12-04-2008

Počasí láká k procházkám, třeba k lázeňským pohárkem na kolonádě. Možná nevíte, že pohárky jsou typicky českou záležitostí. Lázně mají i v Jeseníku, tam však řeší problém, zda vytvořit v lese bez zásahovou zónu. Víte, co se skrývá za slovy "Padíky pro Alíky" - sbírka padesátníků pro výběh aligátorů a vyhlásili ji v ústecké zoo. Pozveme vás i na brněnskou hvězdárnu, kde chystají soutěž vodních raket. Létající křídlo vznikne i v Karviné. Alespoň takový tvar by mělo mít nové letní kino. To Jistebníku na Novojičínsku se těší na příznivce strojírenství - má tu vzniknout nové muzeum. A na závěr se nám zatočí hlava. Vypravíme se totiž na známou českokrumlovskou Točnu nebo-li otáčivé hlediště ve zdejším zámeckém parku. Letošní padesátileté jubileum jedinečného divadelního fenoménu oslaví promyšlenou dramaturgií.

Jaro už je v plném proudu a láká k procházkám. Třeba po lázeňských kolonádách s tradičním pohárkem v ruce. Plochý pohárek s dutým ouškem na pití léčivých minerálních vod je typicky českou záležitostí. Na to přišla Jana Vinšová, jedna z pořadatelů výstavy designu z někdejšího Rakouska-Uherska.

"Protože se lázeňství a wellness hotely těší jakési renesanci a to ve všech čtyřech zemích, tak jsme si mysleli, že by lázeňské pohárky mohly být příjemné zakončení výstavy. Když jsme začali hledat věci pro tuto část výstavy, tak jsme čekali, že seženeme pohárek lehce ze všech zemí. Ale přišli jsme na to, že v Maďarsku, v Rakousku nebyl vůbec k sehnání, protože tam je lázeňství o koupelích o masážích, než o pití minerální vody. Já si myslím, že k většině lidí se to tam vůbec nedostalo. Přiklekávání k pramenům a procházení po kolonádě s minerální vodou, to tam není."

První lázeňské koflíky z kameniny a později z porcelánu se objevují už od 30. let 17. století. Nejdříve to byly obyčejné hrnky, případně bucláčky cibulovitého tvaru. Protože se však lázeňský host musel s pohárkem procházet po kolonádě, mohlo docházet ke společenským nehodám. Proto byl lázeňský pohárek na konci 19. století opatřen typickým dutým ouškem, které slouží k pití léčivé vody.

"Lázeňský pohárek, tak jak je, má svůj smysl, protože ta voda napadá zubní sklovinu. Díky tomu lázeňskému pohárku a tomu jak je uzpůsoben, se ta voda nedostane tolik na zubní sklovinu a zuby tolik nepoškozuje."

Ploché lázeňské pohárky se objevují až po roce 1900. Jejich desing začíná být elegantní, jsou praktické a skladné. Při procházce se dají ukrýt do kapsy nebo kabelky. Později se stávají poměrně luxusním uměleckým předmětem se spoustou zdobných detailů. Pacientům tak sloužily nejen jako léčebná pomůcka, ale i jako suvenýr z lázní. Lázeňské pohárky dostávají i dnes stále nové tvary. Například lázeňská společnost Imperial v Karlových Varech představila revoluční lázeňský pohárek. Jméno i tvar mu propůjčila květina kala. a uvnitř pohárku je kalibrace naznačující předepisované dávky minerálky. Záštitu nad pohárkem Kala převzala manželka prezidenta Livia Klausová.

 

S lázeňským pohárkem se můžete procházet například v lázních Jeseník. Lesníci a ochranáři přírody tady však mají jiné starosti. Údolí Bílé Opavy by se totiž mohlo stát prvním místem v Česku, kde je v bez zásahové zóně smrkový les. Bude tak na Pradědu prales jako na Boubíně? Horské smrčiny zaujímají v Jeseníkách asi 8 tisíc hektarů, přičemž většina z nich roste v přírodních rezervacích. Ochránci přírody jsou pro vytvoření bezzásahových zón, kam by nikdo nesměl a smrky by tu rostli doslova "jako dříví v lese." Vznikla by tak jakási divočina, řekl pro Český rozhlas vedoucí správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky Jan Halfar.

"Smrky tu jsou určitě zachovalé, ale určitě se ve většině z nich nějakým způsobem zasahuje minimálně proti kůrovci a smyslem našeho uvažování je, abychom tu přírodu někde ponechali skutečně samu sobě, abychom zde ponechali přírodní procesy a měli jsme možnost se od přírody učit a ne ji neustále ovlivňovat lidskými zásahy."

Lesníci se ale bojí, že by se v bez zásahových zónách mimořádně dobře dařilo kůrovci a ten by pak mohl napadnout další stromy. A dopad na stabilitu okolních porostů je zásadní zdůraznil lesní správce v Loučné nad Desnou Tomáš Pospíšil.

