Divadlo ve službách dramatu

29-03-2002

"Divadlo ve službách dramatu" - to je název knihy dramaturga, překladatele a esejisty Karla Krause, kterou představil v těchto dnech v pražském Divadelním ústavu. Vyšla jako první svazek edice "České divadlo - eseje, kritiky, analýzy" a obsahuje tematicky utříděný výběr textů, které vznikaly během šedesátých let. Úvodní část připomíná Krausovy názory z doby, kdy za války začínal. Další oddíly přibližují vývoj jeho myšlení o smyslu divadla v evropské kultuře, o podobách a funkci herectví i o proměnách vztahu mezi divadlem a divákem v éře postupující nadvlády masmédií.

Zvláštní část publikace "Divadlo ve službách dramatu" je věnována režisérům Jiřímu Frejkovi a Otomaru Krejčovi, s nimiž Karel Kraus spolupracoval. Plzeňský rodák, letos dvaaosmdesátiletý, se už během středoškolských studií se zajímal o divadlo. Byl dramaturgem pražské vinohradské scény, pět let působil u filmu, od poloviny padesátých let do roku 1961, tedy za Krejčovy éry, na první české scéně. Krátce také v Divadelním ústavu. A v roce 1965 spolu s Krejčou, jak na to vzpomíná, založil Divadlo za branou...

"Ta doba byla pro mě strašně důležitá, a všechno, co jsem se v té knize snažil vyslovit, se svým způsobem váže k této době. To, k čemu jsem se v životě nějak chystal, se nejlíp asi, jak bylo v dané chvíli možné, naplnilo právě v těch letech úzké spolupráce s Otomarem Krejčou a zejména v Divadle Za branou, tedy v tom prvním divadle, které bylo v letech 1965 až 71, které pak skončilo jaksi neblaze tím normalizačním zásahem."

Divadlo Za branou bylo zrušeno a Karlu Krausovi bylo na dlouhou dobu zakázáno působit v kulturní sféře. Jako signatář Charty 77 od roku 1986 redigoval samizdatovou revui "O divadle". Do obnovené Krejčovy scény - Divadla za branou II. se vrátil znovu jako dramaturg až v první polovině devadesátých let. Při prezentaci své knihy, ve které kromě těchto vzpomínek předkládá i pokusy o porozumění dramatickým textům autorů, jimiž se zabýval podrobněji, například Hrubína, Topola, Čechova, Nestroye, Becketta a dalších, odpověděl Karel Kraus mimo jiné na poznámku předního českého herce a profesora na DAMU Radovana Lukavského, jemuž se zdá, že v současné době drama neslouží příliš českému divadlu...

"To je bohužel tendence, která se dost silně projevuje, ale já myslím, že to není jenom vinou divadel, prostě ve světě je taková situace, že vzniká v posledních deseti dvaceti letech velmi málo skutečně významných dramat. To souvisí s tím dnešním stavem světa, ale já pozoruju, jakoby se situace začala trošku obracet. Spíš než v divadlech, snad ve společnosti, prostě v lidech, jakoby vzniká jakási potřeba nebo touha po tom, aby viděli svůj vlastní život zobrazený na divadle takovým způsobem, který je zasáhne, který jim ukáže, kdo jsou a jací jsou, a jak by to vůbec na světě asi mělo být."

29-03-2002