Přehled tisku

Přehled článků v denním tisku s datem 20. srpna připravila Milena Štráfeldová.

Lidové noviny si kladou otázku, co vlastně vadí německé vládě na bezpečnosti Temelína a proč německý kabinet vyzývá Českou republiku k odstavení elektrárny kvůli údajným bezpečnostním nedostatkům I když je jaderná energetika nesmírně složitý technický obor, v případě současného česko-německého sporu se jedná zdánlivě o jednoduchý problém. V Temelíně totiž podle německých expertů chybí jediná betonová zeď. Dnes už i pracovní skupina při radě ministrů v Bruselu konstatovala, že Temelín neodpovídá vysokému bezpečnostnímu standardu, obvyklému v Evropské unii. Německé jaderné normy, a dokonce i předpisy některých dalších evropských států stanoví, že parovod a potrubí s vodou musejí být oddělené speciální betonovou zdí. V Temelíně ale zeď mezi potrubími chybí, což ve svých zprávách zmiňují jak němečtí experti, tak experti Evropské komise a Sdružení západoevropských jaderných regulátorů. Čeští odborníci ale tvrdí, že i bez dělicí zdi je bezpečnost provozu jaderné elektrárny zaručena jinými mechanismy.


České soudnictví se podle Lidových novin opět stalo terčem kritiky, tentokrát od britského specialisty na obchodní právo Anthonyho Colmana. Ten vyslovil hned několik výhrad, a to nejen k situaci na českých soudech, ale také k reformě justice. Soudce britského Nejvyššího soudního dvora Anthonyho Colmana pozvali do České republiky koncem loňského roku tehdejší ministr spravedlnosti Otakar Motejl a vicepremiér vlády Pavel Rychetský. Colman pak několikrát navštívil české soudce, státní zástupce a advokáty. Měl za úkol porovnat, jak se v Česku řeší obchodní případy oproti Velké Británii. Výsledkem byla velmi kritická zpráva. Britský soudce ministerstvu spravedlnosti vytýká například zrušení obchodních soudů. Tedy fakt, že čeští soudci, kteří se dnes zabývají obchodními spory, jsou ˝skrytí˝ v budovách běžných soudů. To je podle něj negativní signál vůči zahraničním investorům, kteří tak mohou ztrácet důvěru, že budou jejich peníze v Česku ochráněny. Colman také kritizuje to, že se zatím nepodařilo soudy zrychlit. Roli podle něj hrají i zdánlivé detaily, jako například to, že soudce musí během jednání opakovat téměř celou výpověď svědka zapisovateli. Tím se doba celého líčení zdvojnásobuje. Nedostatečně podle něj také soudci používají možnost ˝zmrazit majetek˝ osobám podezřelým z majetkových trestných činů. Zákon by měl podle něj přesněji určit, za jakých okolností lze majetek obstavit. V Colmanově zprávě se také objevila kritika soudců samých. Ve srovnání s britskými soudci nemají totiž podle Colmana dobré znalosti ekonomiky a principů obchodu.


Jak uvádí Mladá fronta Dnes, Státní veterinární ústavy v Praze a Jihlavě trpí v posledních dnech akutním nedostatkem peněz na testy BSE. Jejich vlastní rezervní fondy jsou již prakticky vyčerpány, a proto hrozí, že testy na nebezpečnou nemoc, která zneklidnila celou Evropu, by nemusely pokračovat. Státní veterinární správa dosud utratila na testy BSE přes 36 milionů korun, přičemž ze státního rozpočtu žádnou speciální částku neobdržela. Zatím se tedy hradí vyšetřování z peněz vyčleněných na veterinární dozor. Jeden test přitom stojí kolem 1600 korun. "Zatím se testy budou financovat z rozpočtu ministerstva zemědělství, nicméně už teď je jasné, že do konce roku budeme muset najít jiné prostředky," prohlásil první náměstek ministra Antonín Kalina. Jenže kritici připomínají, že vláda až do dnešních dní potřebné finance příliš nehledala a další pokračování testů může být v nejbližší době ohroženo. Ministr Fencl kvůli nemoci BSE proto nyní požádal Evropskou komisi, aby i ona přispěla na tyto testy. Podle ministerstva zemědělství není Evropská komise proti pomoci, ale otázkou je, kdy bude moci přispět. Proto se teď musí situace řešit v rámci vlastního rozpočtu českého ministerstva zemědělství.


