Česká vláda symbolicky ocenila německé antifašisty

25-08-2005

Česká vláda symbolicky ocenila zásluhy někdejších československých občanů německé národnosti, kteří aktivně vystupovali proti hitlerovskému režimu, zůstali loajální republice a po osvobození byli různým způsobem postiženi. Vyjádřila politování nad tím, že poválečný režim jejich zásluhy neuznal, a omluvila se za způsobená příkoří. Kabinet zároveň vyčlenil 30 milionů korun na projekty, které zdokumentují osudy těchto lidí.

Komu by měla omluva patřit? To vysvětluje premiér Jiří Paroubek: "Je to ocenění těch německých občanů bývalého Československa, kteří, řekněme, vystupovali antifašisticky, antinacisticky, kteří byli postiženi nacistickým režimem v průběhu druhé světové války nebo ještě před ní, a kteří, řekněme, nebyli ´oceněni´ po skončení druhé světové války českou většinou obyvatelstva."

Prezident Václav Klaus dokument ostře odsoudil. Krok kabinetu označil za chybné, zbytečné a prázdné gesto, které může poškodit Českou republiku a její zájmy. Vzkázal to po svém mluvčím Petru Hájkovi: "Jednostranně znovu otevírá již jednou uzavřenou citlivou historickou kapitolu. Za zbytečné (je prezident považuje) proto, že tuto problematiku vyřešila a uzavřela česko-německá deklarace z roku 1997. Za prázdné proto, že řada historiků a znalců navíc uvádí, že ti, kterých se toto gesto týká, jsou fakticky nedohledatelnou a v mnoha případech problematickou skupinou."

Gesto vlády se nelíbí ani opoziční ODS, podle níž povede k rostoucím nárokům sudetských Němců na český stát. Další opoziční strana - KSČM - není ke kroku koaličního kabinetu tolik kritická. Připomíná ale, že patřičného uznání se dodnes nedočkali českoslovenští občané vyhnaní po Mnichovu v roce 1938 z pohraničí.

A jak se na omluvné gesto dívají odborníci? Slovo má politolog Robert Schuster z Ústavu mezinárodních vztahů: "Já se domnívám, že to je spíš signál směrem dovnitř, směrem do české společnosti a že to de facto ukazuje určitý posun. Představme si situaci, že by nějaký špičkový politik, třeba premiér České republiky, s něčím takovým přišel někdy v roce 1993 nebo 1995. Takový politik by byl svého času víceméně politicky vyřízený."

Robert Schuster mě dále upozornil, že Němci jsou za minulá desetiletí zvyklí omlouvat se za nacistické zločiny a považují to za něco přirozeného, něco, co je nějakým způsobem zavazuje. Omluvné projevy proto logicky očekávali také z české strany. "To, že k tomu na české straně nedocházelo, bylo možná na německé nebo i na rakouské straně interpretováno jako určitá neochota svoji vlastní minulost reflektovat a postavit se k ní čelem."

Nemůže tato omluva, jak se obává ODS, nyní oživit majetkové nároky sudetských Němců? "Myslím si, že ne. Ta majetkoprávní otázka zůstane otevřena navždy z jednoho prostého důvodu - každá německá vláda je zavázána německou ústavou k tomu, aby hájila majetkoprávní nároky svých občanů, ať jsou kdekoliv na světě. To souvisí s tím, že když nacisté svého času ve 30. letech začali zabavovat židovský majetek, tak nejprve zbavili židovské spoluobčany občanství. Potom, protože nebyli v podstatě chráněni, nebyli občany Německé říše, je zbavili majetku. A právě z tohoto důvodu německá ústava relativně jasně praví, že kdo je jednou německým občanem, toho majetek musí německá vláda hájit, ať je to kdekoliv na světě. Toho se německá vláda nemůže nikdy vzdát - jedině za předpokladu, že by se změnila ústava, což se kvůli tomu samozřejmě nestane. Takže majetkoprávní otázky zůstanou de iure nadále otevřeny. Důležité je samozřejmě to, jestli se daná politická reprezentace, která v Německu vládne, postaví za případné žaloby, apod. Ať ta současná nebo ta budoucí k tomu není ochotna, chybí k tomu předpoklady, takže k tomu nedojde."

25-08-2005