02-08-2008

Protože je léto, bude i naše putování letní. Na kole se vydáme po Moravské vinné stezce a do muzea Vinařství v Hustopečích. Přesuneme se na Šumavu - tady připravili nevšední projekt - výstavu Šumavou Karla Klostermanna. V přírodě zůstaneme a budeme kroužkovat čápy. To divoká prasata už lidem takovou radost nedělají. Na Děčínsku z nich mají strach. Třeba by čuníky zahnal ponocný. Ten totiž začal chodit v ulicích Znojma. Pak vystoupáme až na vrchol vysílače a hotelu Ještěd. O jeho koupi budou liberečtí krajští zastupitelé rozhodovat v září. A závěr bude patřit křehké kráse skla na kolonádě v Karlových Varech.

'Pět evropských destinací, které nezruinují váš rozpočet', tak zní v překladu titulek článku v USA Today, který láká americké turisty k návštěvě jižní Moravy. Jihomoravská vinařská oblast je zde přirovnávána k francouzské Provence. Jižní Morava se ocitla ve společnosti rumunské Transylvánie, Bulharska, tureckého Tyrkysového pobřeží a Berlína. Největšími devizami jižní Moravy jsou podle deníku levné ubytování v přátelské atmosféře, malebná krajina s hustou sítí cyklostezek, historická městečka a vinné sklípky. Za největší atrakce autoři označili Národní vinařské centrum ve Valticích, město Znojmo a poněkud stranou ležící Telč.

A po Moravské vinné stezce se na kole vypravíme i my. Cyklotrasy tu měří 1200 kilometrů a pokud se chcete dozvědět o vínu skutečně hodně, pak se nabízí návštěva Vinařského muzea v Hustopečích. Ty byly v 18. století největší vinohradnickou obcí na Moravě. Prvenství si udržely až do roku 1900, kdy se v jejich katastru nacházelo 578 hektarů vinic. Pod jedním z domů na náměstí je sklep starý více než 400 let. Kromě vína tu najdete i další zajímavosti - třeba historické vinařské stroje. A co víc, podívat se tu můžete i na kus skutečného vinohradu a dokonce na něm i pracovat, říká zdejší šéf Radek Sedláček.

"Spousta lidí sem dojede a dá se říct, že vinici vidí poprvé. Řada lidí se ptá a já vysvětluji, jak se to přesně stříhá, jak se to vyvazuje, kolik oček se nechává. Je to pro ně zajímavé a exotické, protože vinici třeba viděli z dálky nebo na obrázku, ale neviděli to přímo. Mohou si zkusit, co to je práce na vinici."

Vinařům však podle Radka Sedláčka pár let trvalo, než pochopili, že cykloturistika pro ně může být zdrojem zajímavých příjmů. V jejich počátcích často výletníci naráželi i na uzavřené sklepy. Postupně se vše lepší a turisté poznají, kde se na ně těší. Tato zařízení totiž dostávají od nadace Partnerství ochrannou známku a logo s usmívajícím se kolem v zeleném poli a s názvem 'cyklisté vítáni'. Už jich bylo rozdáno více než tisíc. A jak jde vůbec dohromady návštěva sklípku, ochutnávka vína a jízda na kole? Nejezdí pak po Vinařské stezce cyklisté cik cak?

"Stavují se tady, posedí, ochladí se. Když je degustace, tak si i koštnou, samozřejmě v míře, aby mohli potom jet. Zákon to moc nepovoluje, ale když jdou pak na oběd, tak to není tak strašné, když jenom tak líznou ty vzorečky."

Muzeum nabízí zajímavé věci i místním vinařům. Třeba staré stroje.

"Podařilo se nám sehnat staré věci, což jsme velice rádi. Dneska už je to veliký problém. Do Rakouska se odvezla spousta věcí, než jsme se tím u nás začali zabývat. Takže jsem sehnali starou káď, mlýnky ruční, je tu putna, která se nosí na zádech. Já jako malý kluk jsem ji ještě zažil, když se sbíralo. I pro ty modernější vinaře je to zajímavost."

Cyklistiku tu navíc můžete kombinovat i s jiným druhem dopravy. Například část trasy absolvovat na lodích, které jsou dnes mnohde uzpůsobené právě i na převážení kol. Třeba na Baťově kanále, na řece Moravě v Hodoníně a nebo na Dyji.

