Bývalí vysokoškoláci si připomněli svůj protestní pochod na Hrad z února 1948

Václav Havlíček (vpravo) a Zdeněk Boháč, foto: ČTK

V těchto dnech si připomínáme 60. výročí tzv. Vítězného února, tedy puče, kdy se v Československu dostali k moci komunisté. "Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Mohu Vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy přijal," pronesl 25. února 1948 na Václavském náměstí tehdejší předseda vlády Klement Gottwald. Dalších čtyřicet let se tato slova učili školáci jako důkaz vítězství pracujícího lidu. Během těchto čtyřiceti let ovšem komunistický režim z politických důvodů popravil téměř tři stovky lidí, desítky tisíc dalších byly uvězněny, na čtvrt milionu osob odešlo do exilu.

Proti komunistickému převratu se ale už v únoru 48 postavili vysokoškoláci. 23. 2. se vydali na Pražský hrad, aby podpořili prezidenta Edvarda Beneše. Jedním z účastníků tehdejšího pochodu byl i Josef Lesák:

"Já jsem vedl tu první demonstraci a z té se mi podařilo přes odpor pohotovostního pluku SNB provést pětičlennou delegaci až do Kanceláře prezidenta republiky. Měli jsme s ním delší besedu, já jsem ho oslovil a prosil jsem ho o jediné: nám nejde o vítězství jedné a porážku druhé strany, nám se jedná o to, aby Československo zůstalo svobodným, nezávislým a demokratickým státem."

Prezident Edvard Beneš ale tlaku komunistů podlehl a 25. února přijal demisi demokratických ministrů. Ve stejný den se na Pražský hrad vydal další, tentokrát už mnohatisícový průvod vysokoškolských studentů. V Nerudově ulici je brutálně rozehnala komunistická policie:

Václav Havlíček  (vpravo) a Zdeněk Boháč,  foto: ČTK
"Jediná naše zbraň byla vlajka a holé ruce. Zpívali jsme hymnu a začali jsme se s policií přetahovat. Oni se několikrát při hymně postavili do pozoru, my jsme je trošku zatlačili. Oni nás zase po hymně zatlačili zpátky. Nakonec veliteli policie došla trpělivost a dal pokyn: mlaťte je, vždyť je to reakce! Zfanatizovaná policie nás začala mlátit pažbami, teklo dost krve,"

vzpomíná na tehdejší události předseda Pražského akademického klubu 48 Zdeněk Boháč. Toto pondělí, po šedesáti letech, se pamětníci pochodu setkali v Nerudově ulici znovu. U desky, která připomíná jejich tehdejší protest, proběhl pietní akt:

"Nerudova ulice se do historie pečlivě zorganizovaného protidemokratického převratu z února 1948, který komunisté prezentovali ve svém populismu jako vítězství pracujícího lidu, zapsala jako cenný důkaz toho, že v tomto národě také existovali samostatně myslící lidé, kteří byli ochotně svobodně projevit svůj vztah k demokracii a svobodě,"

řekl během setkání předseda Senátu ČR Přemysl Sobotka. Vysokoškoláci ovšem na svou účast v protestním průvodu tvrdě doplatili. Z českých vysokých škol bylo během příštích měsíců vyloučeno víc než deset tisíc studentů. Mnoho z nich skončilo ve vězení, v pracovních táborech, u PTP. Komunistický režim jim nikdy nedovolil dostudovat a věnovat se svým profesím. Například vůdce první studentské demonstrace Josef Lesák byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu a při těžbě uranu ztratil celkem 19 let života.