Přehled tisku

O Bagdád se bojuje i v Praze, v Rádiu Svobodný Irák, píše pondělní Mladá fronta Dnes. Pracuje zde i čtyřiašedesátiletý Iráčan Kamran al-Karadaghi. Do války proti režimu Saddáma Husajna se zapojil už před pěti lety, kdy začal Iráčanům poskytovat informace. Zprávy jsou přitom v moderní válce skoro stejně důležité jako zbraně. Rozhodují o tom, na kterou stranu se přikloní veřejné mínění. Od chvíle, co začala válka, se v kancelářích Rádia Svobodný Irák pracuje 24 hodin denně.

O Bagdád se bojuje i v Praze, v Rádiu Svobodný Irák, píše pondělní Mladá fronta Dnes. Pracuje zde i čtyřiašedesátiletý Iráčan Kamran al-Karadaghi. Do války proti režimu Saddáma Husajna se zapojil už před pěti lety, kdy začal Iráčanům poskytovat informace. Zprávy jsou přitom v moderní válce skoro stejně důležité jako zbraně. Rozhodují o tom, na kterou stranu se přikloní veřejné mínění. Od chvíle, co začala válka, se v kancelářích Rádia Svobodný Irák pracuje 24 hodin denně. Vedle Kamrana tu v podmínkách přísných bezpečnostních opatření pracuje dalších deset redaktorů. Ze strachu o své blízké i kvůli vlastní bezpečnosti většina u nich používá profesionální pseudonym. Kamran je v tomto ohledu výjimkou. "Používám své vlastní jméno, je to otázka svobodné volby," vysvětluje.


Všichni zaměstnanci ministerstva obrany a generálního štábu budou muset mít v dohledné době bezpečnostní prověrku, jinak se mohou podle deníku Právo s prací rozloučit. Této podmínce se nevyhnou ani sekretářky, uklízečky či další lidé, kteří pouze zajišťují nezbytný servis pro vojáky a úředníky. Potvrdil to ministr obrany Jaroslav Tvrdík. "Je velmi pravděpodobné, že i uklízečkami na ministerstvu obrany se budeme zabývat, protože tito lidé nám sem mohou přinést štěnici," uvedl pro deník Právo. Podobně přísná pravidla budou podle něj také u vybraných vyšších velitelství. Ve vedení resortu a na generálním štábu se reorganizace rozjede od příštího roku. Na ministerstvu by přitom měli mít všichni pracovníci prověrku hned na druhý bezpečnostní stupeň, označený jako důvěrné. První stupeň podle Tvrdíka nestačí.


Jak uvedly Lidové noviny, od soboty čeká v policejní cele na své vydání na Slovensko jedna z klíčových postav slovenského podsvětí Mikuláš Černák. Policisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu ho zatkli u čerpací stanice v Klíčanech u Prahy. Pokyn k jeho zadržení vydal přímo ministr spravedlnosti ČR Pavel Rychetský. Jeho slovenský kolega Daniel Lipšic totiž požádal českou stranu, aby Černáka zadržela a předběžně vzala do vazby. Před třemi lety byl Černák na Slovensku odsouzen k trestu 15 let vězení za vraždu a vydírání, po podmínečném propuštění však odjel ze Slovenska a v České republice se podle policejních informací stýkal s lidmi napojenými na ruskojazyčný organizovaný zločin. O jeho vydání na Slovensko bude muset rozhodnout český soud a poté ministr spravedlnosti Pavel Rychetský.


Armáda podle Mladé fronty Dnes se nejspíše zbaví dvaceti vojáků, kteří se rozhodli odejít od protichemického praporu v Kuvajtu a předčasně se vrátili domů. Celkově tuto riskantní misi už vzdalo sedmadvacet vojáků, sedm z nich však k odjezdu domů vedly vážné rodinné důvody: zhoubná nemoc matky, rizikové těhotenství manželky či náhlé úmrtí v rodině. Na zbývajících dvacet se však generálové dívají jako na ty, o jejichž vůli obstát v nebezpečné akci pochybují. "Navrhl jsem, aby těch dvacet armáda už do akce v zahraničí neposílala. Zklamali, a my nemáme záruky, že si to nerozmyslí znovu," vysvětluje velitel chemiků v Kuvajtu Dušan Lupuljev. "Dvacítku" generál charakterizuje jako muže, kteří se nedokázali vyrovnat s mnohaměsíčním strádáním v poušti, strachem z války, absolutní ztrátou soukromí, steskem po blízkých... či se skromnými hygienickými podmínkami. Odmítá však tyto muže nazvat zbabělci. Domnívá se totiž, že pokud by předcházející velitel praporu Jan Weiser s lidmi více komunikoval, mohlo být vojáků, kteří se z Kuvajtu vrátili předčasně domů, mnohem méně.