 

Letošní rok spisovatele Karla Klostermanna se stal příležitostí k nevšedního projektu. V Muzeu Šumavy v Kašperských Horách mohou lidé během turistické sezony navštívit rozsáhlou výstavu Šumavou Karla Klostermanna. Jedná se o výstavu unikátních fotografií Šumavy z let 1880 až 1915. Výstava je doplněna i památkami na spisovatele. Jsou tu první vydání Kostermannových knih, originály rukopisů i korespondence. Šumavu uvedl do české literatury na přelomu 19. a 20. století. Přiblížil zdejší drsné přírodní podmínky i život obyvatel.

"Budou tam samozřejmě fantastické věci, co se týče artefaktů ze života Karla Klostermanna: jeho pracovna, originál stůl, brýle, lampa, prostě věci se kterými pracoval. Budou tam takové zajímavosti jako třeba diplomy za turistickou činnost, za ochranu zvířat a tak dál, což třeba málo lidí ví. A další součástí výstavy bude asi 70 fotografií z let 1875 až 1914 ve formátu A3 v perfektním tisku,"

řekl před zahájením výstavy její spoluautor, publicista Zdeněk Roučka. V průběhu vernisáže proběhl i křest nové Roučkovy výpravné publikace - ŠUMAVOU KARLA KLOSTERMANNA - Obrazy 1875-1914. Dílo tak uzavřelo trilogii Zdeňka Roučky. Předcházely jí knihy Tenkrát na Šumavě a Předválečnou Šumavou, které měly u čtenářů velký ohlas. V poslední knize se nacházejí nejstarší fotografie, které byly v tomto kraji kdy nafoceny.

"Práce trvala přes dva roky. Bylo to neuvěřitelné dobrodružství, bádání po všech možných archivech, muzeích a tak dále. Ty fotografie jsou neuvěřitelně staré - 120 až 130 let. Jejich technická kvalita je někdy skutečně na hraně. Ale díky zázrakům, kterým se dnes říká počítač a veškerá další technika, tak ty knížky jsou ve fantastické kvalitě. Navíc se mi ještě povedlo do popisek dostat citáty z nejrůznějších knížek nebo ze starých průvodců z konce 19. století nebo z odborných knih ve staročeštině, působí to až neuvěřitelným dojmem a myslím si, že to lidi ocení."

Byl to právě Klostermann, kdo u české veřejnosti velkou měrou probudil turistický zájem o tento zapomenutý horský kraj. Přicházeli sem také první fotografové, kteří zachytili obraz Šumavy z doby monarchie. V souboru portrétních fotografií jsou i snímky významných osobností, které ovlivňovaly tehdejší život, jako byli například majitelé Šumavy knížata ze Schwarzenbergu nebo vlastníci sklářských hutí. 250 vybraných originálních snímků nebylo většinou nikdy publikováno. Zaznamenávají tváře horalů, sklářů, ale i loveckou zábavu tehdejší šlechty.

 

A v přírodě ještě zůstaneme. Zamíříme však o pořádný kus dál - na Vsetínsko. Tady kroužkovali ochránci z Valašského Meziříčí mláďata čápů bílých. Po návratu těchto opeřenců začal ekologům měsíc plný výjezdů s vysokozdvižnou plošinou a složitého překonávání překážek při cestách ke hnízdům. Jedno takové je na střeše v průmyslovém areálu u Vsetína. Vypravil se tam Roman Verner.

My jsme teď vystoupali k umělé podložce v průmyslovém areálu Bobrky s ornitologem Miroslavem Dvorským. Jak je tu už dlouho postavené?

"Hnízdo je tu někdy od 90. let. Je na umělé podložce jako většina hnízd v okrese Vsetín. Čápi zde hnízdí pravidelně a každoročně je tu kroužkujeme."

Pojďme kroužkovat. Je to dost kaskadérský kousek, protože Mirek Dvorský se natahuje přímo z plošiny přes asi metr širokou mezeru, přitahuje si mládě k sobě a dává kroužek na nožičku.

"Je nutné kroužky perfektně dovřít. Protože, jak si všimnete, na hnízdech čápů bývají takové sisalové provázky, které by se do mezery kroužku mohly dostat a způsobit potom čápům nemalé problémy při odlétání z hnízda. Už se nám několikrát stalo, že jsme ten provázek našli zamotaný přímo do nožičky čápů. Jednou, je to asi dva roky, se stalo někde na Opavsku, že se do provázku zamotal dospělý i mladý a potom ten dospělý snesl toho mladého na provázku dolů z hnízda."

