12-06-2001

Výběr z českých deníků s datem 12. června připravil Josef Kubeczka.

Úvahy o tom, že výsledek irského referenda nepochybně zkomplikuje rozšíření Evropské unie a vstup Česka do evropské patnáctky, jsou jedním z témat komentářů českých deníků.

 

Jako bomba zapůsobil podle Lidových novin v kandidátských zemích střední a východní Evropy výsledek irského referenda. Také veřejné mínění České republiky nebylo nijak připraveno na eventualitu, že by irští voliči mohli odmítnout smlouvy z Nice - a tím na neurčitou dobu zablokovat rozšiřování Evropské unie o nové členské země, soudí autor komentáře. Část české politiky i publicistiky podle něj vyhledává údajné odpůrce vstupu ČR do unie, když "černý Petr" je zpravidla udělován sousedním Rakousku a Německu. Hlasy, které tomu oponují, nejsou brány na vědomí: staré předsudky jsou silnější. A tak ránu ze zcela jiného konce Evropy nikdo nečekal, píše komentátor. Teprve s odstupem času se podle Lidových novin ukáže, jestli Irové skutečně posloužili sami sobě, když uškodili zájmům národů střední a východní Evropy tím, že dali přednost svým národním zájmům před evropskou integrací. "Přesto bychom neměli spěchat s jejich odsudkem. Ještě totiž vůbec nevíme, jak se zachová český volič, jestliže se jednou u nás bude konat referendum o připojení k unii," poznamenává autor komentáře Lidových novin.

Podle Mladé fronty Dnes vyvrátil výsledek irského referenda "mýtus o bezmoci malých v mlýnici celoevropských zájmů". Unie má kolem 370 miliónů lidí, Irsko jen něco přes 3,5 miliónu, a je tedy zhruba třikrát menší než Česká republika, srovnává deník. Přesto podle něj mělo Irsko dost síly, aby unii vyrazilo dech. List podotýká, že mýtus o bezmoci drobných, tradující se i v českých zemích, je zároveň pohodlným alibi a oblíbenou výmluvou, proč rovnou vzdávat věci a jak omlouvat vlastní nestatečnost a selhání. "Také teď slyšíme slova o tom, jak se rozpustíme v unii, jak nikdo nebude brát ohled na naše zájmy, jak ztratíme možnost prosazovat své věci...zkrátka, jak ztratíme suverenitu a možnost cokoliv ovlivnit a prosadit," píše list. Opak je podle něj pravdou. "Své zájmy budeme moci ovlivňovat jedině tehdy, budeme-li uvnitř. Když zůstaneme mimo, dění v Evropě se přes nás bude valit tak jako tak, ale my k tomu nebudeme moci říci ani půl slova," tvrdí autor komentáře Mladé fronty Dnes.

 

Další tři agenty bývalé Státní bezpečnosti s negativním osvědčením našli o víkendu úředníci ministerstva vnitra, tentokrát ve vlastním úřadě. Podle Lidových novin a deníku Právo jeden z falešně lustrovaných zastává místo vedoucího oddělení civilně-správní sekce ministerstva, a bude proto muset z funkce odejít. Druhý z bývalých agentů pro svoji práci lustraci nepotřebuje a třetí již z resortu odešel, uvádějí Lidové noviny. Šéf bezpečnostního odboru vnitra Aleš Šulc listu řekl, že zmíněný vedoucí pracovník dostane do tří dnů pozitivní lustrační osvědčení a poté by měl být odvolán z funkce. Podle deníku Právo se tak počet odhalených bývalých agentů StB, kteří působí ve státní správě rozšířil na deset. Ministr obrany Jaroslav Tvrdík totiž již dříve oznámil, že v jeho resortu jich působí osm. Ministerstvo vnitra v posledních dnech objevilo 117 případů z let 1991 až 1993, kdy bylo agentům a spolupracovníkům vojenské kontrarozvědky neoprávněně vydáno negativní lustrační osvědčení. Ze 150.000 lustračních osvědčení souvisejících s komunistickou vojenskou kontrarozvědkou již úředníci resortu prověřili asi 20.000 případů. Ministr vnitra Stanislav Gross v pondělí naznačil, že ještě v těchto dnech pracují ve státní správě lidé, kteří mají neoprávněně vydané negativní lustrační osvědčení. Ministerstvo podle Grosse zkoumá, jak zaměstnavatelům právně čistou formou sdělit, že pro ně takové osoby pracují. O některých neoprávněných lustracích věděl bývalý ministr vnitra Václav Grulich, který v pondělí řekl, že kvůli častým sporům se svým předchůdcem Janem Rumlem však mlčel. Grulich upřesnil, že ještě při jeho nástupu do úřadu existovalo asi deset výjimek pro některé zaměstnance ministerstva vnitra, které se vztahovaly na jejich nedostatečné vzdělání, ale i na jejich příslušnost k bývalé StB.

