z těch oslav v Liverpoolu jsou neskutečné! Kluci, kteří před asi čtyřmi lety vyhráli Pohár UEFA, už věděli jaké to je, protože už tehdy měli tu cestu autobusem. Já jsem to zažil poprvé."

Autobus s hráči a členy týmu se prodíral davem pomalým tempem, doprovod mu dělalo dvacet policistů na koních. Tisíce příznivců obklopily stadion Anfield Road už s předstihem několika hodin. Řada fanoušků po středečním dramatu takřka nemohla mluvit, ale příležitost oslavit zisk nejcennější evropské klubové trofeje po 21 letech si nemohli nechat ujít. V některých firmách dostali zaměstnanci na odpoledne volno, jiní si vzali jednodenní dovolenou sami.

Cestou z Istanbulu se k fotbalistům Liverpoolu donesla i gratulace od britské královny Alžběty II., která se o výsledku středeční bitvy dozvěděla během oficiální návštěvy Kanady. "Je to velkolepý úspěch, na který se bude dlouho vzpomínat v Liverpoolu i v celé zemi," uvedla královna.

Oba čeští hráči ale v Liverpoolu končí. Vladimír Šmicer určitě, Milan Baroš pravděpodobně. Ještě však není jisté zda oba zůstanou na britských ostrovech nebo se přesunou do kontinentální Evropy. U Milana Baroše je však ještě stále ve hře jedna alternativa.

"Vlastně mě, jak se říká, bota netlačí, protože mám ještě v Liverpoolu dva roky smlouvu, jsem tam spokojený, atmosféra po tomto finále je tam výborná, zázemí i všechno ostatní je super. Já jsem spokojený a pokud nepřestoupím, tak se budu snažit dostat do základní sestavy Liverpoolu. Udělám pro to maximum v letní přípravě a uvidíme, jak to dopadne."

Ať už dopadne další angažmá obou fotbalistů jakkoli, určitě se můžeme těšit na jejich starty v národní reprezentaci, která usiluje o postup na světový šampionát.