Přehled tisku

0:00
/
0:00

České úřady připravují děti o domov, tvrdí ve svém článku v Mladé frontě Dnes předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková. Kriticky v něm hodnotí působení brněnského Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, a to nejen ve věci násilného odvezení Lucase a Sofie Fiordalisových k otci do Argentiny po čtyřech letech pobytu v Česku.

České úřady připravují děti o domov, tvrdí ve svém článku v Mladé frontě Dnes předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková. Kriticky v něm hodnotí působení brněnského Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, a to nejen ve věci násilného odvezení Lucase a Sofie Fiordalisových k otci do Argentiny po čtyřech letech pobytu v Česku.

"Nelítostné vyvážení našich dětí do ciziny jako by bylo oblíbeným úředním sportem," tvrdí Vodičková a píše, že brněnský úřad se vždy "domáhá vydání českého dítěte do ciziny, bez ohledu na jeho stanovisko, bez ohledu na jeho citové vazby." Tento úřad i soudy se zaklínají mezinárodní Úmluvou o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí a tvrdí, že jinak jednat nemohou, pokračuje autorka a oponuje, že to není pravda. Připomíná zákaz vydání protiprávně přemístěného dítěte, pokud se sžilo se svým novým prostředím a řízení bylo zahájeno až po roce od přemístění, ale také v případech, že dítě dosáhlo věku a stupně vyspělosti, kdy je vhodné přihlížet k jeho stanoviskům, a nesouhlasí s návratem, nebo jestliže je vážné nebezpečí, že by návrat dítě vystavil fyzické nebo duševní újmě nebo je jinak dostal do nesnesitelné situace.

"Poněkud komické mi připadá zdůvodňování této kruté exekuce právem dítěte na styk s druhým rodičem," uvádí dále Marie Vodičková v Mladé frontě Dnes a uzavírá: "Zdá se, že nejde o realizaci práva dítěte na styk s rodičem, ale o krutou a bezohlednou realizaci práva rodiče na dítě."


Mluvte konečně o energetice, vyzývá politiky novinář Jan Macháček v Hospodářských novinách. Zatímco lídři velkých politických stran diskutují o jednom pohlavku nebo se hádají, kdo je víc arogantní a prolhaný, ve světě se rychle mění energetický trh, jak jsme ho dosud znali, uvádí autor a připomíná, že právě v těchto dnech podepsal ČEZ smlouvu o dodávkách jaderného paliva do Temelína s ruským koncernem Tvel místo s americkým Westinghousem. "Závislost našeho státu na Rusku se zvyšuje. A my se bavíme o pohlavku," varuje Macháček.

"Rusko už není slabý hráč s podlomeným sebevědomím, jak si ho pamatujeme z 90. let," píše dále a dodává: "Zdvojnásobení cen ropy a zdražení plynu dělá z ruského státu také dvojnásob sebevědomého hráče."


David Rath  (vlevo) a Miroslav Macek,  foto: ČTK
V komentáři deníku Právo se Pavel Verner zabývá právě fackou Miroslava Macka ministru zdravotnictví Davidu Rathovi. Podle autora jde o sémantický prohřešek proti vlastní řeči, protože ten incident neměl s fackou nic společného. Českomoravská facka, tento specifický způsob roztínání gordického uzlu, je přímočarý čin, jenž má svá rituální pravidla.

"Je to razantní úder do protivníkovy tváře vedený z očí do očí," píše Verner. Ničemu takovému se podle něj Mackův útok nepodobal a pravdu nemluví ani ti, co mluví o pohlavku. Jeho účelem ale není ublížit ani ponížit a i ten, je veden čelem k čelu, maximálně z boku. Mackův úder nazývá autor záhlavcem, postrádajícím vizitku mužnosti. Úder za hlavou a do záhlaví, trest udělený z nečistého svědomí a proto příkradmo.


Jiřina Šiklová
"Mně, feministce, by se přihlášení k ´mužskému´ řešení urážky manželky jednoho z nich, líbilo," píše socioložka Jiřina Šiklová v Lidových novinách. "Přestože si myslím, že jeden z nich je za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou, je mně v tomto sporu sympatičtější Miroslav Macek," uvádí autorka a vysvětluje, že "jednal, jak by asi jednal či měl jednat každý muž, když mu ten druhý uráží manželku." Podle ní urážka partnera či partnerky není politikum, ale osobní záležitost, a to bychom měli rozlišovat.

Navíc má podle ní politik stálou odpovědnost za svoji tvář, je osobou veřejnou. Ne tak ale jeho žena, členové jeho rodiny. Útoky na manželky politiků - nebo na manžely političek - jsou proto podle Šiklové podpásovka.


Lidové noviny se také snaží zmapovat volební preference etnických menšin v České republice. Organizace sdružující Slováky, Poláky nebo u svých členů s českým občanstvím vysoce Vietnamce očekávají volební účast převyšující účast většinové společnosti, uvádí deník.

Zatímco Slováci podle předsedkyně Slovenskočeského klubu Nadi Vokušové preferují kvůli podpoře československých vztahů ČSSD, Poláci si oblíbili strany, které mají na kandidátkách příslušníky menšin. "Kdysi to byla Unie svobody, nyní je to SNK-ED. ODS je už se svými vlasteneckými zájmy trošku nepřijatelná," řekl Lidovým novinám Józef Szymeczek z Kongresu Poláků.

Vietnamci, pro které je důležité, jakou strana prosazuje imigrační politiku a co nabízí podnikatelům, se podle Van Hoi Dinha z Českovietnamské společnosti rozhodují mezi ODS a ČSSD. Jasno však prý mají v tom, že nebudou volit KDU-ČSL, a to kvůli výroku Františka Straky. Fotbalový trenér, který měl původně za lidovce kandidovat, Vietnamce označil za "nešvar".

Vietnamci patří mezi nejpočetnější skupiny cizinců žijících v Česku, ale české občanství a tedy i právo volit má asi jen kolem dvou tisíc z nich. Usilují proto o to, aby k volebnímu právu příště stačil trvalý pobyt. "Když v Česku legálně podnikáme, odvádíme daně, platíme sociální a zdravotní pojištění, proč bychom neměli mít alespoň základní právo jít k volbám a zvolit třeba někoho, kdo by nás zastupoval?" říká novinám jeden z představitelů vietnamské komunity v Česku.