Děti krajanů z Banátu navštívily Českou republiku

17-07-2001

V České republice bylo v uplynulých dnech na návštěvě 32 dětí z původních českých osad Ravensca a Gradac v jižním Banátě v Rumunsku. Potomky Čechů, kteří se na počátku 19. století vystěhovali na pomezí tehdejších Uher už několikrát pozvala do vlasti jejich předků lesnická škola v Trutnově. Na organizaci pobytu se podílel i učitel Milan Jiřišta, kterého jsem se zeptala, jak vlastně nápad pozvat děti krajanů na škole vznikl.

"My jako lesnická škola do rumunských hor pořádáme téměř každoročně přírodovědné expedice, no a na jedné z těchto expedic jsme také navštívili jednu z těch českých vesnic a to bylo Rovensko. Tak jsme se vlastně dozvěděli, že až tak daleko žijí také Češi.

RP: Pokolikáté jste pozvali děti krajanů sem do České republiky?

Pozvali jsme je sem už počtvrté. Vždy byla hlavním organizátorem lesnická škola. A teď po čtvrté s námi celou tu akci organizovali doktor a doktorka Rybářovi z Tábora. Takže půl programu trávily děti v Táboře a tu druhou část v Trutnově. V Táboře navštívily zámek Hlubokou, potom si prohlédly město Tábor, navštívily na celý den Prahu, zoologickou zahradu ve Dvoře Králové, severní Čechy, při té příležitosti se v neděli zúčastnily mše svaté v Hejnicích, byly také v Jizerských horách, v Liberci, prohlédly si zámek Sychrov, při cestě nazpátek navštívily družební vesnici Rovensko na Moravě.

RP: Jaká je vůbec jejich čeština, vždyť rodiče odešli v 19. století. Jak umí mluvit?

Nás to velice překvapilo, už při tom prvním setkání, když jsme jeli autobusem do hor, tak jsme tam potkali pastavce a opravdu ryzí češtinou nám říkal "tak jste dojeli?" Má samozřejmě ta jejich čeština pár takových nářečových prvků západních Čech, jako třeba "nýčko" či "to se muší" a podobně. Ale jinak mluví velice krásnou češtinou. Ten dohovor byl velice jednoduchý. Při těch prvních zájezdech, které jsme organizovali s panem učitelem Schubertem, tak děti stále zpívaly, hrály na mandolíny a před asi osmi lety se pan učitel Schubert odstěhoval sem do Čech. A pak se tam v Rovensku střídali učitelé a dalo by se říct, že dneska už ty děti tolik pěkných písní neumí, už tolik nezpívají. Možná za to může také to, že už tam byla dovedená elektřina, jsou tam televize a už se ty děti tolik nescházejí.

RP: Jak se jim líbil program, který jste pro ně připravili?

No, já si myslím, že byly děti nadšené, jako u všech těch zájezdů. Mám takový pocit, že to je vlastně teď jediná možná pomoc v té kulturní oblasti, protože dříve, ještě za Ceausesca, jsme se snažili tam dovézt občas nějaké to oblečení, učební pomůcky, léky a někdy i potraviny. Dnes si myslím, že už tam v těch českých vesnicích jsou na tom podstatně lépe a že už pokud tam můžeme něco dovézt, tak je to kultura. Právě proto když tam jedeme s našimi dětmi, tedy se studenty z lesnické školy, tak se snažíme vždycky nacvičit nějaké divadlo, nějakou pohádku a to tam zahrajeme. No a samozřejmě potom se snažíme ty jejich děti dovézt sem a ukázat jim, jak to tady u nás - v té pravlasti jejich rodičů vlastně praprarodičů - jak to tady vypadá. Takže vždycky odjížděly s obrovským nadšením a už se zase těší na další akci."

A já ještě dodám, že v rumunském Banátu je několik obcí, kde absolutní většinu obyvatel tvoří čeští krajani. Například v Ravensce, které místní říkají Rovensko, žije pouze jedna rumunská rodina. Češi tvoří 97 procent z 235 jejích obyvatel. Žijí zde v původních roubených chalupách a místní děti chodí do české školy.

17-07-2001