Ornitolog Miroslav Dvorský se věnuje kroužkování čápů už dlouho. Kolik letos zhruba navštívíte na Vsetínsku hnízd?

"Zpravidla to bývá kolem 25 hnízd. Nejenom na Vsetínsku, ale částečně i v okrese Přerov a Nový Jičín. Všechna hnízda, která objíždíme, jsme nějakým způsobem instalovali. Pomáhali jsme čápy chránit, protože si často staví své hnízdo na objektech, kde člověku vadí,"

uzavírá ornitolog Miroslav Dvorský.

 

U zvířátek ještě chvíli zůstaneme. Třeba taková malá pruhovaná divoká prasátka jsou roztomilá. Ale jen pokud nevyrostou. A když potom začínají chodit mezi lidi na okraj města, to už jde legrace stranou. Tyhle strarosti teď mají na Děčínsku. Za prasátky zůstávají polámané ploty a zničená úroda. Ale na očekávaný odstřel ze zbraní myslivců asi hned tak nedojde.

"Mysliveckým sdružením vydáváme rozhodnutí o navýšení odlovu černé zvěře, ale to není tak jednoduché, protože mezi paneláky se černá zvěř střílet nedá. My už jsme na to několikrát upozorňovali, aby lidé v panelácích prasata nekrmili,"

vysvětluje pro Český rozhlas Simona Koťková, která se na odboru životního prostředí děčínského magistrátu stará právě o agendu myslivosti. Prasata se totiž za potravou stahují do některých panelových sídlišť i zahrádek. A zdá se, že spoušti hned tak konec nebude. Ani když se majitelé zahrádek snaží a staví pevnější a pevnější ploty, říká jednatel okresního spolku myslivců Čestmír Vondráček.

"To by musel být bytelný plot, protože oni to nepovažují za překážku. Pokud tam je něco dobrého, tak si s tím dovedou poradit. Dokonce i moje dcera měla problémy s divočákem, protože se vyskytli za plotem jejich domu. Má sice pejska loveckého, ovšem je to takový dobrák. Kdyby po nich vyjel, protože to byly bachyně se selaty, tak je nebezpečí, že by ho mohly i poranit."

Šéf okresní organizace myslivců a tajemník městského úřadu v České Kamenici Lubomír Tůma dodává:

"V noci rozbili králíkárnu, roztrhali pletivo, sežrali co našli, králíky a asi osm kachňat a ta bachyně se snažila dostat přes kapotu auta do kurníku, kde byly slepice. To jsou věci, které tu občany zneklidňují, mají strach. A snaží se sehnat pomoc, kde to jde. Bohužel, nedá se s tím nic jiného dělat."

 

Třeba by divoké čuníky vyplašil ponocný. Tahle postava z Ladových obrázků totiž nastoupila do služeb města Znojma. Miroslav Kubák z Mašovic hraje dechovku a teď ještě troubí ve Znojmě na roh a k tomu říká známou formulku, jak se dozvíte od Hany Ondryášové.

"Odbyla 12. hodina, chval každý dům Hospodina, ať nás chrání ve dne v noci městu Znojmu ku pomoci."

Muž s rohem, lucernou a nezvyklou pracovní dobou ani tak nemá město obeznamovat s aktuálním časem, jako dodat Znojmu další kousek turistické atraktivity. Proto bude vyrážet do terénu, tedy na trasu Radniční věž - Masarykovo náměstí nejen pravidelně každý pátek a sobotu, ale také denně během větších akcí, například v době hudebního festivalu. Většina návštěvníků se možná nikdy nedozví malé tajemství města. Ponocný není jen jeden. V červeném kostýmu se budou střídat dva muži.

Podle prvních ohlasů kolemjdoucích, je ponocný mužem na svém místě. Chodíval Znojmem už za vlády Jana Lucemburského. Jaká byla původní pracovní náplň ponocného se dnes skoro neví. Ale třeba v malé středočeské vesničce Dlouhopolsko musel každý den třikrát zvonit, vykonávat dozor při divadle a zábavách. V létě pak musel ponocovat od jedenácti do dvou hodin a každou hodinu pískat.

 

Liberecký kraj s největší pravděpodobností koupí vysílač na Ještědu. Udělá to, aby zajistil jeho rekonstrukci. Více o tom ví Milan Brunclík.

