22-12-2007

Toulky po regionech vás dnes zavedou za tajemným svitem plynových lamp. Ty ozařují zámek Jánský Vrch na Jesenicku. Otužilci si dali dostaveníčko u Labe v Hradci Králové. To ježci v zimě spí, ale ti z jihlavské zoo mají smůlu. Hrají totiž v pohádkovém večerníčku. Dozvíte se také, co je křídlatka a kde se zabydlela. Půjdeme i do Valašského království - je to sice země fiktivní, ale dostala se až před soud. Možná by obě znepřátelené strany zapomněly na spor, kdyby ochutnaly lahůdky z Liberce, kde se chystá soutěž Vaří celý Liberec.

Plynové lampy vytváří - zvláště teď za dlouhých zimních večerů - krásnou atmosféru historických měst. Střed Prahy ozařuje mihotavým bílým světlem už 370 luceren a další se chystají. Do budoucna by mělo být romantické osvětlení po celé Královské cestě až na Hrad. Plynové lampy začaly osvětlovat ulice velkých evropských měst začátkem 19. století. Pak je vytlačila elektřina, ale teď se vracejí, zejména do historických center. Plynové lampy jsou také v Ostravě, Hradci Králové a v Plzni. A také na zámku Jánský Vrch na Jesenicku. Je to bývalé letní sídlo vratislavských biskupů. Dnes je tu unikátní sbírka dýmek a samozřejmě plynové lampy, které město nechalo opravit před 6 lety a od té doby svítí nonstop. Pod jednou z plynových lamp se zastavila s kastelánkou Kateřinou Danielovou i Andrea Švubová.

Zajímalo by mě, jestli ty lampy svítí opravdu 24 hodin denně?

"Ano, svítí. Máme zrekonstruovaných 7 plynových lamp na nádvoří. Plynové osvětlení bylo i v samotném zámku, ale to v dnešní době není funkční. Lampy na nádvoří svítí pořád, protože je to pro nás levnější. Jednak odběr plynu je minimální a pak jsou tam punčošky, které se musí měnit téměř po každém zhasnutí lampy. To je trošku dražší záležitost. Navíc se ty punčošky nevyrábí v Evropě, ale až v Indii. Když je objednáme, tak nám přijdou nejdřív za tři čtvrtě roku. Tak nám lampy svítí pořád."

Od kdy se svítilo plynem na zámku?

"Plyn byl na zámku zaveden v roce 1906 a od té doby se svítilo jak na nádvoří, tak v samotném zámku. V 30. letech tady byla zavedena elektřina, ale přesto biskupové svítili plynem až do roku 1945, než odtud odešli. Pak byla přestávka, aby se ty lampy později opravily."

Všímají si jich vůbec návštěvníci?

"Návštěvníci si jich všimnou a pak se ptají v pokladně. Ale upozorňujeme na ně i při výkladu na zámku."

A co říkají lidé? Jak na ně lampy působí?

"Tak lampy jsou pěkné. Když zámek v noci svítí, tak je to nádherné. A ta oprava k tomu, super. - Povedlo se jim to tady. Zámek to potřeboval."

Zámek Jánský Vrch bývá v zimě zavřený. V jednom v předvánočních víkendů však přivítal stovky lidí, aby si v rámci speciálního programu připomněli, jak naši předci v 18. století prožívali vánoce.

 

Foto: ČTKFoto: ČTK Jsou lidé, které ani pořádná zima neodradí od koupání. Stalo se tak v Hradci Králové, kde se sešli otužilci z celé republiky na 36. ročníku Plavání v Labi. Zatímco se většina diváků choulila v kabátě, do vody naskákalo na 80 otužilců. Mohli si vybrat z několika tratí - od sto metrů až po kilometr. Z břehu řeky se přihlásil Jiří Máslo.

"Původně se mělo plavat i proti proudu Labe, aby byl závod nejen náročnější, ale také zajímavější pro diváky. Nakonec to ale podmínky na Labi nedovolily. Rychlost průtoku vody korytem je totiž příliš vysoká a tak by podmínky při plavání nebyly regulérní. A teplota vody je pět stupňů Celsia"

Mezi otužilci byly i známé legendy a dva pokořitelé kanálu La Manche - Petr Mihola z Brna a Richard Haan z Prahy.

