Přehled tisku

Foto: Evropská komise
0:00
/
0:00

Cena elektřiny pro domácnosti od ledna podle odhadů zdraží o deset až 15 procent. Píše to dnešní Mladá fronta Dnes. Cena elektřiny na burzách, která se nabízí na příští rok, je o 35 až 40 procent vyšší než letos. To by znamenalo například pro domácnosti růst ceny až o 20 procent.

Foto: Evropská komise
Cena elektřiny pro domácnosti od ledna podle odhadů zdraží o deset až 15 procent. Píše to dnešní Mladá fronta Dnes. Cena elektřiny na burzách, která se nabízí na příští rok, je o 35 až 40 procent vyšší než letos. To by znamenalo například pro domácnosti růst ceny až o 20 procent. Energetici to ale zatím vylučují. Také generální ředitel ČEZ Martin Roman nepočítá, že by se tento celý růst promítl do cen v Česku. "Nepromítne se do cen v Česku už proto, že koruna významně posílila a firmy, které nakupují u ČEZ, mají od loňska kontrakty s nižší cenou," uvedl pro deník Roman.


Pokud státní zástupce - a pravděpodobně za pár týdnů i najatá detektivní agentura - řekne, že se v rodinném rozpočtu vicepremiéra a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka objevuje několik milionů nezdaněných peněz, nemá Čunek bez ohledu na daňové promlčení v politice co dělat, píše komentátor týdeníku Reflex Bohumil Pečinka v komentáři, který otiskuje Mladá fronta Dnes. Pečinka i komentátoři některých dalších listů se zabývají napětím a kontroverzemi, jež kvůli objasňování Čunkovy údajné korupční kauzy vznikly v justici. Například ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil požaduje od nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké vysvětlení, proč muselo pět žalobců, kteří nesouhlasili s jejím postupem v Čunkově kauze, změnit místo. Podle Pečinky lze počátek dnešních sporů hledat v roce 1999, když tehdejší premiér Miloš Zeman bez zdůvodnění nechal odvolat nejvyššího státního zástupce - Vít Veselý odmítl postupovat v rámci akce Čisté ruce nad rámec platných zákonů. Pečinka poznamenává: "Právě v té době začíná praxe, jejíž úrodu dnes sklízíme - různé druhy moci se mimoústavně proplétají a některé kauzy jsou mimořádně upřednostňovány."

Komentátor Hospodářských novin (HN) si klade otázku, co asi narůstá v myslích řadových vyšetřovatelů a žalobců při pohledu na tyto ať již kýmkoliv zaviněné důsledky aféry Čunek, a odpovídá: "Určitě ne odhodlání za každých okolností srdnatě vyšetřovat provinění vlivných politiků.""Těžko se kdy dozvíme, zda Vesecká náhodou nezasáhla do kauzy na pokyn z kabinetu. Každopádně je jisté, že v případě vládních tlaků je postavení státního zástupce zatraceně vratké. Kabinet ho může odvolat bez jakéhokoliv zdůvodnění. A tak nejpřirozenějším výsledkem Čunkovy aféry by bylo posílení pozic pro nástupce Vesecké. Například jasným vymezením důvodů pro odvolání nejvyššího šéfa žalobců. A podobně pak zpevnit postavení nižších funkcionářů. K takovým opatřením by ale mohl pohnout politiky jen skandál, který způsobí v justici skutečné zemětřesení. Ten Čunkův do ní zatím dopadl s razancí sopky. Uvidíme, zda vyvolá ještě další otřesy, jež by zatřásly i justicí," poznamenává komentátor HN.


