Zemřel populární filmový i divadelní herec Jiří Sovák

Ve věku nedožitých osmdesáti let zemřel 6. září ráno filmový a divadelní herec Jiří Sovák. Od šedesátých let patřil k nejoblíbenějším českým hercům, zejména díky mnoha komediálním rolím. Letos v březnu jej prezídium Herecké asociace vyznamenalo cenou Thálie za celoživotní mistrovství.

Sovák se narodil 27. prosince 1920 v Praze - Na Bojišti v rodině pražského hostinského jako Jiří Schmitzer. Jako dítě byl, jak sám říkal, "neuvěřitelně vzteklý a ukecaný", což jej nakonec i díky podpoře maminky přivedlo k divadlu. Během své čtyřicetileté kariéry na jevištích českých divadel se objevil ve více než pěti desítkách her. Kariéru začal v ochotnickém souboru, kde vystupoval i přes odpor svého otce, který nechtěl mít ze syna "komedianta", ale poctivě pracujícího člověka. Za války krátce studoval na konzervatoři, pak byl nasazen v továrně Walter v Jinonicích. Přesto po večerech vystupoval v kabaretu Živé jeviště (dnešním Rokoku), odkud v roce 1943 odešel do Horáckého divadla v Třebíči a Jihlavě.

Po válce se stal členem Armádního uměleckého souboru, kde se mimo jiné poprvé sešel s Miroslavem Horníčkem. Tam si jej všiml Emil František Burian a angažoval jej ve svém Déčku, později Armádním uměleckém divadle. Zde se Sovák projevil jako velmi tvárný herec, byl schopen zahrát hrdinu jakéhokoli věku a postavení. Objevil se jako Goriot v Balzakově hře Otec Goriot, ztvárnil i starého Fikejze ve hře Parta brusiče Karhana.

V roce 1952 přešel z Burianova divadla na další, byť jen dočasně vojenskou scénu, do Divadla československé armády v Praze na Vinohradech. Zde se potkal a hrál s Jiřinou Jiráskovou, Vlastou Chramostovou, Jiřinou Švorcovou nebo Vlastimilem Brodským, svým snad nejčastějším hereckým partnerem. Během 14 vinohradských sezón se představil například jako Ichturiel v Drdových Dalskabátech, objevil se i ve Fidlovačce či v Kohoutově zpracování Čapkovy Války s mloky.

Další hereckou "štací" po Vinohradském divadle bývá většinou už jen "zlatá kaplička". Ani Jiří Sovák nebyl výjimkou a členem činohry Národního divadla se stal v roce 1966 a na první scéně vydržel až do odchodu na odpočinek o 17 let později. Na prknech Národního se setkal s mnoha skvělými herci, sekundoval například Daně Medřické v její životní roli Erži Orbánové v Örkényho Kočičí hře. S divadelním jevištěm se rozloučil jako otec Školastyk v Drdových Hrátkách s čertem.

Aktivní divadelní dráhu opustil Sovák po autonehodě a zranění v roce 1983. Z Prahy se stáhl do ústraní na svou chalupu ve Stříbrné Skalici u Sázavy. Nadále se ale často objevoval na televizní obrazovce, která jej spolu s filmem proslavila možná více než divadlo.

Před kamerou se v epizodních rolích objevil již krátce po válce, menší role ztvárnil v mnoha českých filmech padesátých let. První výraznější herecký prostor mu poskytl Vojtěch Jasný ve svém dramatu z prostředí koncentračního tábora Přežil jsem svou smrt. Ale to, co přineslo Sovákovi všeobecnou popularitu, nebyly vážné role. Slavným se stal díky mnoha postavám z veseloher, ať už filmových či televizních. Plodná zejména byla jeho spolupráce s režisérem Václavem Vorlíčkem v druhé polovině šedesátých let, Sovák tehdy exceloval ve filmech Kdo chce zabít Jessii?, Konec agenta W4C nebo Pane, vy jste vdova. V paměti mnoha diváků zůstává i jako jeden ze tří venkovských zedníků v Podskalského komedii Světáci.

Po Vorlíčkovi převzal štafetu Oldřich Lipský a obsadil Sováka například do komedie Šest medvědů s Cibulkou, pohádkového muzikálu Ať žijí duchové či spolu s jeho synem Jiřím Schmitzerem do filmu Marečku, podejte mi pero.

Asi největší popularitu získal Jiří Sovák díky televizi. Hned v jedné z prvních televizních rolí se objevil po boku Jana Wericha v mikrokomedii Uspořená libra, která dodnes patří do zlatého fondu české televizní tvorby. Jeho hlavní hereckou "parketou" se staly komediálně laděné role. Spolu s Miroslavem Horníčkem exceloval v Roháčově seriálu Byli jednou dva písaři. Dalšího výborného partnera našel v Jiřím Kemrovi, který byl Sovákovým televizním nájemníkem v Chalupářích.