"O tom druhém jsem zjistil, že je to civilním povoláním sólista státní opery Praha a zpívá i v Národním divadle. Další zajímavostí je, že Richardu Haanovi je v současné době 58 let. Kanál La Manche přitom překonal v roce 2005 a to mu už bylo celých 56 roků. Rázem se tak stal nejstarším Čechem, kterému se legendární kanál podařilo přeplavat. Dalším velmi zajímavým otužilcem je nejstarší účastník celé akce, kterému je neuvěřitelných 94 roků. Je to Ladislav Nicek z Olomouce, který je legendou mezi otužilci. Plave totiž ve studené vodě už celých 58 sezón. Další zajímavostí je i to, že tento pán prodělal nedávno rakovinu tlustého střeva a měl dokonce i metastázy v krvi. Podle lékařů přežil právě proto, že se otužuje a měl velmi silnou imunitu."

 

Z ledového Labe se můžeme rázem ocitnout na Africké planině. A nemusíme přitom uletět stovky kilometrů. Projekt s názvem Africká planina vzniká v Zoo Liberec. Jedná se o propojení výběhu afrických zvířat, které tak budou žít v přirozenějším společenství, říká ředitel zoo David Nejedlo.

"Vždycky je to umělé prostředí vytvořené v zoologické zahradě, vždycky je to na omezeném prostoru, ale ten prostor je větší, než je v tuto chvíli. V takových výbězích se chová více druhů, takže tam dochází i k interakcím mezi jednotlivými druhy."

V tomto prostředí bude sice těžší odchovat mláďata jednotlivých druhů, ale i to se dá vyřešit. Zvířata nepřijdou o svá zázemí, kde budou moci rodit nebo kde mohou být v případě nutnosti oddělená. Africká planina by měla částečně vyřešit i jeden velký problém zoologických zahrad a to zpohodlnění zvířat, připomíná zoolog Luboš Melichar.

"Žijí ve velkém fyzickém pohodlí, jestli to tak můžu říct. To znamená, že mají dostatek potravy, mají málo impulsů a leckdy mají i málo pohybu. Proto i vytvoření takové určité "nepohody", kdy jsou na prostoru, který je větší, umožňuje větší pohyb a objevují se tam i jiné druhy zvířat, tak je to pro jejich vývoj i život přirozenější."

V novém výběhu najdou svůj domov například zebry, buvolci, antilopy. Zoo v Liberci by se však zřejmě vzdala chovu velbloudů, kteří pochází z Asie a do nové expozice se tematicky nehodí.

 

Ježek ušatý, foto: I. V. Korneev, Leningradská ZooJežek ušatý, foto: I. V. Korneev, Leningradská Zoo Zvířata se mohou stát i televizními hvězdami. Děti milují například vydří mládě Vydrýska. Před televizními kamerami teď žijí další zvířátka - ježci z jihlavské zoo. Původně měli v krátkých pohádkách vystupovat ježci, které potkáváme běžně v přírodě, ale evropští ježci se jako filmové hvězdy moc neosvědčili, říká jihlavský zoolog Aleš Toman.

"My jsme z naší zoologické zahrady nabídli ježky ušaté, což je druh ježka, který žije v severní Africe a ve střední Asii. Oproti našim ježkům má tento druh větší uši a protáhlejší čumák. Navíc legračně běhá. A tak autor večerníčků Václav Chaloupka přišel s nápadem, že spojí osudy toho ježka ušatého afrického s evropskými ježky. Africký ježek se dostane takovým záhadným způsobem, který nechci prozrazovat dopředu, sem do Evropy. Tady se potká se svým příbuzným ježkem evropským. Navzájem ta zvířátka pohádkově komunikují a sdělují si zkušenosti o tom, jak se žije v Africe, jak v Evropě. Jací jsou nepřátelé, co se jí a podobně."

První záběry se natáčely v Egyptě. Večerníček s ježky poběží v České televizi příští Vánoce. V těchto chvílích s nimi Václav Chaloupka ještě natáčí a v plánu jsou už další večerníčky se živými zvířaty.

