Češi málo využívají zelených technologií v hoteliérství

Gilles Oulevey, foto: Klára Stejskalová

Ve Švýcarsku nebo ve Francii jsou v používání zelených technologií o poznání vepředu. Není divu, že velkým propagátorem tohoto trendu je i jeden z ředitelů Mosaic House - nejzelenějšího hotelu v Praze, Švýcar Gilles Oulevey.

Gilles Oulevey na terase hotelu Mosaic House,  foto: Klára Stejskalová
Prohlídku hotelu začínáme na terase, odkud je překrásný výhled na pražské pamětihodnosti. Gilles Oulevey mi však ukazuje především všechny vymoženosti zelených technologií, kterými jeho hotel disponuje.

„Tady nahoře vidíme solární kolektor, který máme na střeše. Řada technologií ale není viditelná na první pohled, systém několika druhů žaluzií, speciální skla. Jako vůbec první v Čechách a druzí na světě tu využíváme šedou vodu pro rekuperaci tepla. To nám pomáhá šetřit každý den kolem 4 tisíc litrů vody a energii kolem 100 kilowatt za hodinu.“

Každý pokoj má své vlastní čidlo. V Mosaic House zkoušejí šetřit co nejvíc, aniž by tím nějak obtěžovali své hosty. Ti jim takový přístup oplácejí. Procento lidí, kteří si vybírají hotel právě kvůli ekologickému přístupu, je stále více. A podle Gilla Ouleveyho je to patrné i na ohlasech na webových stránkách.

Mosaic House,  foto: archiv Mosaic House
„Čekal jsem, že nás napodobí více hotelů. Náš systém šedé vody jsme zaváděli už před sedmi lety. Pokud vím, tak podobně funguje ještě jeden hotel v Liberci, ale tady v Praze zatím nic takového nefunguje. Přitom jsou technologie, kde se investice do šesti sedmi let vrátí. To, že se zatím další hotely touto cestou neubírají, mne překvapuje.“

Zaskočil mne váš okurkový salát

Gilles Oulevey pochází z frankofonní části Švýcarska. Praha má řadu předností, ale pro člověka ze země s krásnou nezničenou přírodou, může být život v hektickém městě někdy stresující. Sympatického Švýcara ale zaskočilo v počátcích zcela něco jiného.

Příprava jídel v hotelu Mosaic House,  foto: Klára Stejskalová
„Žiju tu déle než 14 let. Na začátku mi určitě chybělo více věcí než dnes. Největší frustrací byl jazyk, kterému jsem absolutně nerozuměl. A tím druhým negativním zážitkem byla místní gastronomie. Byl jsem zvyklý na úplně jiný styl. Objednat si salát a dostat takový ten český okurkový, bylo hrozně frustrující.“