Udělali nám radost

10-01-2011

Šest medailí ze zimních olympijských her ve Vancouveru, nečekané zlato hokejistů na světovém šampionátu v Německu a bronz basketbalistek z domácího mistrovství světa patří mezi největší úspěchy českých sportovců v loňském roce.

Milan JirásekMilan Jirásek Na únorové zimní olympijské hry v kanadském Vancouveru odjížděla dosud nejpočetnější česká výprava v historii tohoto svátku sportu. Čítala 92 sportovců. Předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek na lednovém nominačním plánu prohlásil:

"My se neženeme za rekordy. Ono to je mediálně zajímavé, že to je největší výprava. Podle mého soudu je oprávněně největší, protože ona je taky nejsilnější v naší historii, co se týče ambicí. Tak proč ne?"

Nejžhavějším českým želízkem v olympijském ohni byla bezesporu rychlobruslařka Martina Sáblíková. Její předolympijské výkony dávaly tušit, že tady by se mohly urodit medaile. Už v prosinci 2009, při předávání Martině Sáblíkové titulu Sportovec roku, ji bývalá úspěšná olympionička Věra Čáslavská radila, jak překonat trému z prvního startu na olympiádě:

"Kuráž, to je jediné slovo, které byste si měla říct před startem. Kuráž, do toho."

A Martina Sáblíková se do boje pustila s vervou. První start, 3 000 metrů, a hned zlatá medaile. Přiznala pak, že si sice slova Věry Čáslavské stále opakovala, ale přesto v ní dušička byla malá:

Martina Sáblíková, foto: ČTKMartina Sáblíková, foto: ČTK "Bylo to hodně těžké. Já jsem si vlastně uvědomila, do čeho jdu, když bylo zahájení olympiády. Nemohla jsem potom usnout, všechno to na mě padlo, vůbec jsem nevěděla, co se se mnou děje. Honilo se mi hlavou strašně moc věcí. Říkala jsem si, že jestli neuspěju, tak to bude propadák této olympiády. Bylo toho na mě strašně moc, ale naštěstí jsme to zvládli. Říkali jsme si, že snad ti, co nám fandí, nám budou fandit dále. Před startem jsem dostala tolik esemesek, že ať se stane cokoli, oni mě mají rádi takovou, jaká jsem a co jsem dokázala. Tak jsem se trochu uklidnila, protože jsem věděla, že ti lidé, kteří mi fandí, mi budou fandit dál, ať už se to povede nebo nepovede."

Povedlo se. Po slavnostním předání zlaté medaile byla Martina Sáblíková dojatá:

"Ten ceremoniál určitě každého vždycky dostane do kolen, ale já jsem za to strašně ráda, co se povedlo. Jsem strašně ráda, že jsem to mohla zažít dvakrát, protože ta atmosféra tady je úžasná," řekla Martina Sáblíková, když převzala zlatou medaili za 3 kilometry, k níž přidala bronz na 1 500 metrů. A to ještě měla před sebou oblíbenou vytrvalostní pětikilometrovou trať. Před startem doufala v zisk medaile, a bylo jí celkem jedno, jaká bude:

"Ať už bude jakákoli, tak to bude super. Samozřejmě nechci na pětce prohrát, protože svým způsobem je to moje trať, ale ty holky jsou strašně silný a uvidíme, jak to bude. Roli bude hodně hrát, jak to bude rozlosované, kdo pojede se mnou, kdo pojede po mně, jestli já pojedu poslední."

V konečném důsledku to bylo jedno, protože další zlatá medaile byla na světě. Martina Sáblíková tak vrchovatě naplnila naděje mnoha sportovních fanoušků, kteří ji před olympiádou věřili. Další bronzovou medaili přidal do české sbírky běžec na lyžích Lukáš Bauer v závodě na 15 kilometrů volnou technikou, který po doběhu řekl:

"Bylo vidět, že Hellner to asi přepálit a že má obrovské problémy. Věděl jsem, že v těch posledních třech řekněme kilometrech buď umřu, nebo tu medaili získám. Naštěstí jsem byl o trochu šťastnější než Hellner."

Ten však vyhrál skiatlon a byl i členem vítězné švédské štafety, v níž druzí skončili Norové a třetí k velkému překvapení Češi ve složení Martin Jakš, Lukáš Bauer, Jiří Magál a finišman Martin Koukal, který po doběhu řekl:

"Já do každého závodu jdu s tím, že chci uspět, že ho chvi vyhrát. Že se to dost často nepodaří, je druhá věc. Ale chodit s tím, že mi všichni ujedou, nemá smysl. Myslím si, že všichni do toho jdou s tím, že předvedou maximum a doufají v to nejlepší."