 

Křídlatka, foto: Gav, Creative Commons 3.0Křídlatka, foto: Gav, Creative Commons 3.0 Víte, co je křídlatka? Asi většinu lidí napadne nějaký druh mouchy. Ale omyl, nepokračujeme v povídání o zvířátkách. Křídlatka je totiž velmi agresivní druh plevele. U nás může vyrůst až do 4 metrů a jeho listy jsou až 25 centimetrů dlouhé. K vytvoření nové rostliny postačí pouze pětigramový úlomek oddenku. Moravskoslezský kraj křídlatku likviduje už půl roku. Rostlina v povodí Morávky zabírá asi 350 hektarů a vytlačuje původní porost. Zároveň zvyšuje náchylnost půdy k erozi. Chemickým postřikem i vytrháváním už se křídlatku podařilo zničit na více než 100 hektarech. Za podrobnostmi se pídil Michal Svatoš.

Unikátní projekt na odstranění křídlatky přijde na 28 milionů korun. Dvaceti miliony přispěje Evropská unie. Kraj a jeho partneři poskytnou zbývajících 8 milionů, upřesnil náměstek moravskoslezského hejtmana Pavol Lukša.

"Ta ojedinělost projektu vyplývá z toho, že se o něj ucházelo na 700 uchazečů ze všech členských států EU a my jsme na tento projekt dosáhli jako jediní v ČR. Chceme zachránit stanoviště v okolí povodí Moravky, které byly vymezené projektem NATURA."

Po půl roce likvidace se podařilo od křídlatky vyčistit více než třetinu sledovaného území v povodí Morávky. V období zimy se bude suchá biomasa uklízet nebo na místě spalovat. Jak ale upozornil vedoucí krajského odboru životního prostředí Tomáš Kotyza, pracovní čety se ještě na vymýcené plochy budu vracet.

"Aby byly zásahy proti křídlatce efektivní, musí být opakované. To je podmínka. Proto je projekt naplánován jako čtyřletý. Předpokládáme, že veškeré projektové území projdou pracovní čety minimálně čtyřikrát a podle potřeby budou opakovat zásahy."

Pro Kotyzu je příjemným překvapením přístup vlastníků jednotlivých pozemků. Zatím nenastal ani jeden případ, že by se likvidační čety nemohly dostat tam, kam chtějí.

"Naopak lidé chodí a říkají: ještě já mám křídlatku za plotem, přijďte ke mě a přijďte ke mě co nejdříve. Co se týče pozemků, které jsou ve vlastnictví právnických osob, tak jsou většinou tyto právnické osoby partnery projektu a tam problémy nemohou nastat."

Kvůli chemickému postřiku se samozřejmě monitoruje okolní voda i půda. Zatím se nezjistily žádné koncentrace škodlivých látek. Potvrdil se tak předpoklad, že chemický zásah se v rozumné míře dá použít. Podle místních starostů by mohl projekt výrazně prospět celému regionu. Plevel totiž obtěžuje nejen místní obyvatele, ale i četné turisty. Starostka Vyšních Lhot na Frýdeckomístecku Dana Vlčková přiznala, že radnice i samotní obyvatelé už s křídlatkou svedli řadu bojů. Pokaždé ale marně.

"Mechanickou likvidací to stabilně kosíme pořád dokolečka. Snažili jsme se to i vypalovat, ale z celého pozemku zůstane velké ohniště a jediné, co vyroste za 14 dní jsou nové výhonky křídlatky."

Projekt likvidace křídlatky, která místy dosahuje až 3,5 metru, bude pokračovat až do roku 2010.

 

Jiné starosti mají ve Valašském království. Sice je to fiktivní země, ale přesto o ní rozhodoval soud v Ostravě. Ten zamítl všechny žaloby herce Bolka Polívky, které podal na společnost Valašské království. U soudu proti sobě stanuli známý bavič na straně jedné a šikovný podnikatel v cestovním ruchu Tomáš Harabiš na straně druhé. Mimochodem království má svou měnu - jurovalšáry, vydává i pasy, kterých se ročně prodá i 10 tisíc kusů. Bolek Polívka žádal, aby soud zrušil ochrannou známku Valašské království. Jak řekl, nápad s valašským králem patří jemu. Právník Jindřich Vítek říká, že Valašské království parazituje na jméně známého herce.

