I v Česku se v sobotu připomene Mezinárodní den proti násilí na ženách

21-11-2006

Až 38 procent žen v České republice zažilo domácí násilí. Jeho svědky bývají často i děti, které se později stávají další obětí násilí v rodině, nebo z nich naopak vyrostou budoucí agresoři. Mnoho lidí má přesto stále tendenci problém domácího násilí zlehčovat. Počínají si tak dokonce i policisté a soudci, kteří se podobnými případy zabývají. Nevládní organizace, které obětem domácího násilí pomáhají, proto v tomto týdnu znovu na problematiku násilí v rodině upozorňují. 25. listopad byl totiž Valným shromážděním OSN prohlášen Mezinárodním dnem proti násilí na ženách. Více se dozvíte od Mileny Štráfeldové:

Facky, kopance, škrcení, ale i ponižování, výhrůžky, sociální izolace nebo odpírání jídla a spánku - tak zpravidla vypadá násilí za zavřenými dveřmi domova. Podle Jindřišky Krpálkové z České katolické charity, na kterou se oběti domácího násilí obracejí, však dochází i k otřesnějším případům:

"Násilný manžel klientku sám znásilňoval, ale také ji prodával různým zákazníkům. Činil to dokonce před svými dětmi, které jsou staré šest, čtyři a tři roky. Byly nuceny, aby se na ty sexuální scény dívaly. Poté se stalo, že tato žena byla prodána do erotického klubu do Španělska. Když se jí podařilo utéct, vrátila se do České republiky a sama své děti odvedla do krizového centra, protože viděla, že v takovém prostředí nemohou vyrůstat."

Děti jsou podle nevládních organizací přítomny domácímu násilí až v devadesáti procentech případů:

"Tyto děti vidí, jak mezi osobami, které pro ně v průběhu jejich vývoje znamenají ty nejdůležitější a nejbližší osoby, dochází k násilí. Tyto děti také vidí důsledky toho násilí, vidí modřiny, různá poranění, krev a podobně. Některé děti jsou přítomny znásilnění jejich matek a dokonce i jejich vraždám,"

potvrzuje Broňa Vargová ze společnosti ROSA. V zemích Evropské unie tak ročně zemře až devět set žen, v samotné České republice v důsledku domácího násilí zahynuly v posledních letech desítky obětí. Domácí násilí se přitom, jak se traduje, neodehrává jen v sociálně slabších vrstvách. Trpí jím i lékařky, úspěšné manažerky nebo vysokoškolské pedagožky, týká se ale i jednoho až dvou procent mužů, a dále seniorů, dětí a handicapovaných. Podle Zdeny Bednářové o tom svědčí i statistika organizace ACORUS za rok 2005. Na tu se obrátilo kolem devíti set obětí domácího násilí, ale asi sedm set jich chtělo zůstat v anonymitě:

"Z těch zbývajících bylo 172 žen, vyhledal nás jeden muž a 73 dětí."

Od 1. ledna příštího roku začne platit zákon, který podstatně zpřísňuje postih domácího násilí. Násilník může být až na deset dní vykázán z bytu, v němž žije se svou obětí. Pro ty naopak zákon předpokládá zřízení státem dotovaných center, kde bude obětem násilí poskytována psychologická, sociální i právní pomoc. Nevládní organizace sdružené v koalici organizací proti domácímu násilí Koordona však varují, že dosud není vůbec stanoveno, jak tato centra mají fungovat, a nebyly na ně ze státního rozpočtu přiděleny finanční prostředky.

21-11-2006