"Bylo by to opravdu první bez zásahové území ve smrčinách, což je v podstatě nejzranitelnější z hlediska ochrany lesa a porosty, které tady máme v Jeseníkách, tak z větší části nejsou původní a ohrožení kůrovci je tam obrovské. To znamená, pokud nezachováme tyhle původní porosty a genofond jesenického smrku, tak to způsobí daleko větší škody, než to, že bychom tam zasahovali byť proti kůrovcům jenom."

Lesníci poukazují na zkušenosti ze Šumavy, kde se podobný experiment příliš nezdařil. Vedl ke kůrovcové kalamitě a nyní tam mají tisíce hektarů mrtvého lesa.

 

V ústecké zoologické zahradě odstartovala sbírka s názvem Padíky pro alíky. Za tímhle názvem se skrývá splnění dlouholetého plánu na vybudování výběhu pro aligátory, které teď pracovníci ústecké zoo musí složitě přepravovat ze zimního do letního výběhu. U zahájení sbírky byla Ivana Solničková.

Aligátoří samoc Libor a samička Eliška se stěhují ze zimoviště za teplem a naopak z tepla do zimního výběhu dvakrát ročně. Jejich přesun dá vzhledem k jejich váze zabrat šesti silným ošetřovatelům. To by se mohlo změnit, tedy pokud budou návštěvníci ústecké zoo štědří. Proč se sbírají právě padesátníky, upřesnila organizátorka Věrka Vrabcová.

"My jsme se na základě informace, že v letošním srpnu končí platnost padesátihaléřových mincí, navázat na úspěšnou akci 'Slůně za všechny drobné' a vyhlásit soutěž ve sběru padesátihaléřových mincí."

Zmíněná akce Slůně za všechny drobné se setkala s velkým ohlasem. Jaké mince se tehdy sbíraly, upřesnil Roman Nešetřil z ústecké zoo.

"Probíhala v roce 2003, kdy končila platnost deseti a dvacetihaléřových mincí a výtěžek byl věnován na chov slonů v ústecké zoologické zahradě. V té době se nám podařilo získat více než jednu tunu drobných mincí, což představovalo takřka 230 tisíc korun."

Neměli jste problémy v bance?

"Oni nám vyhradili jednu přepážku na celý den a pracovnice té přepážky celý den počítala ty drobné mince."

Jak úspěšná bude tato sbírka?

"Doufám, že se nám podaří vybrat alespoň tři čtvrtě milionu korun."

A první dárci na sebe nenechali dlouho čekat. Zajímalo mě, proč se návštěvníci zoo rozhodli akci podpořit a jak dlouho padesátníky sbírali.

"Tu pomoc si určitě zaslouží a padesátníky to nikoho nevytrhne a když už končí platnost, tak alespoň budou užitečné. - Padesátníky sháníme od Vánoc, hlavně moje děti. Když jsme se to dozvěděli, tak jsme sem zašli."

Drobné mince se nevhazují do malé kasičky, ale do speciálně upravené bedny. Její rozměry opět prozradila organizátorka sbírky Věra Vrabcová.

"Kasička je umístěna v pavilonu šelem, je prosklená, ozdobená fotografiemi našich aligátorů a rozměry kasičky jsou 1,4 na 1,4 metrů a výška 1,2."

Akce skončí 28. září, tedy v den, kdy na sv. Václava chystá ústecká zoo Den rekordů. V rámci této akce se chystá i pokus renomovaného českého siláka o přetažení lanem s jednou z ústeckých slonic.

 

Teď vás pozvu na jednu zajímavou soutěž. Budou při ní létat rakety. Nečekejte ale odpočítávání, složitou technickou kontrolu a plameny. Tyhle rakety totiž létají na vodu. Soutěž pořádá brněnská hvězdárna Mikuláše Koperníka. Nápad se zrodil před lety, když odborníci na brněnské hvězdárně pořádali tzv. fyzikální cirkus. Demonstrovali zajímavé fyzikální experimenty a rozhodli se uspořádat soutěž konstruktérů raket, které budou mít místo paliva vodu a stlačený vzduch. Princip vysvětluje v rozhovoru pro Český rozhlas jeden z organizátorů soutěže Jiří Dušek.

"Ve světě existují běžně soutěže ve startu vodních raket a myslím, že světový rekord je asi půl kilometru. Celý princip je postaven na tom, že se postaví maketa rakety z běžné obyčejné komerčně prodávané pet lahve o obsahu maximálně 2 litry, natlakují do ní kapalinu, tedy obyčejnou vodu a pak raketu vypustí. Soutěž spočívá v tom, že během deseti minut musí soutěžící družstvo odpálit raketu dvakrát a raketa se musí co nejdéle udržet ve vzduchu."