 

Důvodem, proč dostali dva ze čtyř nacistických zločinců v roce 1953 tajně milost od tehdejšího prezidenta Antonína Zápotockého, bylo to, že se ve vězení stali agenty československé Státní bezpečnosti. Podle deníku Právo to uvedl ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) Irenej Kratochvíl s odvoláním na materiály, které úřad získal. Prvním z omilostněných byl podle Kratochvíla člen jednotek SS a velitel jednotky bezpečnostní služby v Kladně Max Rostock, který byl odsouzen nejprve k smrti a pak na doživotí za aktivní osobní účast na vyhlazení Lidic. Dalším byl Ernest Hitzegrad, velitel policejních pluků, které byly nasazovány proti partyzánům a terorizovaly civilní obyvatelstvo. "Je to skandální. Osoby, které se podílely na likvidaci tolika lidí, byly agenty StB," řekl Právu Kratochvíl. Dodal, že svazky StB je nutné ještě důkladně prostudovat, přičemž vyšetřování nebude jednoduché. Kromě Rostocka a Hitzegrada dal Zápotocký milost Richardu Schmidtovi, odsouzenému k trestu smrti za to, že jako velitel divize nechal ostřelovat sídlo partyzánů, vesnici Beníky u Košic, a omilostnil také příslušníka jičínského gestapa Kurta Maxe Waltera Richtera, dodává deník Právo.

 

Proces s někdejším prokurátorem Karlem Vašem budí podle Lidových novin pozornost nejen proto, že projednávání komunistických zločinů si veřejnost všímá obecně. Důležitější je, že před soudem nestojí žádná "malá ryba", nýbrž významný představitel československé justice padesátých let minulého století, míní list. Konstatuje, že provinění justičních "vrahů od psacího stolu" nebyla takřka nikdy potrestána - ani těch nacistických po válce v Německu, ani těch komunistických ve střední a východní Evropě po roce 1989. Kdyby byl Vaš za účast na justiční vraždě generála Heliodora Píky skutečně odsouzen, byl by to podle Lidových novin precedens: ukázalo by se, že ani soudcové a prokurátoři, kteří sloužili moci, a nikoli spravedlnosti, nejsou beztrestní.

 

Vyšetřování pronájmu Českého domu v Moskvě ovlivňuje podle Mladé fronty Dnes skutečnost, že dvě klíčové postavy případu spojuje tajná příslušnost k vojenské rozvědce. Jde o bývalého generálního sekretáře ministerstva zahraničí Karla Srbu a šéfa firmy Hotel Český dům Stanislava Breie, pracovníka armádní špionáže do roku 1999, píše list. Dodává, že Breie tajná služba vyslala do Moskvy pod diplomatickým krytím již v roce 1996. Podle listu vstoupila Srbova a Breiova příslušnost k rozvědce do hry v okamžiku, kdy Služba pro odhalování korupce a závažné hospodářské kriminality (SPOK) začala vyšetřovat přímo v Moskvě. "Jakmile se policisté vrátili, byli upozorněni, že případ souvisí s bezpečnostními zájmy státu, které má v Moskvě vojenská rozvědka, a ať od toho dají ruce pryč," cituje list nejmenovaného důstojníka policejního prezidia. Ředitel SPOK Jaroslav Macháně, který osobně v Moskvě pátral po okolnostech pronájmu, k tomu podle Mladé fronty Dnes řekl: "Žádné takové souvislosti nás nezajímají. Pokud v tomto případě bude důvod zahájit trestní stíhání, budeme to prosazovat bez ohledu na jakékoli tlaky". Rozhodnutí o případném stíhání by podle Macháněho mělo padnout do dvou týdnů, dodává deník.

 

Obrana České republiky je dosud úkolem občanské armády, tedy každého muže schopného vojenské služby, píší ve společném komentáři Zemské novinyČeské slovo. Zamýšlejí se nad tím, že už po roce 2010 má mít tuto úlohu profesionální vojsko. Podle autora komentáře se patrně vyplatí mít menší, ale výkonnější armádu, platit méně lidí za vyšší výkon. Dosud však podle deníků není jasné, zda zůstane zachována všeobecná branná povinnost, výroky politiků v tomto směru se různí. Je ale možné povolat v době války do zbraně někoho, kdo v životě nedržel v ruce střelnou zbraň? Kdo neprodělal vojenský výcvik? - dotazuje se autor s tím, že na tyto aspekty by měli politici myslet.

