Desátý Ost-ra-var Jiřího P. Kříže

06-03-2006

Další příspěvek nás zavede do severovýchodního cípu České republiky, do Ostravy, kde o víkendu skončil Ost-ra-var, přehlídka ostravské divadelní tvorby. Kritik Jiří P. Kříž se domnívá, že jubilejní desátý ročník byl úrovní předvedených inscenací nadprůměrný. Více prozradil v rozhovoru s Vilémem Faltýnkem. Vysvětlil například, čím je tato regionální přehlídka mezi ostatními regionálními přehlídkami výjimečná:

"O Česku se říká, že je tu přefestivalováno. Ale ostravská přehlídka trošičku vybočuje z těch regionálních přehlídek. Ona vznikla totiž z ukázat město, které je kdesi v severovýchodním koutu česka a kam kritik ani z Prahy ani z Olomouce netrefí. Pochopitelně nejde převézt 15 inscenací do Prahy, ale kritici se na ty 4 dny v roce snad můžou uvolnit, a tak z této potřeby vznikl vynikající festival. On má ještě jednu prioritu: je to poslední český festival, včetně těch mezinárodních v Hradci Králově a v Plzni, kde se ještě o divadle diskutuje. Má to pravdu pracovní, velice živý charakter, spát se chodí pozdě v noci, vstává se brzy ráno a všichni to ty 4 dny pěkně vydrží."

Které inscenace vás tam, pane Kříži, letos nejvíc zaujaly?

"Nebudu jmenovat všech těch 15 inscenací, ale byla inscenace, které převyšovaly. Jedna z těch pro mně nejlepších věcí byly Ravenhillovy Polaroidy, u nás již známá hra, a tyto Polaroidy ostravské, které Ivan Krejčí režíroval v Aréně, pro mě byly nejúplnější, nejotevřenější. V Národním divadle moravskoslezském, se mi velice líbíla reflexe Jana Mikuláška, což je mimochodem vnuk velkého brněnského básníka Oldřicha Mikuláška, Sladký život. Není to kopie filmu, to vždycky na divadle dopadne hrozně špatně, je to jeho interpretace, jeho přenesení přes těch skoro 50 let, co nás od vzniku Felliniho filmu dělí. Vynikající."

A jak byste shrnul celkovou úroveň, třeba ve srovnání s předchozími ročníky?

"Letos mi tam chyběla opravdu špičková inscenace. V minulých letech se tam objevil Fedotov s Dostojevského Idiotem, s Bulgakovovým Psím srdcem - takovéto špičky tam opravdu letos nebyly, ale porovnávám-li s ostatními divadly v Česku, snad s výjimkou s Klicperova divadla nebo v tuto chvíli Městského divadla Zlín, které jde nahoru nebo uherskohradišťského Slováckého divadla, pak ani jedna ta inscenace nebyla něčím, co by kritika jednoznačně odmítla. bala tam jedna slabší, Ionescovy Židle se moc nepovedly v Aréně, ale je to vysoký nadprůměr, nadstandard, to co právě láká, aby ti lidé na Ostravaru diskutovali. A nediskutuje se nikdy o tom, jestli to představení bylo špatné nebo dobré, ale spíš o tom, jak bylo dobré. A to je na těch diskusích velice zajímavé. Tam se potom samy názory liší, někomu se líbí scénografie, někomu se zdá konvenční atd, ale ten nadprůměr je něco, co v současné chvíli nese ostravské divadelnictví téměř na samém vrcholku vlny českého divadla."

06-03-2006