09-06-2001

Tentokrát si z týdeníků Vilém Faltýnek ke svému příspěvku vybral časopis Týden.

Časopis Týden pokrývá pravidelně každých sedm dní na svých sto stranách reportážemi a analýzami dění v České republice. Pro dnešní relaci jsem z posledního čísla vybral článek nazvaný "Všichni dobří vojáci."

Filmový historik Pavel Taussig se v souvislosti se zatím posledním českým filmem Tmavomodrý svět ohlíží do minulosti československého filmu za produkcí, která měla posilovat národní a státní ideály. "Národní hrdost se zvlášť dobře upevňuje nějakou připomínkou chrabrých činů, takže nejvhodnějším hrdinou je voják. Filmy o chrabrých mužích v uniformě, více či méně poplatné státní objednávce, se u nás natáčely už od roku 1918," píše Taussig v úvodu.

...umírající hrdinové jsou ti praví......umírající hrdinové jsou ti praví... U zrodu tohoto filmového - žánru, mohli bychom říct, nachází filmy o legionářích. Mezi legionářskými filmy období první republiky zmiňuje film, jehož scénář napsal k 10. výročí Československa spisovatel a legionářský generál Rudolf Medek. Hrdiny filmu Za československý stát je trojice bývalých legionářů, Čech, Slovák a Ital, kteří se v československé republice dočkávají synů stejně chrabrých, jako byli kdysi oni sami v legionářském odboji. Idea, že udatní legionáři jsou završením staletého boje za národní sebeurčení, vyvrcholila v pohádkovém filmu Zlatý květ. Dvě děti se pomocí kouzelného proutku dostanou do bájné hory Blaník, kde je uvítá sám praotec Čech. Jeden z národních mýtů byl aktualizován a nechtěně parodován, neboť jak obě děti i diváci zjistili, blaničtí rytíři se proměnili v legionáře!, píše historik. Dál jmenuje několik nerealizovaných filmů, které ale o době taky vypovídají.

Do produkce národních filmů se např. ochotně zapojil Karel Čapek. V roce 1922 se zavázal, že napíše film o kněžně Libuši, film však nakonec nevznikl. O rok později se s bratrem Josefem pokusil o legionářský film. V dopise svému literárnímu agentovi si stěžuje na schvalovací potíže: "Ministerstvo zahraničních věcí to prý musí odevzdat ke schválení ministerské radě; pomoz bůh, to bude vypadat! Prosím vás, řekněte, že je to vlastně objednávka od Sokolské obce a legionářů a že nám nenapadá nabízet vládě nějaké vlastenecké libreto." Ano, stát nad produkcí ledionářských státotvorných filmů ostražitě bděl, dodává Taussig. Ani tentokrát nakonec k natáčení nedošlo. Karel Čapek se v tomto filmovém žánru prosadil až v roce 1938 Bílou nemocí s Hugo Haasem a Zdeňkem Štěpánkem v hlavních rolích.

Tmavomodrý světTmavomodrý svět Dalším nerealizovaným filmem z první republiky byl scénář Ivana Olbrachta Uvidíme! Zobrazuje bitvu na ruské frontě, které se účastnily československé legie. Jeden z přihlížejících ruských vojáků tu obdivně říká: "Vida, čechoslováci! Takový maličký národ a brání se dobře! Taussig tuto větu komentuje: Jak rádi se opájíme podobnými frázemi! Zvláště když je slyšíme z úst příslušníka znepřáteleného, nebo alespoň jiného národa. Je nám totiž útulno ve stylizované podobě malých davidů, kteří to nandávají obrovitým goliášům (v bitvě letecké i v "bitvě" o titul hokejových mistrů světa). Národní filmový kýč musí musí diváky nejen oblažit slastným pocitem národní příslušnosti, musí je i dojmout. Proto umírají v národních válečných filmech hrdinové.

Dnešní příspěvek z článku Pavla Taussiga zakončíme v tomto okamžiku, abychom se někdy příště k tématu mohli vrátit obšírněji. Autor dál pokračuje filmem za protektorátu, z poválečného období se zabývá osudy Osudů dobrého vojáka Švejka, husitskou trilogií Otakara Vávry, která dotahuje tradice československé armády až někam k táboritům, přes Pád Berlína, Dny zrady, Sokolovo, Nebeské jezdce dospívá až k Černým baronům a Tmavomodrému světu. Ve všech případech se snaží demaskovat snahy ideologií a účelového kýčařství o deformaci skutečnosti. Zakončíme proto slovy, která kýčovitému umírání věnoval Karel Poláček v knize Život ve filmu:

"Umírání je malebná věc a zvláštní požitek pro uměnímilovné obecenstvo. Vojín zasažený kulí učiní ještě několik kroků dopředu. Pak klesá k zemi, mroucí pohled upřený k zapadajícímu slunci. Mnohdy sklání nad ním hlavu věrný kůň. Někdy líbá umírající medailonek, jejž mu na krk zavěsila matička. Byly učiněny pokusy filmovat skutečnou válku. Ukázalo se, že snímky se k ničemu nehodí. Zejména umírání není dosti malebné. Skutečný voják umírá nepřirozeně."

09-06-2001