Přehled týdeníků

Výběr z českých týdeníků připravila Zdeňka Kuchyňová.

Jak uvádí týdeník Respekt, po varovných článcích v novinách zrušil děkan pražské filozofické fakulty seminář o politickém extremismu. Od té doby trvá diskuse, jestli to bylo správné. Samotní studenti se proti zákazu ohradili. Představitelé extremistických směrů podle nich neměli prostor k propagaci a pouze odpovídali na kladené otázky. Domnívají se, že právě takovým způsobem je možné zjistit, odkud se takové myšlenky berou a proč oslovují relativně široké vrstvy populace. Politoložka Vladimíra Dvořáková, která je českou zástupkyní v exekutivě Mezinárodní asociace pro politické vědy, upozorňuje, že pražský zákaz její zahraniční kolegy překvapil. Nechápou proč byl zastaven automaticky a bez toho, že by někdo posoudil jeho obsah. Jako by Češi nechtěli vědět, kdo jsou zdejší extremisté, odkud se berou a jak zabránit, aby vyrůstali další. Filip Vávra, představitel extremistického Národně-sociální bloku říká, že jejich členy tvoří mladí, kteří ještě nemají co ztratit a staří, kteří už nemají co ztratit. Proto pracují především na učilištích. Na gymnáziích a vysokých školách mají jen dílčí úspěchy. Vávra tak vlastně upozorňuje na cenu unikátního výzkumu, který před pěti lety provedl tým psychologů pod vedením Františka Krcha. Vědci se tehdy ptali více než tisíce studentů náhodně vybraných středních a učňovských škol. Vyšlo jim zcela jednoznačně, že názory blízké pravicovým extremistům jsou mezi mládeží zdaleka nejoblíbenějším pohledem na svět. Souhlas s diktátem autority a síly, malá tolerance a nemožnost ovlivnit veřejný život. Takový postoj nesdílí jen žáci gymnázií. Přičinou může být podle psychologů skutečnost, že gymnazisté mají v rámci svého humanitního vzdělání přístup k lepším kulturním vzorům. Podle nich si mohou uvědomit, že otevřený postoj k druhým lidem, slušnost a tolerance jsou nejenom správné, ale i dlouhodobě praktické, a že se všechny problémy nemusí řešit z pozice síly. Doktor Krch upozorňuje, že jeho výzkum vypovídá především o stavu společnosti. Když se mladí lidé ve věku mezi 14 a 20-ti lety nestydí přihlásit k otevřeně antidemokratickým názorům, musí se s nimi setkávat u svých rodičů. Podle psychologů to znamená, že ve společnosti je velmi živá v podstatě totalitní hierarchie hodnot. Namísto diktátu komunistické moci nastoupila úcta k diktátu silných osobností. Logický závěr, že nebezpečí pravicového extremismu by nejlépe oslabila častější výuka humanitních předmětů na středních školách, učinila už řada západoevropských zemí. Je tedy nejvyšší čas také začít, píše týdeník Respekt.


Minulý měsíc začala poslední etapa stavebních úprav Pražského hradu vedená Václavem Havlem. Jak píše časopis Týden, za půldruhého roku předá Hrad svému nástupci. V jakém stavu? Týden připomíná, že na devadesátá léta se bude v souvislosti s Pražským hradem vzpomínat jako na éru přelomovou a v mnohém výjimečnou. Především proto, že Václavu Havlovi a jeho spolupracovníkům se podařilo nejen formulovat, ale také z velké části uskutečnit představu Hradu jako prostoru co nejvíce otevřeného veřejnosti. Za Gustáva Husáka působil spíš jako nepřístupná bašta a vrcholem zábavy byly nedělní promenádní koncerty v zahradě na Valech. Pražský hrad nikdy nebyl tak otevřený jako teď - kdokoliv může navštívit přinejmenším tři čtvrtiny celého areálu. Pražský hrad je unikátní stavba, která nemá ve světě obdobu. Uprostřed žádné miliónové metropole nestojí tak rozsáhlý a zachovalý soubor různorodých objektů, které byly postaveny v nejrůznějších obdobích a stylech, doplněný o rozlehlé zahrady. Hrad nad Prahou byl několik staletí sídlem korunovaných hlav - i proto berou Češi prezidenta tak trochu jako vladaře. Že je možné skloubit zájem prezidenta, návštěvníků a samotného Hradu dokázali dva architekti - autor koncepce "otevřeného hradu" Miroslav Masák a Ivo Koukol. Hrad si na sebe vydělává třemi cestami: turistickým ruchem, dlouhodobými pronájmy a pořádáním kulturních akcí. Právě kulturní program v posledních několika letech, svým rozsahem i pestrostí zastiňuje jakoukoliv jinou instituci v republice. Pořádají se tady výstavy, koncerty, divadelní představení, ale i konference, módní přehlídky a večírky. Jen běžný provoz Hradčan pohltí ročně 10 miliónů korun. Po Václavu Havlovi zbudou na Hradě i "nedodělky". Řeč je hlavně o tzv. Bažantnici, která byla vybudována na přelomu 16. a 17. století jedním z nejpilnější "stavitelů" Rudolfem II. V roce 1994 se na obnovu Bažantnice vypsala mezinárodní soutěž a přihlásilo se neuvěřitelných 70 týmů z pěti kontinentů. Akce však byla kvůli nedostatku peněz zastavena. Náklady se odhadují na 200 až 300 miliónů a sponzoři nejsou.


Jak uvedl časopis Týden, poněkud netradiční obsazení měla delegace, která na karlovarském festivalu uvedla hollywoodský triller Patnáct minut. Na pódiu se totiž objevil i český herec Karel Roden, který byl po složitém castingu, kterého se údajně zúčastnilo několik předních východoevropských herců, obsazen do jedné z klíčových rolí. Představuje zloducha, který spáchá několik vražd. Svá zabijácká čísla se rozhodne zpeněžit - má je zaznamenána na video. Postavu policisty hraje ve filmu Robert De Niro. V podstatě si ale film nebere na mušku dva vrahy z Východu, ti jsou jen prodlouženou rukou, která ukazuje na praktiky televizních stanic. Přijetí filmu ve Spojených státech bylo, byť s výhradami, střícné. Např. San Francisco Chronicle napsal: S pomocí vyholené hlavy a hadích pohybů Roden z Emila vytváří skutečně odpudivého padoucha /už jen způsob jeho kouření je bizarní/. A zároveň je děsivý. V několika scénách se nachází Emil s někým v místnosti sám a obecenstvo přitom na vlastní oči pozoruje vzrůstající násilí. Jsou to mučivé momenty, které publikum donutí svíjet se strachy. Podle Chicaga Sun jsou Roden a Rus Taktarov středem zájmu filmu. Jejich kreace patří k nejlepším momentům, cituje časopis Týden.