Přehled týdeníků

Výběr z českých týdeníků připravila Zdeňka Kuchyňová.

Sdružení SOS - 198 obklopuje bariéra mlčení. Jak píše časopis Týden, název je odvozen od paragrafu postihujícího podněcování nenávisti vůči skupině osob. Stránky sdružení na internetu neexistují, do stanov, které má k dispozici ministerstvo vnitra, nahlédnout nelze, na uvedené adrese nesídlí. Zato je zde republikové vedení Komunistické strany Čech a Moravy.

A také advokátní kancelář představitele sdružení doktora Čestmíra Kubáta. Ten je ještě tajemnější. Žádost o rozhovor s redaktory Týdne dvakrát odmítl. Předehrou ke vzniku sdružení byl rok 1996. Kubát tehdy kandidoval do Senátu a ve volební kampani označil politický systém za jeden z nejreakčnějších v celé Evropě. O dva roky později obvinil Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, že jeho zaměstnanci mučí obviněné a potlačují demokratický systém. Dalším tajemstvím zůstává odkud sdružení bere peníze. Kubát mlčí, mlčí i komunisté. Činnost a financování SOS - 198 tak získává nádech tajemné organizace, která pomáhá těm, kdo v době totality páchali zločiny, od nichž se komunisté prý již distancovali.


Čeština údajně patří mezi nejtěžší řeči světa. Podle časopisu Týden ji přesto zkouší studenti v Texasu. Vědí, že bez ní v Česku hůře obstojí. Craig Cravens, učitel češtiny na Texaské univerzitě v Austinu se snaží svým žákům hodiny zpříjemnit i slangovými výrazy a písničkami současných českých rapových kapel. Čeština se tu učí už od roku 1914. Největší boom byl na počátku devadesátých let po sametové revoluci. Tehdy se studenti dali počítat na stovky, dnes už spíš na desítky. Lidí, kteří emigrovali z českých zemí, nebo v sobě mají alespoň kapičku české krve po předcích, prý žije v Texasu přes jeden milión.

Právě krajané či lidé nějak spříznění s Českem drží česká studia na Texaské univezitě nad vodou. Každý obor si totiž na sebe musí částečně vydělat nebo sehnat sponzory. Na začátku devadesátých let krajané založili sbírku nazvanou Česká židle. Skládali se doslova po dolarech. Jen jeden neznámý dárce poslal 250 tisíc. Dnes je na účtu rovný milión.

Většinu posluchačů češtiny ovšem netvoří potomci krajanů, nýbrž "ryzí" Američané. Vědí, že se tento zvláštní jazyk může dobře hodit, neboť středoevropských poboček amerických firem stále přibývá.


Je sobota večer a před chrudimským klubem duní techno, píše týdeník Respekt. Klub se dostal na stránky novin náhodou. Lidé z pardubického kontaktního centra totiž ohlásili plán testovat zdejším tanečníkům pilulky oblíbené taneční drogy extáze. Systém už dva roky funguje v Praze a Brně a je velmi jednoduchý. Součástí je i poučení o škodlivosti drogy a cílem chránit zdraví těch, co se ji už rozhodli vyzkoušet.

Pardubickým policistům se to ale nelíbí. Recept na svět bez drog ale zatím neexistuje, a policejní špičky na celostátní úrovni jsou proto k ochranným testům přece jen benevolentnější a žádný trestný čin v tom nespatřují. Chrudimský případ znovu poukazuje na obavy odpůrců protidrogových novel z roku 1999, že policie hnaná ambicí zajistit "společnost bez drog" působí možná víc škody než užitku. Ve snaze zjistit praktický dopad novely si vláda objednala u ministerstva spravedlnosti celkový rozbor. Ten přinesl jasný výsledek: zavedení trestnosti držení nelegálních drog pro vlastní potřebu nesplnilo žádný ze svých cílů. Podle zprávy tedy nedošlo ke snížení dostupnosti drog ani počtu jejich uživatelů. Spíše zde byly dopady negativní. Hrozba postihu se projevila na důvěře lidí ke kontaktním centrům.

Vláda na základě zprávy přijala několik závazných opatření. Rezorty spravedlnosti a zdravotnictví mají za úkol rozdělit drogy do dvou až tří skupin podle společenské nebezpečnosti. A ministr vnitra má zaměřit pozornost hlavně na heroin, největšího zabijáka z místní nabídky drog.


Mohli jsme mít pyramidu, westernové městečko, safari, napodobeninu čínské čtvrti a dvacet tisíc nových pracovních míst k tomu. To je podle týdeníku Respekt jeden úhel pohledu. Druhý vypadá jinak: snaha vybetonovat kus přírody o rozloze sedmnácti set fotbalových hřišť se naštěstí nezdařila. Tak lze shrnout několik let se táhnoucí plány na stavbu zábavního "megaparku" v Doupovských horách, které nedávno zkrachovaly.

Vše v roce 2000 představila v Karlových Varech česko-německá firma Bad Giesshübler Touristik /BGT/. Majitelé navrhli státu, aby jim prodal dva a půl tisíce hektarů vojenských pozemků v přilehlých Doupovských vrších. Slibovali, že na nich vyroste největší evropský park zábavy s více pracovními místy, než kolik nabízí nedaleká plzeňská Škodovka. A tvrdili, že jsou připraveni investovat do projektu rovných sto miliard korun. Pozemky by musela vydat armáda, tedy stát, pro který je zásadním argumentem vyjádření kraje, který projekt nedoporučil. Doupovské vrchy jsou cenná ekologická lokalita, a tak kraj firmě nabídl zkultivované pozemky po těžbě uhlí. Oni to odmítli a dokázali, že nejde o rozvoj kraje, ale způsob, jak se levně dostat k cenným pozemkům, říká tiskový mluvčí karlovarského hejtmana Tomáš Svoboda. Podstatná část Doupovských vrchů tedy zůstává v rukou armády, která tu pořádá cvičení s ostrými střelbami. Pro veřejnost to znamená zákaz vstupu, pro ekology naději, že až vojáci odejdou, zbude po nich na středoevropské poměry téměř panenská příroda.

Firma BGT, i přes nezdar velkolepých plánů, zůstává v kraji pojmem. Stále jí patří lázně Kyselka, které začátkem 90. let zprivatizovala, a čtyřhektarový pozemek s léčivým pramenem. Lázeňské domy nechala zchátrat a pramen, k němuž mají mít ze zákona přístup všichni oplotila. Nutnost zajistit lidem šanci k odběru vody vyřešila stometrovou hadicí nataženou k silnici, dodává týdeník Respekt.