"Je potřeba se zamyslet nad tím, co si kdo vybaví první, když se řekne Valašský král nebo Valašské království. Podle mého názoru a názoru naší strany je to Boleslav Polívka."

Tomáš Harabiš oponuje.

"Parazitovali oni na nás, ne my na nich. Nelze aby si někdo, ať je to Bolek Polívka nebo kdokoliv jiný, začal přivlastňovat práva k dílu, které má dneska ohromnou cenu. Samozřejmě jde hlavně o peníze."

A co říká soudkyně Anna Řeháková?

"Mediálně známá osoba Boleslava Polívky nepochybně tomu projektu prospěla. Není však toto pro úspěch projektu jediné. Za projektem je spousta drobné mravenčí práce podnikatele Harabiše a žalované společnosti Valašské království."

Ten neskrýval po rozsudku radost.

"Jsme rádi, že soud uznal opravdu, že Valašské království je desetiletá práce týmu lidí. Jsme ogaři z hor valašských a jen tak se nenecháme."

Právník Bolka Polívky nevyloučil, že spor budou řešit soudy vyšší instance. A tak se možná soudní spor o království, které vzniklo z recese, bude ještě táhnout. Snad to jeho obyvatelům nevezme svérázný smysl pro humor. O tom svědčí například jejich meteorologický recept - k poznání počasí jim stačí tkanička od bot. Když vrhá stín, svítí slunce, když nevrhá nic, je zataženo, když je mokrá, prší a když uletěla, to už přišel tajfun. A kdo je teď vlastně valašským králem? Bolek Polívka za něj považuje stále sebe, Tomáš Harabiš chce uspořádat soutěžní klání o tuto roli. Prozatím vede Valašské království žena - známá folklorní zpěvačka Jarmila Šuláková v roli královny matky.

 

S Vánoci, které už klepou na dveře, je neodmyslitelně spojen bramborový salát. Je jedno, zda k němu máte kapra, jinou rybu či vepřový řízek. Ale bramborový salát chybět nesmí. Přestože jeho původ není český, nepohrdnou jím labužníci ani šéfkuchaři. Původně si však Češi u štědrovečerní tabule pochutnávali na krupicové kaši s medem. Pokrm zvaný Ježíškova krupička však dnes moderní domácnosti neláká. A za jídlem se teď vypravíme i my a to na Liberecko, kde startuje soutěž Vaří celý Liberec. Kulinářské měření sil má lidi hlavně pobavit, řekl patron soutěže primátor Jiří Kittner, a také seznámit s téměř zapomenutými recepty.

"Já doufám, že stejně tak, jak to nadchlo mě, tak to nadchne Liberečáky a skutečně už budeme po jejím skončení mít nějakou klasickou libereckou specialitu. Nebudou to jenom Liberecké párky, které jsou z Vratislavic a nikdo neví, jak vlastně chutnaly a vypadaly."

A jak by mělo soutěžní jídlo vypadat? Mělo by být z místních surovin. Organizátoři stojí také o recepty bývalých německých obyvatel někdejších Sudet.

"Jídlo tohoto kraje, ať už to bude nějaké kyselo i placky samozřejmě i maso se zde jedlo."

Lidé se mohou do soutěže přihlásit přes internet. Aby se na nikoho nezapomnělo, v poštovních schránkách teď také nachází formulář - přihlášku do soutěže. Úkolem soutěžících bude do půlky ledna navrhnout rodinný recept na menu složené z předkrmu, hlavního jídla a moučníku. Týmy musí mít minimálně tři členy a jejich kapitán musí bydlet v Liberci. Miloš Kasal vysvětlil, jak se budou recepty hodnotit.

"Odborná porota vyhodnotí devět semifinalistů, které my budeme prezentovat. Každý finálový tým jeden týden a hosté, kteří k nám chodí, to budou mít možnost to soutěžní jídlo ochutnat a budou moci hodnotit."

Kuchařské klání vyvrcholí 1. května velkým hapeningem v centru Liberce. Tři nejlepší týmy tam budou vyvářet své speciality a kolemjdoucím nabízet ochutnávky. Diváci soutěžní show pak zvolí Nejlepšího kuchaře pod Ještědem. Pokud se bude soutěž lidem líbit, možná se bude příští rok soutěžit o nejzajímavější nápoj.

22-12-2007