01-06-2006

Jan Kubice, foto: ČTKJan Kubice, foto: ČTK Postup plukovníka Kubiceho byl nekorektní, ale oprávněný, tvrdí v komentáři Lidových novinách Ondřej Neff k aféře posledních předvolebních dní, ve které vysoký policejní důstojník prohlásil, že organizovaný zločin pronikl do státní správy. "Kubice se obrátil s důvěrnou zprávou na sněmovní branný výbor. Udělal to, když nabyl přesvědčení, že ho jeho nadřízení zrazují, maří jeho práci, nadržují zločincům a ohrožují výsledky vyšetřování," uvádí autor a tvrdí, že každého, komu jde o principy právního státu, by mělo v první řadě zajímat, zda Kubiceho podezření bylo oprávněné.

Komentátor připouští, že jednání policejního důstojníka asi bylo trestným činem, a rozhodně to podle něj nebyl korektní způsob, jak zacházet s důvěrným materiálem. Ale i to patří k chodu demokratického, a tudíž právního státu - že kostlivci vypadnou ze skříně, když se to nejmíň hodí. Například před volbami, píše v Lidových novinách Ondřej Neff.

Byla to předvolební pomsta plukovníka Kubiceho, domnívá se naproti tomu v komentáři v Hospodářských novin Jan Macháček.

Kubice je vysoký státní úředník placený z našich daní a od takového se čeká, že se bude chovat slušně a nebude vstupovat do předvolební kampaně. Místo toho odevzdal čtyři dny před volbami poslancům materiál, ve kterém je předseda vlády označen za pedofila a dokonce iniciátora nájemné vraždy. Lze si vůbec představit odpornější, nechutnější osočení? - ptí se autor. Kubice podle něj věděl, že celou složku poslanci ODS okamžitě a s chutí předají novinářům. Udělal to chytře. On tajné informace nevynesl - udělali to poslanci, ti však mají imunitu. Komentátor přichází k závěru, že Kubice byl možná donedávna slušný člověk, jenže slušný by měl člověk zůstat celý život. Jenže minulostí si člověk budoucnost nekoupí.

Hlavním výsledkem aféry podle autora pak je, že ode dneška lze publikovat o komkoli cokoli; stačí to prohnat parlamentem a zajistit si beztrestnost.

 

Na stránky čtvrtečních deníků se vrací i neschválená novela zákona o kinematografii, která měla zvýšit podporu českému filmu. Producent Ondřej Trojan odpovídá na otázku deníku Právo, proč se filmaři ozvali až poté, když bylo vše ztraceno. Velmi jasně jsme se snažili, aby z novely nestala politická kauza, odpovídá Trojan a tvrdí, že filmaři byli v kontaktu s poslanci všech stran a vše vypadalo tak, že novela i napotřetí projde.

Dále producent uvádí, že filmaři nechtěli být před volbami dotlačeni do žádné kampaně, protože nejsou ničí politická platforma. A taktika mediální pasivity do té doby fungovala, říká v Právu Ondřej Trojan. Podle něj organizace filmařů měly navíc ještě dva dny před vetem informace, že prezident novelu podepíše, ale zřejmě ho ovlivnil společný dopis všech tří celoplošných televizí, které ho o veto prosily, domnívá se producent.

V kauze zákona na podporu kinematografie je neinformovanost pravice větší než netečnost levice, píše v Lidových novinách Tomáš Baldýnský. Pravicové i levicové vlády dvanáct let v až dojemné shodě filmovou legislativu ignorovaly, píše autor a pokračuje:

Kolem zmíněného zákona prosvištěly dějinné události, rozpadl se společný stát a trh pro filmy se o třetinu zmenšil, s příchodem TV Nova a kabelových stanic se dostala česká kina do krize a z velké části zanikla. Po roce 2000 začala hollywoodská studia eskalovat svou světovou expanzi, dorazily multiplexy, vystřídaly se hned čtyři parlamenty poslanců a Japonci vynalezli DVD. Zmíněný zákon to přestál bez změny. I přesto, že jím zakládaný fond je předurčen k zániku, neboť jeho zdroje - koruna ze vstupenky a zisk z využívání starých filmů - vysychají, píše Tomáš Baldýnský v Lidových novinách.

01-06-2006