13-07-2005

Příbramský prvoligový fotbalový klub si za státní peníze pořídí tréninkové centrum. Poslanci ze sněmovního rozpočtového výboru totiž podle zjištění Lidové noviny (LN) ve vší tichosti "přihráli" desetimilionovou dotaci FK Marila Příbram, který vlastní kontroverzní podnikatel Jaroslav Starka. Dotování první ligy z veřejných peněz přitom kritizuje jak ministerstvo školství, tak i například poslanci z výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. LN navíc zjistily, že klub získal dotaci poměrně zvláštním poslaneckým "fíglem". Na zasedání sněmovního rozpočtového výboru třicátého června totiž poslanci přehodnocovali některé dotace určené na letošní rok. Děje se tak každoročně. Dotace deset milionů korun, kterou schválila sněmovna již při loňském hlasování o státním rozpočtu, měla jít původně na vybudování tenisové haly v Příbrami. Příjemcem této dotace mělo být občanské sdružení "Tenis club Příbram". Poslanec a předseda rozpočtového výboru Michal Kraus jako předsedající schůze třicátého června v jednom okamžiku přečetl návrh, aby se tato dotace z "Tenisového klubu Příbram" převedla na "FC Příbram".

 

Pomohla premiérská funkce Stanislavu Grossovi, aby si s manželkou vedle dříve pořízeného barrandovského bytu, hektaru orné půdy a komory přikoupil ještě další nemovitý majetek? Odpověď na tuto otázku dalo Grossovo přiznání o vedlejších příjmech a darech za loňský rok, které včera zaslal senátnímu mandátovému a imunitnímu výboru. Zní jednoduše: nic se nezměnilo, píše Právo. Žádné hodnotné dary, žádné vedlejší příjmy, žádný nový nemovitý majetek. Právě skandál kolem rodinných majetkových poměrů přiměl šéfa ČSSD Grosse k tomu, že své přiznání vyplnil a odeslal. Zákon o střetu zájmů se přitom na něj již nevztahuje, neboť není poslancem ani členem vlády. V jeho přiznání za uplynulý rok tak figuruje jediný údaj, a to o činnostech manželky Šárky. Loni se stala majitelkou a jednatelkou firmy DENNA Produktion, s. r. o., která je nyní v likvidaci. Dům, který koupila na pražském Proseku, v přiznání není uveden.

 

Na Pražský hrad dorazil minulý týden neobvyklý dopis. Mezi jeho devětašedesáti signatáři z řad poslanců najdeme jindy neúprosné politické rivaly: Bohuslava Sobotku s Vlastimilem Tlustým nebo Miroslava Grebeníčka s Ivanem Langerem, píše MF Dnes. Jenže teď staré spory ustupují, ve hře je totiž velká věc. Státní vyznamenání pro Karla Gotta. Návrh na jeho vyznamenání, který vznesl poslanec ČSSD Oldřich Němec, na konci června Sněmovnou o pouhých pět hlasů neprošel. Němec se však nevzdal a zorganizoval na Gottovu podporu ve Sněmovně zcela neobvyklou podpisovou akci. Dopis podepsali poslanci všech stran zastoupených ve Sněmovně s výjimkou unionistů. A Gott se o svou podporu "napříč politickým spektrem" osobně velmi zasloužil. Před listopadem 1989 byl výkladní skříní socialistické pop music se všemi kompromisy, které k tomu tehdy patřily: například slavným projevem odsuzujícím v lednu 1977 "samozvance a ztroskotance" z tehdy vzniklé Charty 77. V listopadu 1989 už spolu s Karlem Krylem zpíval hymnu na Václavském náměstí a v lednu 2003, téměř přesně dvacet šest let po svém vystoupení proti Chartě, byl jednou z hlavních hvězd rozlučky s prominentním ztroskotancem - prezidentem Václavem Havlem. Mezitím v roce 1998 stačil písní "Když mi dáš pac" na Staroměstském náměstí podpořit volební kampaň Václava Klause a ODS.