Někdo vymyslí raketu co nejlehčí a na křídlech pozvolna slétá k zemi, jiná družstva k raketě přidělají padáček. Taková raketa vydrží ve vzduchu létat opravdu dlouho. Loňský rekord je 19,5 sekundy.

"Bylo to s padáčkem a ještě to měli tak vykoumané, že padáček vysunuli na povel. K té raketě měli přidělaný silonový vlasec a měli to jako rybářský prut. Nějak s tím švihli a skutečně se vysunul padáček a fungovalo to. Bylo to zajímavé."

Po zkušenostech z minulého ročníku je jasné, že o dramatické situace nebude nouze! Nejnapínavější budou určitě starty raket, které budou probíhat přímo pod širým nebem. Ne každý start se ovšem povede vždy podle plánu a tak na soutěžící určitě čekají i havárie na startovací rampě a střemhlavé pády. Raketové palivo, vodu, dodává pořadatel. Startovací lampu, jejíž součástí musí být hustilka, si připravují soutěžící. Do paliva se přitom nesmí přidávat žádné cizorodé látky.

Letos přibude i další experiment. Jednoduché vozítko, které bude pohánět pastička na myš. Ta sklapne a vozítko se díky tomuto impulsu rozjede. Na hvězdárně budou soutěžit na rychlost. Povrch dráhy navíc bude simulovat planetu Mars.

"Aby to bylo těžší, tak pojedou po trati, kde bude jemný písek. Musí ujet vzdálenost asi 3,5 metru a bude se měřit čas. Vozítko, které to ujede nejrychleji, tak to vyhrává. Nemůže to letět vzduchem, musí to skutečně jet po tom písku, to je podmínka."

Podle Jiřího Duška si každý z účastníků odnese nějakou cenu. Ti nejlepší třeba předplatné do lanového centra nebo i let horkovzdušným balónem. A kdy vše vypukne? Kosmodrom se z Brna stane 26. dubna. Za hezkého počasí bude probíhat pozorování Slunce a planety Venuše. Nebudou chybět netradiční fyzikální experimenty v podání skupiny ÚDIF neboli (Úžasné divadlo fyziky).

 

Ilustrační fotoIlustrační foto Severomoravská Karviná by se mohla už brzy chlubit architektonickým unikátem - létajícím křídlem. Takový tvar by totiž mělo mít nové zastřešené letní kino. Celý amfiteátr čeká náročná oprava za 30 milionů korun. Je zastaralý a pro město je spíše ostudou. Podrobnosti má Andrea Čánová.

Pozvat umělce do letního amfiteátru v Karviné bylo v poslední době spíše adrenalinovým sportem a často to končilo ostudou. Účinkující se neměli kde převléknout, šatny byly malé a sociální zařízení nevyhovující.

"Samozřejmě nám to nebylo moc příjemné. Když přijely větší soubory, tak musely vzít za vděk místnostmi, které sloužily pro jiné účely, třeba pro uklízečky nebo kuchyňku. Dokonce si pamatuji období, kdy se nám mladé mažoretky převlékaly na schodech,"

říká Vladimíra Gajdačová, ředitelka kulturního domu. A protože i v Karviné žijí poetické duše, které milují atmosféru letního kina, rozhodli se radní areál zachránit. Jak by vše mělo vypadat už plánuje architekt Roman Mach. Chce kino zastřešit a proto mu říká létající křídlo. Konstrukce bude železobetonová, lemovaná drátěnými koši, které vyplní kámen.

"Má to výborné vlastnosti v tom, že je to akusticky pohltivé, je to anti vandal úprava - nemá to rádo grafiti, špatně se na to stříká, špatně se po tom leze."

Karvinští se na upravené kino těší.

"Já bydlím hned vedle, to bych se přišel podívat. - Když by byl pěkný film určitě bych přišel. Já jsem tam někdy chodil, deky jsme si brali vždycky pod zadek, ale to už je moc dlouho."

Teď potkávám paní učitelku s dětmi na procházce v zámeckém parku: Dobrý den, radnice chce za velké peníze opravit kino, aby tam byly i různé akce. Co na to říkáte?

"Určitě to bude fajn, protože tady chodíme i s dětmi, rádi se podíváme i dopoledne na nějaké představení. Byli jsme tu na koncertě, na Den horníků."

S náměstkem primátora Petrem Jurasem teď mířím na nezvyklou inspekci. Jdeme se podívat, jak vypadá letní kino v zimě. Kdy jste byl naposledy v letním kině v zimě?

"Nikdy, díky vám poprvé."

Vše, co tu vidíme, ty lavice a sedačky by měly zmizet?

"Měly by být nahrazeny novými, lépe tvarovanými pro posez, akusticky lépe vyřešeno, prostě úplně jinak."