Jak uvádí komentář Lidových novin, Před týdnem proběhla českými médii výstraha: podle posledního sociologického průzkumu dále poklesla podpora obyvatel našeho vstupu do EU. Nyní je v Česku nejnižší z kandidátských zemí. Co z následných reakcí plyne? Snad za nic jiného se u nás nepřipisuje politikům tak velká odpovědnost jako za výsledky průzkumů veřejného mínění. Jsou politikové skutečně odpovědni za názory veřejnosti, mají je vytvářet, nebo se jimi naopak mají sami řídit? Nahrubo: mají směřovat k politické sebevraždě, nebo k populismu? Odpověď není absolutní: jak v čem. První varianta rozhodně platí v problematice menšin. Už z definice. Příslušník menšiny se nemůže prosadit ve většinovém hlasování-průzkumu. Menšinový názor musí demokratický politik hájit právě proti většinovému populismu. Jinak by se u nás mohla snadno prosadit například větší přísnost na Romy před zákonem. Druhá varianta by měla platit třeba při rozhodování o rozpočtu. Proč by měla většina z daní dotovat politicky silné, ale početně menšinové lobby horníků či energetiků? Někde na poloviční cestě mezi oběma mantinely je Evropská unie.

V normální zemi by tu politici měli dát na názor voličů, vždyť Evropská unie je pro občany, není tomu naopak. Zároveň se však politikové musejí postarat o to, aby si voliči názor na vstup do unie vytvářeli na základě skutečné znalosti faktů. My ale bohužel ještě zcela normální zemí nejsme. Příkop, který se mezi námi a západní Evropou za čtyřicet let komunismu vytvořil, je podstatně hlubší, než jsme si v první době po listopadu 1989 mysleli. Proto náš vstup do Evropské unie není jen věcí občanů, kteří mnohdy nemívají příliš přesnou představu, co by jim přinesl a nepřinesl, ale je i naším zásadním národním zájmem. To si docela dobře uvědomují i ti čeští politici, kteří slovo národní zájem vytěsňují ze svého slovníku. Uvědomují si to ovšem také jejich odpůrci, kteří naše národní zájmy urputně hájí, jenže v praxi je svou euroskepsí (realismem) spíše poškozují.

Odpovědný český politik by měl uvažovat asi takto: Náš vstup do Evropské unie a proevropské naladění našich občanů jsou vrcholnými národními zájmy České republiky, které je potřeba prosadit, i kdybychom k tomu měli voliče dokopat. Když Norové vyslovili v euroreferendu už dvakrát ˝ne˝, tamní politikové mohli jednoduše říci: škoda, ale stalo se. Ale v Evropě (Evropské sdružení volného obchodu) stejně jsme. U nich to totiž není jen fráze - na evropských letištích procházejí Norové přepážkou pro občany unie. Kdyby ovšem v budoucím euroreferendu vyslovili ˝ne˝ Češi, Evropa by nám zůstala v těch nejdůležitějších ohledech uzavřena. Je to paradox. Svou skutečnou evropskost bychom měli v průzkumech poměřovat spíše v otázkách typu ˝Vadilo by vám mít za souseda Roma?˝ než v odpovědi na banální ˝Jste pro Evropskou unii?˝. Ale je to tak.