 

Nevěrné manželky, neshody s nadřízenými, služební opotřebovanost. To jsou nejčastější problémy policistů, kteří se obracejí na pracovníky pražské profesní Linky pomoci v krizi. Všechny tyto problémy hrozí vyústit v sebevraždu. Jejím nejčastějším způsobem je zastřelení služební zbraní, píše Právo. "Takzvanou superkrátkou terapii po telefonu poskytujeme čtyřiadvacet hodin denně," řekl Právu psycholog Jaromír Matoušek z krizové linky. Problémem však je, že terapeuti nemají žádnou zpětnou vazbu. "Telefonáty jsou přísně anonymní. Snažíme se klientovi pomoci, ale třeba u hrozící sebevraždy přímo nevíme, koho skutečně odradíme," řekl Matoušek. Profesní krizí, takzvaným vyhořením, podle odborníků procházejí především dopravní policisté ve věku kolem padesáti let. "Celý život jsou zařazeni na stejném místě. Velmi často vidí tragické následky nehod, i mrtvoly," upozornila Hanková. Naopak s kriminalisty a hasiči, kteří přicházejí s mrtvými velmi často do styku, problémy prý nejsou. Velký vliv na psychiku lidí u policie má jakési nepochopení jejich práce veřejností. "Když hasič dobře provede zásah, přihlížející lidé třeba zatleskají. Na policistu pískají," uvedl Matoušek.

 

Hrobka Karla IV, foto: ČTKHrobka Karla IV, foto: ČTK Pod nohama turistů, kteří se denně procházejí po třetím nádvoří Pražského hradu a fotografují chrám svatého Víta, se skrývá jedna z největších záhad Hradu, píší Hospodářské noviny (HN). Poté, co historici znovu objevili hrobku Karla IV. a koncem minulého týdne zveřejnili výsledky svého bádání, chystají se rozluštit další neznámou - záhadu jednolodního románského kostela. Zatím o památce, která je ukryta právě pod třetím hradním nádvořím, nevědí takřka nic. V prostoru pod nádvořím je kromě kostela i hradní opevnění z 9. století a románské domy. Historici o románském kostele vědí jen to, že byl postaven ve 12. století, že vyhořel a zbourán byl o dvě století později.Příští rok se experti pokusí záhadu kostela rozluštit. Hodlají použít metody, které se už osvědčily při znovuobjevení původní hrobky Karla IV. v chrámu svatého Víta. Příští rok by do podzemí pod třetí nádvoří měli vlézt geofyzici, kteří se pokusí zjistit, co se nachází pod podlahou kostela. "Je to jediný románský kostel široko daleko, který nemá v interiéru žádnou hrobku. Jeho podlaha je zvláštním způsobem propadlá. Možná, že tam něco bude," říká Maříková-Kubková. Co kdyby byly v podzemí skutečně hrobky? "Pak by to znamenalo, že šlo o pohřební kapli," dodává historička. Druhou verzí je, že se podlaha propadla do rokle, která kdysi protínala Pražský hrad. Tím by se aspoň potvrdilo, kudy rokle vedla. Ač o podzemních prostorech pod třetím nádvořím většina veřejnosti nemá ani tušení, badatelé tu jsou pravidelně už od dvacátých let minulého století. Tehdy, při úpravě Pražského hradu architektem Josipem Plečnikem, byly románský kostel a pozůstatky dalších staveb objeveny. Aby vzácné historické památky nebyly zničeny, nechal Plečnik vybudovat nad všemi objevy jakýsi ochranný sarkofág, který podpírají ocelové konstrukce. "Je to naprosto unikátní ochrana těchto památek," říká s uznáním historička Jana Maříková-Kubková.

 

Ssochař Jan Řeřicha (uprostřed) na své mramorové loďce, foto: ČTKSsochař Jan Řeřicha (uprostřed) na své mramorové loďce, foto: ČTK Přeplout Vltavu v lodi z mramoru? Sochař Jan Řeřicha, že je to možné. Z náplavky od Palackého náměstí mu to trvalo na smíchovskou stranu deset minut, píše MF Dnes. Jak vůbec nápad vznikl? "V Pelhřimově už jsem před více než půl rokem dal do akvária mramorovou kostku, která dodnes drží na hladině. Říkal jsem si, že když to takto funguje, pustím se i do stavby lodě," řekl Jan Řericha. Samotná stavba zabrala dva měsíce, loď posléze zkoušel na Berounce. Poté však musela být loď značně upravena, k tomu si Jan Řeřicha přizval své dva kamarády. Jaké jsou nyní jeho další plány po úspěšném zdolání Vltavy? "Z mramoru jde udělat i mnohem větší loď, která unese i deset lidí. To však nebudu dělat. Mým cílem je postavit loď, aby vypadala jako šperk a přitom mohla plout," řekl sochař. Jan Řeřicha už však několik "šperků" z mramoru vytvořil. Ze zeleného guatemalského mramoru vytvořil housle, které loni v březnu věnoval Muzeu hlavního města Prahy. Symbolicky je tehdy převzal primátor Pavel Bém. O tom, že jsou housle funkční a hrají, se několikrát přesvědčil i houslový virtuos Jaroslav Svěcený, který se u dalších modelů stal svými připomínkami duchovním spoluautorem.

13-07-2005