Přehled týdeníků

Z českých týdeníků vybírala Eva Petržílková.

Nejvíc nás zajímá, co se stane teď, tento rok. Přestáváme se starat, kdo je v čele Senátu, sněmovny, vlády, která strana má kolik procent preferencí a kdo vyhraje volby. Daleko víc nás pálí, že si letos zase o několik dírek přitáhneme opasky, míní časopis Týden a pokračuje:

Zdražil plyn, elektřina, teplo, voda, telefony, pošta, léky. Všechno. Cenami se blížíme Západu, ale Evropská unie se na nás zrovna netřese. Budeme v ní hrát druhé housle, nebo dokonce part činelů. Čeští socialisté nás dva roky kolébali v domnění, že jim jejich evropští kolegové zobou z ruky, ale asi lhali. Doma mocní znuděně zívají nad našimi upachtěnými starostmi. Zaplatíš o pětadvacet procent víc za plyn? Neskuhrej pro mizerných pár stovek, to my máme horší starost: jak zkrotit a ovládnout veřejnoprávní televizi. Co dalo před Vánoci práce narychlo najít osobu, která by vyhověla jak sociálním demokratům, tak ODS! konstatuje autor, podle kterého bude výživné i přetahování o guvernéra centrální banky. Buď se dozvíme, že máme blbý Ústavní soud, nebo prezidenta, který si neumí pořádně přečíst ani Ústavu. Přestože na konci loňského roku se vědcům v Connecticutu podařilo mutovat gen ovlivňující stárnutí, české politiky stále daleko víc zajímá opoziční smlouva než výzkum lidského genomu. Přitom společnost s prodlouženým životem čekají zásadní změny, připomíná časopis Týden.


Nad přelomem století se pozastavuje i týdeník Respekt:

Přežít rok 2000 se podařilo, žádná z ohlášených kosmických katastrof se nekonala. Lidstvo si může oddechnout, jubileum přešlo jakoby nic. Vlastně se to dalo čekat: výročí podle křesťanského letopočtu je datum jako každé jiné, přitom ho užívá jen část zeměkoule, píše Respekt. Dále připomíná, že v řadě kontinentů měli úspěch diktátoři, kteří byli hlasateli jedině správné cesty pokroku. Proto jsou dnes důležitou kategorií země, které se nedávno osvobodily od diktatur. Mnohé z nich zažily, jak vratké jsou všechny představy o pokroku. Jejich diktátoři o něm sice mluvili, spíše tím ale maskovali své sobecké zájmy, než aby zemi skutečně prospěli. V nových demokraciích dnes zkoušejí žít jinak, a není to snadné. Dosud jsou běžné stížnosti, že dřív to bylo lepší, a k čemu že vlastně je svoboda, když si nelze koupit úplně všechno, co člověka napadne. Rozpočet České republiky ukazuje, jak se sobectví může stát vládní ideologií: u člena klubu nejrozvinutějších zemí G-24 nepotřebují nulové výdaje na pomoc chudým zemím žádný komentář. Občané státu, který vytrvale žadoní u bohatých o pomoc, sám ji ale chudším neposkytne, si logicky připadají trapně a jejich nespokojenost nepřekonají ani bohaté nákupy. Zkouškou posledních let je, zda se takový postoj podaří překonat, míní týdeník. Podle Respektu může být alespoň pro Čechy povzbuzením, když právě zdejší společnost Člověk v tísni dokázala jako jediná zorganizovat pomoc obětem války v Čečensku. Kdo jiný by ostatně měl pomáhat trpícím pod autoritářskými vládci, než ten, kdo diktaturu zažil na vlastní kůži? Rok 2000 říká: Odjakživa existuje hodně lidí hledajících ochotnou ruku, která by jim pomohla přežít a slušně žít. Dnes si ale hodně lidí také uvědomilo, že důstojně mohou žít tehdy, když někomu sami ruku k pomoci podají, dodává týdeník.


O tom, že uplynulý rok znamenal pro hlavní město České republiky kromě jiného zvýšený zájem o kulturu, píše časopis Týden. Ten se zaměřil především na hodnocení akce Praha - evropské město kultury roku 2000:

Nejprve nutno předeslat, že Praze 2000 se podařilo sehnat na organizaci či spoluorganizaci nejrůznějších aktivit peníze, které by jednotlivci nebo menší skupiny sháněli podstatně hůře. Zároveň, ač se v tomto směru ozývají jisté výhrady, drtivá většina projektů, které Praha buď zaštítila, nebo přímo financovala, se může vykázat velmi slušnou kvalitou, soudí týdeník. Vyjímky se samozřejmě najdou - tou nejviditelnější byla povrchní, nejspíš na turisty zacílená výstava Praga Mystica. Potíže při hodnocení Prahy 2000 působí fakt, že pod touto značkou se konaly snad všechny významnější akce, které Praha hostí každoročně - od filmového Febiofestu přes Pražské jaro či veletrh Svět knihy až po Pražský divadelní festival německého jazyka. A za druhé - řadu projektů připravily velké instituce a proběhly by bez ohledu na existenci jakéhokoliv centrálního programu. Všudypřítomné logo Praha 200O mělo přesto podle týdeníku i svůj psychologický význam a v mnohém pomohlo i při jednání i se zahraničními partnery. Projektů, které by bez pomoci Praha 2000 vůbec nevznikly, sice není mnoho, ale vesměs šlo v daných oblastech o nejzajímavější události. Sem patří např. pozoruhodný experiment bratří Formanů - Nachové plachty, otevření Muzea populární hudby či vystoupení Newyorské filharmonie v Praze. Některé věci se naopak nepovedly - nepřijel např. Velký balet z Moskvy - údajně kvůli organizačním zmatkům ve vedení divadla a také neproběhl hudební festival E.T.Jam, protože ztratil svého největšího sponzora. Mělo tedy vynaložených 733 miliónů korun na Prahu 2000 smysl? ptá se týdeník. Podle něj se sice nepodařilo vyrobit takovou senzaci, jak někteří očekávali. V žádném případě se však nekonala ostuda, která v některých fázích příprav hrozila mnohem spíš. Při vědomí, jaké antipatie mezi šéfy institucí, některými kulturními ignoranty z magistrátu, státními úředníky či zmatkujícími umělci a organizátory se musely řešit, to vlastně vůbec nedopadlo špatně, uzavírá své hodnocení týdeník.

Autor: Eva Petržílková
spustit audio