"Horský hotel a vysílač na Ještědu patří akciové společnosti České radiokomunikace. Ještěd už rekonstrukci potřebuje, ale radiokomunikacím se na ni dosud nepodařilo získat peníze a vlastní do ní investovat nehodlá. Řádově půjde o desítky milionů korun. Radní Libereckého kraje schválili Ještěd koupit a rozhodnou o tom zastupitelé. Město Liberec o koupi zájem nemělo a krajští radní dali přednost koupi před možností vytvořit s radiokomunikacemi a městem obecně prospěšnou společnost, která by se o rekonstrukci postarala. Kraj totiž věří, že jako vlastník získá peníze z evropských fondů spíš. Kromě toho, že rekonstrukce je skutečně nutná, tak je to i předpoklad pro to, o co se Liberecký kraj snaží, a totiž aby se Ještěd mohl objevit na seznamu světového dědictví UNESCO."

Hotel JeštědHotel Ještěd Letos uplynulo od otevření horského hotelu a vysílače na Ještědu 35 let. A při této příležitosti se konaly i oslavy. Budova má tvar rotačního hyperboloidu a navrhl ji architekt Karel Hubáček, který za ni dostal prestižní mezinárodní ocenění - Perretovu cenu. Při prodeji vysílače budou určitě důležité i podmínky prodeje.

"Radiokomunikace nabízejí Ještěd za 75 milionů korun, hejtman Petr Skokan chce o ceně ještě jednat. Stejně jako třeba o splátkách částky za koupi Ještědu nebo o nájmu radiokomunikací na Ještědu, protože společnost s nimi počítá i pro éru digitálního vysílání. Jestli Liberecký kraj Ještěd skutečně koupí, rozhodnou zastupitelé v září."

 

Na osudové osmičky vsadili organizátoři osmé výstavy uměleckého skla ve Vřídelní kolonádě. A začala stylově osmého července a potrvá do osmého září. Jak dlouho se festival sklářů připravuje, na to se zeptala Karolína Dubová jejího organizátora Radka Stehlíka.

"Připravuje se řádově měsíce, v podstatě po skončení každoročního festivalu, který doprovází festival filmový, tak se začíná pracovat na novém ročníku. Připravujeme už teď jubilejní desátý ročník ke kterému by měla vyjít kniha Karlovarské festivaly uměleckého skla."

Jak je osmý festival uměleckého skla koncipován?

"Je to přehlídka autorské tvorby především českých autorů, kteří jsou ze všech koutů České republiky. Většina z nich jsou absolventy Umělecko-průmyslové školy sklářské v Praze, nebo respektive sklářského ateliéru, a nebo některé z dalších univerzit, jako je třeba Fakulta umění a designu v Ústí nad Labem. Máme několik zahraničních hostů. Letos tu máme čtyři umělce, mimo jiné třeba z Pekingu."

Ve Vřídelní kolonádě tedy můžete vidět plastiky, skulptury různých velikostí, tvarů a barev. Zaujala mě například pagoda, která měřila více než dva metry, polštářek, na kterém by bylo asi poněkud tvrdé spaní a nebo by jste taky mohli vzlétnout na obrovském skleněném létajícím koberci. Děl je více než sto od zhruba 30ti autorů. Jaké techniky jsou tu k vidění?

Foto: www.glassrevue.comFoto: www.glassrevue.com "Jeden princip je tavená plastika, samozřejmě tu najdete hutní tvarování skla na podobných technických zařízeních, jaké má karlovarský Moser, se kterým spolupracujeme, najdete tady rytinu, brus, kombinace technik - to znamená malování a rytí, i velmi specifické techniky. Myslím si, že tady najdete celou alchymii."

Festival uměleckého skla je doprovodnou akcí karlovarského filmového festivalu a filmová tématika také inspirovala organizátory k dalšímu počinu.

"Chceme tady ve spolupráci s krajem a s magistrátem udělat prezentaci ve skle osobností karlovarského filmového festivalu a máme tak exaktní odlitky rukou, že je vidět každá papilára."

A co je na práci se sklem tak zajímavého, na to odpověděl rytec Karel Vávra.

"Na skle mě baví pojetí historického skla, dělat repliky a nebo mě baví vymýšlet nové modely, nové motivy."

Při práci rytce je vaše ucho vystaveno intenzivnímu škrabavému zvuku podobnému ultrazvuku u zubaře, kterým vám dentista odstraňuje zubní kámen. Ale Karlu Vávrovi to nevadí.

"Jde jenom o zvyk. Když by vás to bavilo, tak na zvuk zapomenete."

02-08-2008