Právo uvádí, že v době, kdy se Škoda Auto připravuje na velký skok do elitní skupiny manažerských limuzín, začíná mít údajně potíže s octaviemi. Na části z nich se totiž projevují poruchy, jejichž odstranění stojí zákazníka desítky tisíc korun. Píše o tom dnes týdeník Euro. Podle časopisu jde o vozy s motorem o objemu válců 1,6 litru s výkonem 55 kilowattů, který se montoval do škodovek od roku 1997 až do letošního roku. Po ujetí několika desítek tisíc kilometrů se objeví otvor v takzvaném vlnovci, zvlněné části výfuku mezi potrubím a přírubou motoru. Škoda Auto vyrobila zhruba třicet tisíc octavií se slabším motorem 1.6, kolik z těchto aut mělo původní výfuk, výrobce nesdělil. Protože se novější výfuky začaly do octavií montovat až v květnu 1999, lze odhadnout, že šlo minimálně o polovinu, tedy přibližně patnáct tisíc vozidel, domnívá se Euro. Vedení Škody Auto potíže připouští. "V minulosti jsme zaznamenali dvě závady: vibrace výfuku přenášející se do vozu a nesprávnou funkci lambda sondy," říká Evžen Krauskopf z tiskového oddělení firmy. "V žádném případě však nepraskaly výfuky a rovněž nelze říci, že se uvedené závady vyskytují po ujetí dvaceti až třiceti tisíc kilometrů," dodal.


Kvůli projevům rasové a národnostní nesnášenlivosti policie podle Lidových novin předčasně ukončila sobotní koncert extremistických skupin v Žíželicích na Lounsku. Do obce se na něj sjelo přibližně 190 přívrženců hnutí skinheads. Osm z nich policisté zadrželi pro podezření ze spáchání trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů. Dalších sedm lidí, které policisté po výslechu propustili, se podle policejní mluvčí dopustilo přestupku.V průběhu koncertu policisté zaznamenali projevy rasové a národnostní nesnášenlivosti. Se souhlasem starosty vnikla zásahová jednotka do kulturního domu, kde se koncert konal, a akci ukončila. Policie zatím nikoho neobvinila. Kulturní, který patří obci, má v pronájmu soukromý podnikatel.


Deník Právo uvádí, že čeští pacienti, jimž lékař předepíše pobyt v lázních tzv. na pokladnu, mají v sezóně jen nepatrnou šanci, že se do nich dostanou. Lázně totiž chtějí vydělávat a dávají přednost těm hostům, kteří si pobyt hradí sami. Hlavně cizincům. Na klienty pojišťovny zbývají v těch nejznámějších lázních místa jen v měsících, kdy o to cizinci nestojí. Pacient po vážné nemoci by měl podle svého zdravotního stavu odjet do lázní jeden až tři měsíce po skončení léčby, a to na dobu nejméně 21 dní. Tyto termíny se sice podle VZP většinou dodržují. Ne ale v létě, kdy se často stává, že návrhy na lázně se musí prodlužovat, protože se v nich léčí samoplátci, kteří si pobyt zaplatí a lázně z nich mají víc peněz. Na pojištěnce zbude jen pár míst. VZP má s lázněmi v Česku nasmlouváno šestnáct tisíc lůžek. Jen loni ji léčba 103 tisíc pojištěnců v lázních stála 1,74 miliardy korun. Letos už VZP do lázní poslala 13 770 svých klientů a stálo ji to 265 miliónů korun.


