Přehled týdeníků

Jako "životní roztržku" popisuje v nejnovějším vydání časopisu Týden prezidentův mluvčí Ladislav Špaček spor Václava Havla s bývalým guvernérem České národní banky Josefem Tošovským ohledně jmenování nového šéfa centrální banky. Podle Špačka prezident za posledních deset let Tošovskému nikdy v personálních otázkách neřekl ne, a proto byl zprvu náchylný preferovat také Oldřicha Dědka, kterého Tošovský sám prosazoval na místo svého viceguvernéra. Během konzultací s odborníky se však rozhodl, že ideálním guvernérem by byl Zdeněk Tůma. O své volbě informoval Tošovského na večeři 23. listopadu. Ten reagoval naprosto nepřiměřeně. Z dosud uhlazeného gentlemana se stal člověkem, který velmi tvrdě, až agresívně prezidenta obvinil z toho, že řítí tuto zemi do záhuby. Došlo mezi nimi k životní roztržce, přátelství v tu chvíli bylo ztraceno, píše v časopisu Týden prezidentův mluvčí s tím, že v poslední době naopak existují známky úzkého sepětí Tošovského s premiérem Milošem Zemanem a ministrem financí Pavlem Mertlíkem.


Zdeněk Tůma nemůže být guvernérem národní banky, cituje tvrzení Miloše Zemana a Václava Klause týdeník Respekt. Z pohledu liberálního ekonoma může být jejich nesouhlas tím nejlepším doporučením. Tůma jistě nebude před volbami tisknout peníze ani snižovat úrokové míry. Takové kroky by sice v krátké době zlepšily výsledky české ekonomiky a politikům pomohly v boji o mocenské pozice, dlouhodobě by to ale tuzemskému hospodářství uškodilo. Zkrátka, alespoň z jednoho pohledu guvernér, jaksepatří. Ekonomičtí experti to také říkají, politici i komentátoři některých médií ale tvrdí něco jiného. Václav Havel prý udělal chybu, když jmenoval člověka, kterého Zeman s Klausem nechtějí. Spor dvou stranických vůdců s guvernérem může ekonomice spíše uškodit. Kritikové mají i důkaz: stačilo, aby premiér oznámil, že si bude na Tůmovo jmenování stěžovat u Ústavního soudu, a koruna oslabila, uvádí týdeník Respekt.


Poslední číslo časopisu Reflexpřináší zajímavou úvahu nakladatele Alexandra Tomského. Je neuvěřitelné, jak často a jak propastně se liší mediální a knižní kultura, píše, vychází přitom z vlastních zkušeností. Zdálo by se, že často frekventovaná témata budou mít úspěch v knižní podobě už proto, že televizních diváků je hodně, a že bestsellery se naopak ve vizuálních médiích dočkají silné expozice. Naše dva světy však spolu mluví málokdy. Novinářsky donekonečna omílaná témata - globalizace, mcdonalizace, globální oteplování, ekologie, genetika - na knižním trhu propadají. Znamená to snad, že novináře zajímají zcela jiné věci než vzdělané čtenáře? Nebo že čtenáře knih naopak nezajímají noviny a vizuální média? Nebo, že stále platí rozlišení na vysokou a nízkou kulturu? Nevím. Jedno je však jisté, píše Tomský a uvádí příklad: Jeden z nejčtenějších autorů, Ivan Kraus, jehož vtipné povídky dosahují závratných nákladů, není ani zfilmován, ani se nečte v rozhlase, o povaze jeho humoru se nediskutuje a ani nebývá hostem televizních pořadů. Přitom je nepochybně součástí masové kultury. Podobně anglický historik Paul Johnson. Jeho poslední kniha - "Dějiny amerického národa" - je rozebrána, na trhu se neohřála ani dva týdny. Nahlédněte do haldy knih, kterou člověk nese v knihkupectví k pokladně, a zalistujte v novinách, jež si o pár metrů dál odnáší jiný člověk z trafiky a budete mít pocit, že žijí každý v jiném světě a v jiném čase. Nemám na mysli bulvární knížky - ty se hloupostmi zabývají programově a mají vcelku věrný předobraz v bulvárních médiích; spisky bulvárních rychlopsavců prodávají stejná témata. Můj námět do diskuse zní: Proč podobná symetrie neexistuje také mezi seriózními médii a seriózními knihami? Možná se jedno seriózním jen dělá, uzavírá v časopise Reflex Alexander Tomský.