05-01-2002

Z českých týdeníků vybírala Zdeňka Kuchyňová.

Letošní advent měl na pražské katolické teologii hektičtější průběh, než bývá v meditativním církevním prostředí zvykem. Jak píše týdeník Respekt, Ministerstvo školství totiž odebralo vedení fakulty některé pravomoce a svěřilo je do rukou rektora Univerzity Karlovy Ivana Wilhelma. 655 staré teologické fakultě, která je o rok starší než sama univerzita, tak poprvé v její historii hrozí, že přijde nejen o možnost přijímat nové studenty, ale i o právo udělovat vysokoškolské diplomy. Problémy se táhnou už od počátku 90-tých let, kdy v čele fakulty zůstal ještě komunisty jmenovaný profesor dogmatiky Václav Wolf. Předlistopadová garda si tak zachovala vliv a postupně se zbavila nových učitelů z řad protikomunistické opozice. Počátkem 90. let například děkan Wolf zakázal spolupráci s evropskými univerzitami. Fakulta zcela přestala spolupracovat s Karlovou univerzitou, ignorovala rektora, a ženám bylo znemožněno denní studium. Se situací si nedokázal poradit ani kardinál Vlk, a tak nakonec musel zasáhnout až Vatikán. Loni v říjnu Wolfovu týmu nařídil otevřít se univerzitě, novým učitelům i veřejnosti. Vedení školy však výzvu Svatého stolce přešlo bez povšimnutí. Tentokrát ovšem přestřelilo. Rektor Wilhelm využil toho, že fakulta byla na štíru s plněním závazných předpisů, a požádal ministra školství, aby jejímu vedení za trest odejmul část pravomocí. Rektor to však nebude mít jednoduché. Na to, aby stihl odvrátit totální krach nejstaršího českého vzdělávacího ústavu má 120 dní. To je časový limit, v němž má ministr rozhodnout, zda teologické fakultě odebere akreditaci. Na rektorovi tak je, aby obměnil učitelský sbor, který by pak sestavil vyhovující studijní programy.

 

Co se stalo po šesti letech s českými záložnami, ptá se týdeník Respekt a popisuje jak také některé vznikaly. V červnu 1999 se v salonku pražského hotelu Bern sešla podivná společnost. Třicítka lidí zde za účasti notářky ustavila 1. Francouzskou záložnu. Kuriózní ovšem bylo, že ještě krátce předtím dobrá polovina z nich popíjela pivo v okolních restauracích a o svém budoucím členství neměla ani ponětí. K založení kampeličky je umluvili tři muži, kteří si chtěli otevřít restauraci a rozhodli se počáteční peníze získat v kampeličce. Neslavný začátek měl i neslavný konec. Trojice zakladatelů stanula se dvěma pomocníky před soudem. Na krku mají obvinění z podvodu za 38 miliónů korun a hrozí jim až 12-cti leté vězení. Jde vlastně o typický příběh. Jeden z těch, které nadlouho poškodily pověst českých spořitelních družstev. Obvinění totiž přivedli na zakládající schůzi své přátele a známé. Protože jim do předepsaného počtu 30-ti lidí chyběla skoro polovina, oslovili i štamgasty z okolí. Každý z nich dostal za to, že zhruba pětkrát zvedl během jedné hodinu ruku, třista korun a skromnou svačinu. Tím byla záložna na světě. Svou přepážku ve Francouzské ulici - to bylo jediné, co měla s Francií společného - otevřela v době, kdy záložny začaly padat jako přezrálé hrušky. Příslibem až třináctiprocentních úroků a roční tramvajenky zdarma se jí přesto podařilo získat na čtyři sta členů. Nikdo z nich ovšem ze svých peněz už nic neviděl. Ty skončily v reklamě a ve vysněné restauraci zakladatelů. Přesně den a rok po jejím vzniku, nastoupil do kampeličky nucený správce. Podle jeho zjištění zbylo z uložených 38 miliónů jen několik desítek tisíc a těžko prodejné zařízení restaurace. Podobně skončila řada dalších kampeliček. Jen málokdo chtěl s penězi družstevníků hospodařit podle odkazu duchovního otce českého záložnictví Cyrila Kampelíka. Naopak si všimli nedokonalého zákona a vycítili, jak se dá na úkor střadatelů vydělat. A ti jim - i pod vidinou závratných úroků - nalétli. Za první republiky bylo v zemi několik tisíc záložen. Ty byly v padesátých letech násilně sloučeny do České spořitelny. Jejich slávu se poslanci rozhodli vzkřísit v roce 1995 a během tří let nastal neuvěřitelný boom. Koncem roku 1998 uložili lidé u spořitelních družstev téměř pět miliard korun, o další půlrok později to už byl dvojnásobek. Jenomže jen málokdo šel ve stopách skromného střádala Cyrila Kampelíka. Většina kampeliček se ukázala jako prázdné slupky. Policie jejich šéfy pozatýkala. Pravomocně však dosud nebyl ukončen ani jediný případ. A jak vypadá toto podnikání dnes? Existuje jen 57 záložen, které fungují a získávají nové členy.

 

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Rychlonožka a Červenáček. Kdo by neznal Rychlé šípy Jaroslava Foglara. Jak píše časopis Týden, na internetu teď kolují na Rychlé šípy parodie. Některé průměrné, jiné skvěle propracované, každopádně všechny hodně drsné. Je to znesvěcení ideálu, nebo naopak důkaz toho, jak hluboce se Foglarovo dílo dostalo lidem pod kůži? Klasické komiksy zůstávají beze změn, jen Foglarovy mravoličné texty anonymové zaměňují za, abychom tak řekli, texty nemravoličné. Dozvídáme se například, že vzorný Mirek Dušín "balí na Wilsoňáku Němčoura, aby měl na herák" a celý klub svorně přispěje k utonutí uříceného nešťastníka, protože "bude sranda". Co na to čtenář, který i v dospělosti hledí na Rychlé šípy s vláhou v oku? Je to útok na Rychlé šípy, míní jednoznačně dlouholetý Foglarům spolupracovník Jiří Stegbauer. Je to příklad toho, že původní dílo žije, nesouhlasí literární vědec Pavel Janáček z Ústavu pro českou literaturu. Podle Janáčka je jednou z příčin vulgarizace Rychlých šípů jasně polarizovaný Foglarům svět, provokující svou jednoznačností černé a bílé. Janáček poznamenává, že parodie píší ti, kteří původní dílo milují a dokonale znají. Jen tak je možné jiné texty do bublin komiksových postaviček přesně umístit. Redakce Týdne vyhledala jednoho z internetových stvořitelů. Muž středního věku se představil pod přezdívkou Britt a prokázal precizní znalost spisovatelova díla. Foglarův spolupracovník Stegbauer obecně proti parodiím nic nemá. Musí však prý protestovat proti zásahům, které hrubě deformují dílo vnímané jako nosič principů morálky. Literární vědec Janáček má jiný výklad. Právě ono lpění na starých dogmatech ponouká kreslíře k parodiím a provokaci. Nikoli proto, že nemají Foglara rádi, nýbrž právě proto, uvádí Týden.

05-01-2002