Podle deníku Právo Tlumočníci z Bruselu cvičí češtinu. Ačkoli čtyřiapadesátiletá Jasminka Derveauxová je původem Rakušanka a čtyřiačtyřicetiletý John Swales Angličan, přesto se obou osobně týká vstup Česka do Evropské unie. Patří totiž mezi tlumočníky z bruselského sídla unie, kteří se rozhodli kvůli našemu vstupu naučit český jazyk. Proto přijeli na Letní školu slovanských studií do Olomouce, kde si češtinu vylepšují. "Čeština na tom není v porovnání s ostatními jazyky lépe ani hůře. Osobně jsem ale netušil, že je tak těžká řeč," přiznal se Londýňan John. "Umět česky bude po vstupu vaší země do unie velmi důležité. Proto jsem se pro tuto řeč rozhodla. Navíc jsem se narodila v Praze, ale žila jsem zde jen dva roky," podělila se o důvody, proč zápasí s obtížným skloňováním a časováním i nezvykle bohatou slovní zásobou češtiny Rakušanka, která ve službách EU pracuje již pětadvacet let. "Umím dobře anglicky, francouzsky, italsky, španělsky a holandsky," pochlubila se. Jak však hned dodala, českému politikovi by se zatím v Bruselu raději vyhnula. "Tlumočit z češtiny? To by teď byla ještě katastrofa. Začali jsme se učit v lednu 1999 a myslím, že budeme potřebovat ještě nejméně tři roky, možná více," dodává žena. "Učení jde pomalu, protože kromě toho normálně pracujeme. V Bruselu máme každý týden také kurs češtiny, ale pobyt v Olomouci je moc důležitý, že se na češtinu můžeme stoprocentně soustředit. Nevadí, že zatím nemluvíme moc dobře, ale hlavní je naučit se rozumět. Olomouc je v tomto ohledu ideální, protože se tu nehemží anglicky mluvící turisté jako v Praze a každý s vámi chce mluvit jen česky. To potřebujeme," doplnil kolegyni Angličan Swales.

Celkem se podle něho rozhodlo pro český jazyk osm překladatelů, šest z nich přijelo do Olomouce. Obdobný počet překladatelů v Bruselu se podle něj vrhl i na studium polštiny, maďarštiny, slovenštiny a dalších jazyků kandidátských zemí. V sídle Evropské unie pracuje zhruba 500 tlumočníků. Většina z nich překládá simultánně projevy politiků a zvládá běžně pět až šest jazyků. Tlumočníci se shodují v tom, že sami nápor Čechů do institucí EU nezvládnou. "Bude důležité, aby i Česko mělo dostatek svých tlumočníků do češtiny. Obvykle totiž překládáme z úředních jazyků do své mateřštiny," dodává Swales. Proniknout do tajů českého jazyka se tlumočníci snaží také sledováním českých zpráv. Odmítli však uvést, který z českých politiků by pro ně byl těžkým oříškem. "Zatím se ještě učíme, takže to nemůžeme posoudit. Určitě mluví všichni dobře," usmívá se Jasminka Derveauxová.


Populárnímu herci a baviči Martinu Dejdarovi se podle deníku Právo splnil velký sen. Před pěti tisíci fanoušky hokeje zazpíval českou hymnu. Stalo se tak před začátkem exhibičního utkání Jágr týmu s týmem sestaveným ruskou hvězdou NHL Pavlem Burem minulé úterý na stadiónu Spartaku Moskva. Potleskem ho odměnil dokonce i ruský prezident Putin, který hokeji přihlížel - svěřil se Dejdar po návratu agentuře Korzo. "Nabídku zazpívat hymnu jsem dostal od manažera Jágr týmu. A protože jsem blázen a kamikadze, okamžitě jsem ji přijal. Slyšel jsem o tom, že se původně uvažovalo o Gottovi, ale nakonec jsem dostal přednost já," tvrdil Dejdar. I když herec vystupuje a zpívá v muzikálu Zpívání v dešti, bylo pro něj nacvičování hymny nečekaně tvrdým oříškem. "Největší problém jsem měl s pasáží voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách. Pořád jsem si nebyl jistý, jestli voda hučí a bory šumí, nebo naopak. A skoro každý, koho jsem se na to ptal, taky znejistěl. Nakonec jsem si musel sehnat text, abych neudělal trapas. Taky jsem se bál, že automaticky začnu zpívat i Nad Tatrou sa blýska," přiznal. Hymnu Martin Dejdar zpíval živě, hudební doprovod byl z playbacku. "Trochu mě vypekli. Hudba začala hrát, když jsem byl ještě pět metrů od mikrofonu. Nakonec jsem to ale doběhl. A bory a vodu jsem zazpíval bez chyb," zasmál se herec.