Týden v ČR
Přehled nejdůležitějších události tohoto týdne v České republice připravil Josef Kubeczka.
Úkolem pěti stovek příslušníků smíšeného praporu bylo zajištění bezpečnosti Srbů i Albánců na kosovsko-srbské hranici. Vyhledávali zbraně a munici, podíleli se na potlačování kriminality. Náhlé zhoršení bezpečnostní situace v Kosovu v polovině března, kdy během etnických nepokojů zemřelo několik desítek lidí, prodloužilo misi o více než měsíc. Závažnost tehdejší situace potvrdil i velitel 4. česko-slovenského praporu podplukovník Josef Kopecký.
"Když to srovnám s tím, jaké operace jsme prováděli loni a jaké letos, tak je to obrovský rozdíl. Před tím jsme se soustřeďovali na zabezpečení klidného prostředí pro všechna etnika a snažili jsme se vytvářet podmínky pro demokratický rozvoj. Letos šlo bohužel o to, jak zachraňovat lidské životy, majetky a samozřejmě jsme museli také chránit sami sebe."
Počty českých vojáků v Kosovu se původně měly snižovat. Březnové události ale vedly k tomu, že Praha od tohoto úmyslu ustoupila. Podle Josefa Kopeckého stejně reagovaly další státy.
"Počet příslušníků praporu se nezmění. Původní plány na snižování stavu zhruba o sto lidí byly zrušeny a víceméně ta pětistovka lidí, která tam působila, zůstane i nadále. Z pohledu celého KFOR ty nepokoje vyvolaly velké problémy, protože politika KFOR byla zaměřena na snižování celkového počtu mnohonárodních sil. V současné době je v Kosovu zhruba 17 tisíc lidí a státy hledají možnosti, jak ty počty alespoň udržet nebo i zvýšit."
Čeští vojáci si v Kosovu od samého začátku u obou etnik získali velký respekt. Po vytvoření smíšeného česko-slovenského praporu se prestiž jednotky ještě zvýšila. Mnohým Kosovanům totiž předložila ukázkový příklad toho, že spolu mohou perfektně vycházet a spolupracovat příslušníci dvou národů ze státu, který zanikl.
Za známost České republiky v Evropské unii můžeme vděčit zejména sportovcům. 38% dotázaných znalo nějakého českého sportovce, především fotbalistu Pavla Nedvěda, dále pak Karla Poborského a hokejistu Jaromíra Jágra. Oproti sportovcům je na tom hůř Václav Klaus. Za prezidenta České republiky jej označila pouze tři procenta dotázaných. 17% si myslelo, že zná jméno prezidenta, ale 75 % z nich jmenovala Václava Havla. Někteří ale považují za českého prezidenta Borise Jelcina nebo Vladimíra Putina.
"Myslel jsem si, bydlel jsem totiž čtyři roky v Paříži, že povědomí o České republice, o nejrůznějších odvětví našeho života, není velké. Musíme počítat s tím, že jsme relativně mladá země pro staré země Evropské unie. Co mě však překvapilo nejvíce? Jsme země, která je relativně spojována s kulturou, ale povědomí o českých kulturních osobnostech není opravdu příliš velké,"
tvrdí koordinátor výzkumu Vlastimil Špalda.
Rčení "co Čech to muzikant" už platí asi pouze u nás. Jenom 9% dotázaných bylo schopno jmenovat nějakého českého hudebního skladatele nebo interpreta. Také čeští spisovatelé na tom nejsou nejlépe - alespoň jedno jméno znalo dvacet tři procent z celkového počtu respondentů.
"Nemyslím si, že je to překvapivé. Někdy si o sobě myslíme, že jsme pupkem světa, přitom jsme velmi malá země. Jsme v Evropské unii jen několik týdnů, takže si nemůžeme myslet, že jsme středem pozornosti obyvatel Evropské unie,"
domnívá se koordinátor projektu Vlastimil Špalda.
"Bylo to velice dojemné, protože Nicholas Winton v těch pětadevadesáti letech je ještě pořád činný, má smysl pro humor a byl rád, že nás tolik vidí,"
říká jedno z 669 "Wintonových dětí" Hanuš Šnábel z Londýna, který se oslavy zúčastnil.
Winton byl koncem 30. let burzovním makléřem a v roce 1938 se chystal na dovolenou do Švýcarska. Od přítele se dověděl o akcích na pomoc uprchlíkům a po zabrání českého pohraničí Německem a později po příchodu nacistů do Prahy si uvědomil kritickou situaci. Společně se dvěma dalšími přáteli otevřel v Praze kancelář a začal organizovat transporty dětí do náhradních rodin v Británii. Jak Hanuš Šnábel připomněl, o Wintonových zásluhách se celá desetiletí nevědělo.
"Vůbec se k tomu nehlásil, ani jeho žena o tom nevěděla, dokud nenašla na půdě balík dokumentů. A pak se ke všemu přiznal. To je jeho způsob jednání. "Co bylo, bylo, důležitější je, postarat se o to, co je a co bude."