Čas od času se hladina politického rybníka zčeří, píší Lidové noviny, ploutví přitom mrskne fízlovská aférka. V minulém týdnu ale bylo těch zámrsků víc najednou a těžko se v nich vyznat. Tak především se ukázalo, že u naší protichemické jednotky slouží v Kuvajtu čtyři muži, kteří v minulém režimu spolupracovali s Vojenskou kontrarozvědkou. Velitel praporu generál Lupuljev reagoval moudře: nechal své podřízené, aby případ posoudili. Výsledek není překvapující - vojáci dali najevo, že ti čtyři mají jejich důvěru a nepřejí si, aby z jednotky odešli. Z této nepříliš významné epizody by bylo možno generalizovat, že ˝lidem fízlové nevadí˝. Toto zjištění je v souladu s jinými poznatky. Veřejnost se tu a tam dozvídá, který kormidelník českého průmyslu a obchodu má máslo na hlavě. Nezdá se ale, že by to někomu mimořádně vadilo. Kvůli estébákovi v čele firmy s mnohamiliardovým obratem nikdo na Václavském náměstí nedemonstruje. Bývalí estébáci už přece nemohou nikoho ˝nechat zavřít˝. I když jsou třeba i na vysokém postu, tento druh škody páchat nemohou. Jedno ale neztratili. Jsou členy Bratrstva kočičí pracky a každé bratrstvo slouží k tomu, že pomáhá svým členům.


Lidé, kterým hrozí infarkt, se už nemusí obávat, že jim po padesátém roku věku lékaři neposkytnou nejmodernější léčbu. Jak uvedla Mladá fronta Dnes, Všeobecná zdravotní pojišťovna pod tlakem veřejnosti ruší limit, který pro nejdražší metodu léčby infarktu předtím stanovila. Byl to omyl, tvrdí nyní pojišťovna. Skandálem se už zabývají i politici. Místopředsedkyně ODS a poslankyně Miroslava Němcová bude na nadcházející schůzi sněmovny interpelovat ministryni zdravotnictví Marii Součkovou. Na věkový limit u speciálních cévních operací poprvé upozornil primář Ladislav Groch z Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. Ministryně zdravotnictví Součková se pak od tohoto limitu distancovala, ministerstvo pracuje na jiném předpisu. Hranice padesáti let byla navíc v rozporu s rozsáhlým vládním plánem Zdraví 21. V něm ministryně Součková deklarovala, že chce v dohledné době dramaticky, o celých čtyřicet procent, snížit úmrtnost na choroby srdce a cév u lidí, jimž je méně než pětašedesát let.


Lidové noviny informují o letošním Festivalu Spisovatelů, který byl v neděli zahájen v pražském Divadle Minor. Letošní ročník, na kterém se podle listu sešly literární hvězdy tří kontinentů, je věnován americkému spisovateli Williamu S. Burroughsovi. Největší pozornost z hostů letošního ročníku budou patrně budit významný izraelský prozaik a esejista Amoz Oz, kultovní britský spisovatel Irvine Welsh a aktuální držitel britské Booker Prize Kanaďan Yann Martel. Za zmínku stojí, že na festival přijíždí i dřívější nositelka této ceny e takto oceněná Arundhati Royová, která prestižní cenu dostala - stejně překvapivě jako Martel - za svůj románový debut Bůh maličkostí. Tvůrce proslulého komiksu Maus Art Spiegelman na poslední chvíli svou účast odřekl - podle prezidenta festivalu Michaela Marche nepřijel na protest proti probíhající vojenské operaci v Iráku.


Sedmapadesátiletý Zdeněk Růžek prochází dlouhou ulicí v Suchově na Hodonínsku a pod nohy se mu plete bílý pes. Do malé vesnice u hranic se Slovenskem přišel, aby se naučil žít na svobodě - po dvaatřiceti letech, která nepřetržitě strávil ve věznicích. Zdeněk Růžek je rekordmanem v historii českého i československého vězeňství. Tak dlouhý čas ve zdejších věznicích nikdo neprožil. Svět za mřížemi začal poznávat od roku 1971, kdy byl odsouzen na sedm let za nedovolené opuštění republiky a propagaci fašismu. V průběhu trestu však zabil spoluvězně a čekal jej trest nejvyšší. Celu smrti nakonec opustil, když mu soud změnil absolutní trest na pětadvacetileté vězení. Řadu let si odseděl mezi čtyřmi stěnami zcela o samotě. Na nepoznanou svobodu si teď těžko zvyká, a to i přesto, že jej terapeuti na nový život připravovali čtyři roky. Z vězení odešel s dvěma tisíci korunami, žije ze sociální podpory, pomáhá mu i sestra. Kraj kolem Suchova neznal. Když se dozvěděl, že právě tady bude žít, začal se seznamovat se zdejším folklorem i historií. Podle svého tvrzení ho lidé přijali vlídně, má prý spoustu kamarádů, mezi které patří i starosta. Protože ovládá karate, založil Samuraj klub, rád by karate vyučoval. "Můj život by dostal smysl, měl bych své zaměstnání," vysvětluje. Často myslí na Japonsko, kde žil dvacet let se svými rodiči. Toužil jít ve šlépějích svého otce, který byl lékař, chtěl studovat lékařskou fakultu. Život se nakonec ubíral zcela jinými cestičkami, nyní sní alespoň o tom, že napíše o svém osudu knihu, dodává deník Mladá fronta Dnes.