Jan Tamáš a Jan Bednář  (vpravo),  foto: ČTK
Hladovkou, kterou na protest proti plánu vybudovat v Česku americkou radarovou základnu drží aktivisté Jan Bednář a Jan Tamáš, se pod titulkem Nenápadní teroristé zabývá komentář Lidových novin. "Jeden z hladovkářů zásobuje média podrobnostmi o svých zdravotních potížích. Jako by netušil, že si je způsobuje jen on sám. Je to, jako by skákal z Nuselského mostu a tvrdil, že jej přes zábradlí strčila vláda. Kdyby nešlo o zdraví těchto poněkud sociálně patologických jedinců, byla by to ukrutná legrace. Můžeme být vlastně všichni rádi, že pánové nekladou bomby. I když kdo ví, co je napadne poté, až se pořádně najedí? Navrhuji štafetovou hladovku, určitě by měla větší úspěch, možná i masovou účast," píše autor.


Martin Bursík
Ve sporech, které v posledních dnech znovu ovládly Stranu zelených (SZ), má podle některých komentářů středečních deníků navrch předseda strany Martin Bursík. Komentátor Práva poukazuje na to, že Bursík popohání stranické nespokojence, aby stranický sjezd, kde by dal k dispozici svou funkci, svolali ještě před podzimními krajskými a senátními volbami. "Větří v tom výhodu pro sebe. Spoléhá na znalost psychologie konformistů, za něž zjevně pokládá většinu zelených," píše autor. "Pokud se stranický striptýz strhne v předvolebním období, zákonitě to sníží šance kandidátů SZ. Konformní je ale být na kandidátce a uspět. Od toho je přece politika, aby se dostalo do funkcí a těžilo se z toho - pro sebe, a někdy i pro lidi. Tak vypadá klasický vzorec uvažování (nejen českého) straníka. Bursík hodlá z tohoto vzorce udělat klíč ke svému vítězství," píše komentátor Práva.

Komentátor Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu Petr Nováček v komentáři otištěném v Lidových novinách předpovídá, že Bursíkovo křídlo by mimořádný sjezd Strany zelených zvládlo lépe než jeho oponenti. Komentátor Hospodářských novin (HN) při hodnocení činnosti Bursíka v čele Strany zelených poznamenává, že jeho ideou - jakkoliv si to nepřipouští - bylo nahradit KDU-ČSL v roli koaličního spojovníku, politického aktéra, který bude (může být, bude-li rozumný) v každé příští vládě bez komunistů. "Jak ukazují vleklé spory u zelených, Bursíkova idea politiky jako vyvažování velkých naráží na ideje starší a méně pragmatické, sahající až do doby studentských bouří v šedesátých letech. Tady jsou kořeny zelených, společné všem odnožím v Evropě. Radikální energie roku 1968 zmizela a do státních struktur se otiskla minimálně, v hlavách ale zůstala a dál se přetvářela. Objevil se nový radikální levicový proud politiky, z něhož se jako legitimní forma vynořili zelení. V rodném listě tohoto pestrého proudu je kromě ekologického života a úneú jaderné energii také odpor k válce a ke zbrojení," píše autor komentáře v HN.


Foto: ČTK
Lidové noviny přinášejí komentář k protestům části pražské kulturní scény proti politice pražského magistrátu. Autor srovnává postavení vědců a umělců ve společnosti, která většinově nerozumí jejich hodnotám. Obě skupiny obhajují svou existenci jako klíčovou pro definování lidské společnosti, obě žádají veřejnou podporu, ale mnohdy obtížně komunikují s nevědeckým či neuměleckým světem okolo. Zatímco ale vědci se to v poslední době učí, "dospěli k poznatku, že s politiky a úředníky je potřeba mluvit jejich řečí," umělci zůstávají v izolaci. Zvlášť v době, která smazává rozdíly mezi uměleckou tvorbou a nápady neumělců, píše autor s poukazem na aktivity skupiny Ztohoven či mystifikační film Český sen, "část publika nepodporuje kulturu tak loajálně jako kdysi." vědci začali chápat politika jako zástupce normálních lidí, píšou Lidové noviny. I kdyby však primátor Prahy za radního Richtera, jehož odvolání umělci požadují, našel nástupce, potkal by se tento nástupce na kulturní scéně s někým, kdo by byl ochoten ho přes odličné názory uznat jako normálního člověka?