Přehled tisku

0:00
/
0:00

Ministru financí Eduardu Janotovi se nejspíš podaří prosadit záchranný balíček a vytáhnout rozpočet z hrozivého schodku 230 na méně hrozivých 156 miliard.

Foto: Štěpánka Budková
Ministru financí Eduardu Janotovi se nejspíš podaří prosadit záchranný balíček a vytáhnout rozpočet z hrozivého schodku 230 na méně hrozivých 156 miliard. Jak píší Hospodářské noviny, oslabené ekonomice tím neprospěje: naopak mírně přibrzdí vzestup. To ale teď není podstatné. Balíček neměl ambici stát se promyšlenou ekonomickou vizí. Ministr potřeboval srazit schodek o 75 miliard a udělal to tak, aby to pocítil každý od příjemce existenčního minima po generálního ředitele ČEZ. Jinak by záchranný plán v současné chaotické politice neměl šanci. Janota navíc odkryl hloubku státních dluhů a populismus v politice. Schválením balíčku politici přiznávají, že dluhy jsou opravdu neudržitelné a oni to dobře ví. Ještě před třemi týdny, když si všichni mysleli, že v říjnu půjdeme k volbám, se tomu přiznání až na čestné výjimky úzkostlivě vyhýbali. Většina stran slibovala úlevy a výhody, ale už ani nenaznačovala, z čeho je zaplatí.


Vládním protikrizovým opatřením nedůvěřuje 77 procent Čechů. Vyplývá to z průzkumu společnosti Ipsos Tambor. Jak napsala Mladá fronta Dnes, lidé si podle průzkumu myslí, že politici o řešeních jen mluví, ale reálně jejich životům nijak neprospějí. Nejvíce jsou přitom skeptičtí lidé ve věku 45 let a více. V době hospodářské krize však Češi stále chovají velkou porci důvěry k tuzemským bankám - věří jim 80 procent lidí. Největší důvěru k nim mají muži a mladší generace do 34 let. "Banky nejsou lidem tolik na očích. Ve finále nevstupují tolik do života jako všudypřítomná politika," dodal šéf výzkumníků Radek Jalůvka.


Letošní mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci, šest nových kilometrů dálnice D1 či pořízení turniketů v pražském metru. Každý z těchto příkladů vyšel či vyjde na dvě miliardy korun. A to je částka, kterou v posledních třech letech politické strany vykázaly za volební kampaně. Jak píše Právo, výdaje na volby od roku 2006 strany souhrnně přišly na skoro 1,9 miliardy. Navíc lze odhadovat, že zrušené předčasné volby toto číslo ještě zvýší. Jedním ze způsobů, jak omezit mnohamilionové útraty na kampaň, je nastavení stropů. Obhájci tohoto přístupu argumentují tím, že by se vyrovnaly šance jednotlivých partají v boji o hlasy voličů a snížil by se význam sponzorů. Omezení výdajů existuje například ve Francii, Británii či Izraeli.


Skupina českých měst uvažuje, že zakáže vjezd starých neekologických vozů do centra. Jak píší Lidové noviny, zalíbil se jim totiž návrh zákona z dílny ministerstva životního prostředí, který jim umožňuje zřízení nízkoemisních zón podle německého vzoru. Staré škodovky a první modely favoritů zřejmě za několik let vyklidí centra českých měst. Kvůli chybějícímu katalyzátoru a velkému objemu škodlivin zřejmě nedostanou plaketu, která bude pro vjezd potřeba. S touto myšlenkou si pohrává například Praha, Plzeň, Ústí nad Labem či České Budějovice. Návrh zákona o nízkoemisních zónách má dvě podmínky. Zaprvé město musí mít problémy s překračováním imisních limitů. Zadruhé musí být vhodná objízdná trasa ekologické zóny. První podmínku splňuje téměř každé větší české město, druhou ale jen minimum z nich.


Jiří Paroubek,  foto: ČTK
Předseda ČSSD Jiří Paroubek už má tip na svého nástupce v čele sociální demokracie, ale jeho jméno nechce prozradit, protože by mu prý nesmírně ztížil život a zbytečně by se na tohoto člověka přenesly averze, jež někteří lidé chovají vůči Paroubkovi. Šéf sociálních demokratů to říká v knize rozhovorů, která má vyjít koncem září. Ukázky z ní se už nyní objevily na stranickém webu, informují některé deníky, mimo jiné Právo. Paroubek už má podle těchto ukázek rovněž jasno, co by dělal v případě, že by skončil v politice - chtěl by se stát šéfem levicových novin a jejich projekt "rozpohybovat". Rozhovory, jež jsou náplní knihy, s Paroubkem vedli moderátor Jan Kraus, spisovatel Arnošt Lustig a herec Jiří Krampol.


Plzeňská právnická fakulta přišla s originálním vysvětlením skandálu kolem svého proděkana Ivana Tomažiče. Jak píší Lidové noviny, Tomažič opsal celé desítky stran ve své dizertační práci. Obhájil ji sice v roce 2006, na celou věc se ale přišlo až nyní, kdy práci uloženou v knihovně srovnal jeden z plzeňských akademiků s databázemi právnických textů. Nyní fakulta celou věc vysvětlila tím, že šlo prý o 'past'. Podle děkana Jaroslava Zachariáše byla dizertační práce 'vyrobena záměrně jako plagiát a měla pomoci odhalit člověka, jenž z fakulty vynáší interní věci'. Pravá Tomažičova práce je prý jiná a prošla řádnou obhajobou. Děkanovo vysvětlení vyvolalo na fakultě stejné reakce jako samotný skandál.


Výrobci balených vod vytáhli proti vodárnám. Podle Lidových novin v souboji s vodárenskými firmami totiž pomalu začínají ztrácet dech. V posledních letech si Češi znovu zvykají pít víc vodu z kohoutku, a balenou vodu proto kupují stále méně. Svaz minerálních vod zahájil reklamní kampaň, která má pomoci přilákat lidi zpátky k lahvím s vodou. Vodárenské společnosti ovšem v boji o zákazníky nezůstávají pozadu a propagují pití vody z kohoutku. Chtějí například přimět restaurace, aby hostům nabízely zdarma nebo za symbolický poplatek obyčejnou vodu z kohoutku. Do projektu se už zapojilo 80 gastronomických podniků.