 

Do Karviné možná budou jezdit milovníci umění z širokého okolí. To do Jistebníku na Novojičínsku by se zase mohli sjíždět příznivci strojírenství. V budově bývalé školy má totiž vzniknout Muzeum strojírenství. Na jeho přípravě se podílí i společnost Vítkovice, která školu od obce odkoupila za 3,5 milionu korun. Mluvčí vítkovického holdingu Eva Kyjonková potvrdila, že firma chce budovu využít na uchování a propagaci strojírenské tradice v regionu a také na podporu odborné přípravy pro strojírenské obory na středních školách.

"Mladí zkušení lidé, kteří mají zájem o technické obory, nebudou na trhu práce do té doby, dokud nebudou mít dojem, že strojírenství je prestižní obor. Takže to je ten důvod. To nebude jen klasické statické muzeum starých exponátů, ale mělo by motivovat mladé k nějakému vztahu k technice, takže předpokládáme, že tam budou i zajímavé mechanické věci. Ale ten projekt skutečně teprve vzniká."

Starosta Jistebníku Josef Voral věří, že strojírenské muzeum bude po otevření znamenat zvýšení turistického ruchu v obci.

"Něco takového tady v okolí nikde není - muzeum strojírenství prolnuto uměním z našeho regionu, to by opravdu bylo pořádné lákadlo pro turisty. Mělo by to význam i pro zaměstnanost, protože budova bude potřebovat svoji údržbu, obsluhu, tady by se určitě našli schopní lidé, kteří by tam mohli pracovat."

A co na to lidé v Jistebníku? Některým se nápad s muzeum líbí. Podpořilo by turistický ruch a Jistebník by se zviditelnil. Najdou se však i hlasy proti muzeu. Podle některých obyvatel je dost z ruky. Jistebník si dal i několik podmínek. Jednou z nich je podle starosty Josefa Vorala i zachování hodin na věži školy.

"Lidi si podle nich nastavují čas, vstávají do práce. Ty kdyby nebyly, tak je to jako kdyby tady v Jistebníku něco nefungovalo, něco bylo špatně. Ty hodiny jsme chtěli, aby byly zachovány a máme to taky ošetřeno."

 

Jihočeské divadlo už zahájilo předprodej vstupenek na otáčivé hlediště v Českém Krumlově. Po letech sporů o tom, jestli má unikátní přírodní divadlo zůstat v Českokrumlovské zámecké zahradě zapsané na seznamu UNESCO, se teď situace trochu uklidnila. Točna zůstane v nynější podobě a na místě až do roku 2010 a tak letošní padesátileté jubileum jedinečného divadelního fenoménu oslaví promyšlenou dramaturgií. Zajímala se o ni Pavla Kuchtová.

Činoherní, operní a loutkoherecké produkce začnou v zámeckém parku letos už 6. června a skončí poslední prázdninový den. Mezi diváky je už teď zájem o evergreen Tři mušketýři i o komedii Sluha dvou pánů, kterou v loňském roce nastudoval režisér Jiří Menzel. Letní festival začne novou výpravnou podívanou Robin Hood v režii šéfa činohry Martina Glázra.

"My věříme, že bude dobrodružný, že bude vtipný, že bude zároveň mnohem dramatičtější, než ty předchozí inscenace, takže chystáme i drastické scény, bude v žilách tuhnout krev. Bude hrát celý činoherní soubor včetně dvou hostů. Bude tam velký kompars, profesionální šermíři, aby ty bojové scény měly šťávu a grády, takže to bude velká podívaná."

Velkým lákadlem je letos také opera. Celkem třikrát zazní v českokrumlovské zámecké zahradě Dvořákova Rusalka s Evou Urbanovou v titulní roli a šest krát nově připravená Verdiho opera Síla osudu s dirigentem a solisty z newyorské metropolitní opery. šéf opery Jihočeského divadla Miloslav Veselý k tomu říká:

"Tato inscenace bude pro nás přelomová. Poprvé nebude orchestr v belárii, chceme ho mít přímo v centru dění, v parku a svým způsobem bude nějak zakomponovaný do hracího prostoru."

Verdiho Síla osudu se 18. července zároveň stane zahajovacím koncertem mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov 2008. K letošním padesátinám krumlovské točny si tak Jihočeské divadlo důstojný dárek. Zároveň podle ředitele divadla Jiřího Šestáka posouvá svou laťku o notný kus výš.

"Budeme-li mít dost sil, času i finančních prostředků, tak se nám věřím podaří během několika let ten špendlík zapíchnout tak, aby byl viditelný z Evropy."

Pokud otáčivé hlediště v českokrumlovské zahradě zůstane zachováno i v dalších letech, chce se postupně úrovní svých produkcí vyrovnat předním evropským plenérovým scénám švýcarskému Bregenzu či italské Veroně.

12-04-2008