 

Komisař pro rozšíření Evropské unie Günter Verheugen odmítl potvrdit, že někdy pronesl výrok, že vstup České republiky do EU by mohl být ohrožen, kdyby se českým premiérem stal předseda ODS Václav Klaus. "Něco takového bych nikdy veřejně neřekl," uvedl deníku Mladá fronta Dnes. Premiér Miloš Zeman v pondělním pořadu Interview BBC prohlásil, že podle Verheugena by Klaus ve funkci premiéra ohrozil vstup ČR do unie. Zeman upozornil, že komisař nemluvil veřejně. Neupřesnil ale, kdy a kde takové varování pronesl. "To, co říkám v soukromých rozhovorech s premiéry, to musí vědět oni sami, co dál o tom řeknou," řekl v pondělí v Bruselu Mladé frontě Dnes Verheugen. "Něco takového nebudu komentovat," dodal komisař. "Já bych teď nechtěl lacině citovat slova Güntera Verheugena, která nadto nebyla vyřčena veřejně, že pokud se Václav Klaus stane předsedou české vlády, tak se Česká republika nestane členem Evropské unie... Znovu opakuji: ta slova nebyla vyřčena veřejně, nicméně nebyla embargována, proto je tady mohu citovat," řekl v pondělí Zeman. Klaus ale bude žádat, aby premiér doložil, že se komisař EU opravdu takto vyjádřil, uvádí Mladá fronta Dnes.

 

Ztráty způsobené nelegálním použitím karet Eurocard-Mastercard a Maestro vydaných českými bankami dosáhly od dubna loňského roku do letošního března 561.000 EUR. S odvoláním na Petra Warnera, šéfa bezpečnostního oddělení Europay, které tyto platební karty vydává, to píší Hospodářské noviny. Zatímco v zahraničí bylo v loňském roce nejrozšířenějším druhem podvodů zneužití kradených a ztracených karet, v České republice se podle Warnera na špičku dostaly podvody s placením kartou na dálku. Ve většině případů šlo o internetové nebo zásilkové obchody. Průměrná ztráta připadající na jednu platební kartu ale byla v ČR nižší než v evropském průměru. Průměrná ztráta z jednoho účtu u nás dosáhla 0,96 dolaru, na evropskou platební kartu činila zhruba tři USD. Europay, která má sídlo v Belgii, působí na českém trhu od roku 1992. Karty vydávané touto společností nabízí převážná většina českých bank, uvádějí Hospodářské noviny.

 

Píše se rok 1946, 22. května, půl druhé odpoledne. Nádvoří věznice Na Pankráci je zcela zaplněné. Kamery se upírají na bývalého neomezeného vládce protektorátu Karla Hermanna Franka. Muž v nacistické uniformě odsouzený za válečné zločiny kráčí k šibenici. Zanedlouho se Frank houpe na oprátce, píší Lidové noviny s tím, že to byla poslední veřejná poprava v Československu, kterou, na rozdíl od exekuce amerického atentátníka Timothyho McVeigha, zaznamenali i filmaři. Od padesátých let byly popravy neveřejné. Celkem bylo od roku 1918 až do 2. února 1989, kdy byl oběšen poslední odsouzenec, v Československu popraveno 2286 lidí. V lednu roku 1990 Federální shromáždění novelou trestního zákona absolutní trest zrušilo. Nejvíce lidí zemřelo za německé okupace a v poválečných letech. Za protektorátu nechvalně proslula pankrácká věznice, která od padesátých let v Československu sloužila jako výhradní popravčí místo. Od roku 1943 do konce války zde v pověstné sekyrárně popravoval německý kat Karl Weiss. Gilotinou ukončil život více než tisícovky nešťastníků. Po 2. světové válce se z mnoha katů stali odsouzenci. Za druhého funkčního období Edvarda Beneše bylo oběšeno nebo zastřeleno 725 osob - hlavně válečných zločinců a kolaborantů. Způsob výkonu nejvyššího trestu byl různý. Ve sklepě pod pankráckou nemocnicí například od padesátých let existovala zvláštní cela zvaná "Sklad léků". Kati zde vykonávali nejvyšší trest tak, že obětem zlomili na zvláštním stole vaz. Podle trestního zákona z roku 1950 se pak trest smrti vykonával oběšením, v případech ohrožení státu zastřelením. V té době byli popravováni političtí odpůrci komunistů. Nejvíce rozsudků smrti podepsal "dělnický" prezident Klement Gottwald - od června 1948 do března 1953 poslal na smrt 234 lidí, z toho 189 z politických důvodů. Popravovalo se na speciálním dřevěném zařízení, tvořeném vztyčeným prknem, kladkou a oprátkou. Tento způsob popravy byl zvláště krutý. Odsouzenec si totiž při škubnutí provazu nezlomil vaz, ale deset až patnáct minut se dusil. Poslední politický vězeň, Jan Bočan, byl popraven počátkem šedesátých let, píší Lidové noviny.

12-06-2001