19-01-2002

Tak jako každý víkend, i tentokrát Vám nabídneme výběr několika zajímavých článků z nejnovějších čísel českých týdeníků. Vybírala z nich Milena Štráfeldová.

Jak uvádí časopis Týden, pravděpodobně poprvé v novodobých českých dějinách proběhne soudní líčení v nemocnici. Stane se tak kvůli osmdesátiletému bývalému vyšetřovateli StB Aloisi Grebeníčkovi. Někdejší vyšetřovatel Grebeníček podle vězňů používal při výsleších v 50. letech brutální metody včetně elektrických šoků. Paradoxně to však bude nyní on, kdo si během soudního procesu v druhé polovině února povinně připevní elektrody na tělo. Nejedná se přitom o mučení, ale o zdravotně - bezpečnostní opatření. Proces s tzv. "katy z Uherského Hradiště", ve kterém byli tři bývalí vyšetřovatelé StB obvinění z týrání vězňů, byl zahájen před téměř pěti lety.

Alois Grebeníček se však za celou dobu k soudu ani jednou nedostavil vždy ze zdravotních důvodů. Aby tedy nebyl jeho "zdravotní stav" ohrožen, bude se líčení konat přímo v nemocnici. Grebeníček se tak nejspíše zařadí do elitního klubu osob, jako byli Maurice Papon, Anton Malloth či Augusto Pinochet. Všichni byli souzeni ve velmi pokročilém věku, často se značnými zdravotními problémy. Spravedlnosti však muselo být učiněno zadost. Proces s Grebeníčkem bude probíhat v místnosti, která v uherskohradišťské nemocnici běžně slouží k rehabilitačním cvičením. K dispozici bude podle primáře Dušana Hanáka kardiomonitor a lékař bude průběžně sledovat, zda se srdeční činnost obžalovaného nemění. V sále bude i resuscitační lůžko s kyslíkem. Grebeníček bude mít během soudního líčení každou půlhodinu několikaminutové přestávky. Řízení by nyní mohly ohrozit jen dvě okolnosti: pokud by Krajský soud v Brně uznal stížnost obhájce proti konání soudu, anebo kdyby se rapidně zhoršil zdravotní stav obžalového. Jinak se musí bývalý vyšetřovatel a otec předsedy KSČM Miroslava Grebeníčka dostavit. Předvést jej může i policie.

 

O vzniku privátních dětských domovů v České republice píše ve svém nejnovějším čísle týdeník Respekt. A jako příklad uvádí již roční fungování takového soukromého domova ve vesničce Radhošť u Pardubic. Založili ho zde manželé Ochovi, Hana Ochová přitom sama v dětství strávila rok ve státním dětském domově a její manžel Tomáš v domově působil několik let jako vychovatel. Právě zážitky z těchto zařízení je přivedly k tomu, aby založili domov vlastní. "Ve státním domově děti nikdy nepoznají, jaké to vlastně je - mít tátu a mámu. Potkávají se jen s vychovateli, kteří se u nich stále střídají. A to na děti nepůsobí dobře. Náš model se blíží klasicky fungující rodině s dvěma dospělými lidmi, kteří jsou dětem čtyřiadvacet hodin k dispozici," vysvětluje Hana Ochová.

V radhošťském dětském domově dnes vyrůstá deset dětí, z toho sedm dětí manželé přijali z ústavu. Jedním z nich je i devítiletý chlapec, který si ještě před necelým rokem neuměl zavázat tkaničky a musel opakovat první třídu. Podle psychologa byl mentálně na úrovni šestiletého dítěte. Za necelý rok se ale díky intenzívní péči Ochových z problémového žáka stal úspěšný student. Díky intenzívní péči začal plynule číst, učit se anglicky, hrát na kytaru. Se zaváděním podobných soukromých dětských domovů jsou však v Česku stále problémy. Vedle 125 státních ústavů tak funguje zatím jen šest soukromých. Brzdou, která většinu nadšenců odrazuje, je složitá sháňka řady povolení a především odmítavý přístup státní byrokracie. A i ti, co se prokoušou všemi byrokatickými těžkostmi, narazí pak na další nepříjemnou komplikaci - s úřady musí bojovat o finanční dotaci pro svě svěřence. Dostávaji totiž o polovinu méně nežli státní dětské domovy. I tady se ale blýská na lepší časy. Parlament už schválil novelu, podle které by se státní dotace státním i soukromým domovům vyrovnaly.

19-01-2002