29-04-2006

Premiér Jiří Paroubek, foto: ČTKPremiér Jiří Paroubek, foto: ČTK Premiér Jiří Paroubek rok poté, co byl jmenován do čela koaličního kabinetu, tvrdí, že jeho vláda své programové prohlášení prakticky splnila. Jeho přesvědčení nezviklaly ani pokračující protesty ve zdravotnictví či skeptické hlasy ekonomických analytiků a některých médií. Přiznal, že hlavní priorita jeho vlády, ratifikace evropské ústavní smlouvy, padla kvůli odmítnutí dokumentu ve Francii a Nizozemsku. Připustil také, že někdy mohla vláda postupovat jinak nebo že on osobně mohl stihnout více.

Roční působení své vlády považuje za úspěšné, i když v práci některých ministrů vidí rezervy. Za nejslabšího člena svého týmu označil unionistického vicepremiéra a ministra spravedlnosti Pavla Němce: "Pokud by pan místopředseda vlády Němec byl sociálním demokratem, tak už zhruba půl roku není ministrem. Naopak si ale velice vážím pana ministra Kühnla, a stejně tak paní ministryně Bérové. Pokud jde o lidovecké ministry, tak myslím, že jsou to lidé také v různé kvalitě, ale dnes nechci hodnotit jejich úroveň."

Ministr Pavel Němec na premiérova slova reagoval: Jiří Paroubek jako volební lídr ČSSD je prý před volbami nervózní a má strach z moderního programu Unie svobody, který strana představila o víkendu: "Určitě se bojí, že tento moderní program Unie svobody ubere sociální demokracii část voličů, protože program ČSSD je program minulého tisíciletí. Jedině Unie svobody je schopná řešit současné problémy 21. století."

 

foto: ČTKfoto: ČTK Znají lidé fakta o holocaustu a jak se o něm učí ve škole? Také tyto otázky zazněly na mezinárodním semináři o holocaustu, který se konal v Terezíně a v Praze. Rada Evropy na něj pozvala 50 ministrů školství členských států a zemí Evropské kulturní konvence. Přijeli tři, ostatní poslali své zástupce.

Za války zahynulo šest milionů Židů, v českých zemích kolem 80 tisíc - tedy 89 procent těch, kteří zde na počátku okupace žili. Vzdělání mladé generace o holocaustu naráží v řadě zemí na nedostatky znalostí na straně učitelů, není mnoho výukových materiálů a v některých zemích není výuka o genocidě ani součástí učebních osnov. Jak se české děti o holocaustu dozvídají, to je otázka pro ministryni školství Petru Buzkovou: "Dozvídají se o něm samozřejmě především v hodinách dějepisu. Další vzdělávání pedagogických pracovníků by mělo umožnit, aby si učitelé více uvědomovali, že se nejedná pouze o to, naučit věci, které se v minulosti staly. Je to záležitost, která by se měla prolínat z hodin dějepisu i do hodin jako je občanská nauka právě z toho důvodu, aby bylo možné hledat souvislosti mezi některými příčinami, které předcházely holocaustu, které předcházely genocidám v našich zemích a dávat je do souvislosti s některými velice negativními společenskými jevy, které se zvlášť v poslední době ukazují velmi silně."

Památník Terezín s pedagogy spolupracuje, vzdělávalo se tu více než 1200 učitelů. Přesto však děti mají v této oblasti mezery. Podle bývalého prezidenta Václava Havla, který na semináři promluvil, nestačí jen holocaust připomínat, ale je nutné o něm přemýšlet. Nebezpečnější než sympatizanti neonacistických hnutí jsou podle něj spíše projevy netolerance a skrytého fašismu.

 

Martin Šmaus, foto: ČTKMartin Šmaus, foto: ČTK V pondělí se v Praze udílely literární ceny Magnesia Litera za rok 2005. Tato ocenění se udílela už popáté a odnesli si je vítězové v celkem deseti kategoriích. Tou první byl Objev roku. Stal se jím román Martina Šmause Děvčátko, rozdělej ohníček: "To je příběh životní pouti romského chlapce Andrejka od jeho narození do zhruba 25 roků. Já jsem to chápal jako alegorii života jako takového," řekl při udílení cen čtyřicátník Martin Šmaus. Jeho prvotina získala nejen cenu Objev roku, ale i Literární cenu Knižního klubu.

Hlavní ocenění Magnesie litery - Kniha roku 2005 získala překvapivě umělecká publikace fotografa Jana Reicha Bohemia se snímky české krajiny, které Reich zachytil pomocí velkoformátových dřevěných fotoaparátů. Sám o knize při přebírání ceny uvedl: "Je tam hodně obrázků, které vycházejí z české historie. Já jsem historii hodně studoval. A měl jsem touhu prožít tu historii a smysl krajiny. A mně to dělalo velké potěšení a bylo to velké dobrodružství a spíš mi bylo líto, když jsem to musel skončit po deseti letech."

29-04-2006