Čtvrtý bronz přidala ve slalomu Šárka Záhrobská, která svou radost neskrývala:

"Samozřejmě je to ohromná radost. Navíc tady, když se to moc nevedlo s počasím už od začátku olympijských her a podmínky nebyly nijak zvlášť skvělé, jsem to dobojovala na ten bronz. Tak jsem z toho velmi šťastná."

Dvě zlaté a čtyři bronzové olympijské medaile - krásný výsledek. A to se ještě nedařilo některým dalším medailovým nadějím.

Jaromír JágrJaromír Jágr Hokejisté si to vynahradili na květnovém světovém šampionátu v Německu. Před začátkem mistrovství se jim moc nevěřilo, sestava také nebyla nejhvězdnější. Ostatně po prohře 2:3 s Norskem to největší hvězda českého celku, Jaromír Jágr, jasně řekla na adresu těch hráčů, kteří odmítli pozvánku trenéra Vladimíra Růžičky do reprezentace:

"Já si myslím, že všichni, kteří nejeli, jsou výborní kluci a jsou výborní hokejisté, ale byly ta prostě určité důvody a problémy, kvůli kterým nejeli. Chci ty hráče poprosit, aby se na ty problémy a důvody vykašlali, dali je stranou, a upřednostňovali reprezentaci před těmi důvody. I když si myslí, že to nejde - jde to! Myslí si o trenérovi, co chceš, třeba ho za celý šampionát nepozdrav, mně je to jedno. Možná ti to pomůže a dáš více gólů, že mu budeš chtít dokázat, že udělal chybu. A potom budou všichni spokojeni, protože pak ten trenér přijde a řekne: Děkuji ti, vyhrál jsi mi zápas, a já se ti omlouvám, protože jsem tě nevzal minule."

Tato slova kupodivu úžasně stmelila podceňovaný celek, který prošel šampionátem jak nůž máslem. Nezastavila je ani silná reprezentace Ruska, kterou ve finále zdolali 2:1. Hrdinou zápasu byl brankář Tomáš Vokoun, který pochytal, co se dalo:

"Já se na to dívám tak, že máme 25 hrdinů. Dokázali jsme, že hokej je opravdu týmový sport, a náš úspěch je zásluhou všech hráčů, kteří se na tom podíleli. A nejen hráčů, ale všech, od masérů po trenéry. Myslím, že právě to je krásné na sportu. Já jsem o tom mnohokrát četl, viděl jsem to u jiných lidí, ale zažít to na vlastní kůži, to se mi nikdy nepovedlo. Dnes už vím, co to je jit jakoby odepisovaný do turnaje. Moc lidí nám nevěřilo, ale na druhou stranu si myslím, že všechno, co jsme tady dokázali, je určitě zasloužené a v kabině prostě seděla spousta výborných lidí."

Foto: Miguel Ugalde, Stock.XCHNGFoto: Miguel Ugalde, Stock.XCHNG A ještě jedna sportovní událost přiváděla loni české fanoušky do varu - světový šampionát basketbalistek, který se konal u nás doma. Stříbrné medaile českých hráček mnohé příjemně překvapily, ale zejména způsob jejich hry. Trenér Lubor Blažek byl pochopitelně nad míru spokojený:

"Já jsem také svým způsobem fanda českého sportu a měl jsem ohromnou radost, když hokejisté vyhráli. Akorát v tu chvíli jsem si uvědomil, že bych byl rád, kdybych takovou chvíli zažil. Takže jsem spokojený s tím, že jsem takovou chvíli zažil. Ten šampionát určitě prožívám, vracím se k němu, protože teď teprve mám čas si ty zápasy prohlédnout opravdu v klidu. Myslím, že jsou tam věci, které jsem si, třeba diváky, v takové míře ani neuvědomoval. Dá se říct, že ten šampionát prožívám znovu. Je potřeba se podívat na hru soupeřů, protože jsme hráli i s evropskými týmy, s kterými budeme zřejmě hrát na Mistrovství Evropy, takže já se vlastně k tomu vracet musím. Ke sportu patří jak úspěch, tak i neúspěch, ale dopředu se nic předvídat nedá. Já samozřejmě věřím, že zopakujeme úspěch na Mistrovství Evropy, že postoupíme na olympiádu, a že i na olympiádě bude Česká republika patřit k těm lepším týmům."

10-01-2011